Posted on

Část čtvrtá: Vzpomínka na to, co přijde

Říjen 2020

35 říjnů nazpátek.

Starý Antonio pozoruje, jak ohýnek vzdoruje dešti. Pod promáčeným slaměným kloboukem si od uhlíku zapaluje balenou cigaretu. Oheň se čas od času musí schovat pod doutnající kládu, ale vítr mu pomáhá a svým dechem dovádí rudnoucí uhlíky k zuřivosti.

Tábořiště se jmenuje Watapil (1) a nachází se v pohoří Sierra Cruz de la Plata, které se tyčí mezi vlhkými rameny řek Yataté a Perlas. Píše se rok 1985 a říjen vítá skupinu bouří, která předznamenává její budoucnost. Vysoký mandlovník (který později dá této hoře nové jméno v povstaleckém jazyce) soucitně shlíží na tutu malou, maličkou, bezvýznamnou skupinu žen a mužů, která se mu choulí u nohou. Pohublé tváře, seschlá pleť, upřené pohledy lesknoucích se očí (snad od horečky, tvrdohlavosti, strachu, blouznění, hladu, nedostatku spánku), rozervané hnědé a černé oblečení, boty nesčetněkrát spravované pomocí liány, která marně předstírá, že zvládne udržet podrážku na svém místě.

Pomalu a tichým hlasem, který je přes hukot bouře jen stěží slyšet, hovoří Starý Antonio jako kdyby mluvil sám se sebou:

Vládce znovu přijde a bude nám, barvě země, vnucovat svá tvrdá slova, své JÁ, které je vrahem rozumu, své úplatky převlečené za almužnu.                                                                                        

Přijde den, kdy se smrt oblékne do svých nejkrutějších šatů. Její kroky bude zdobit skřípot ozubených kol stroje, který nakazí všechny cesty a který, i když tvrdí, že přináší prosperitu, zasévá jen ničení a zkázu. Kdo se opováží postavit do cesty tomuto hluku, který děsí zvířata i rostliny, bude zavražděn - jak v životě, tak ve vzpomínkách. Nejprve olovem, potom skrze lži. Noc tak bude ještě temnější. Bolest bude déle trvat. Smrt bude smrtelnější.      

 Aluxo´ob (2) vzburcují Matku Zemi a takto zvolají: ,přichází smrt, matko, a zabíjí.'

Matka Země, ta první ze všech, se probudí - vytrhne ze spánku papoušky a tukany - a požaduje krev svých strážců a strážkyň. Obrací se na své potomstvo a takto k němu promlouvá:

,Nechť se jdou někteří z vás vysmát vetřelci. Nechť dají některé vědět svým pokrevním bratrům a sestrám. Nenechte se vyděsit vodou, nenechte se odradit chladem ani horkem. Otevřete cesty tam, kde žádné nejsou. Zdolejte řeky a moře. Plujte po horách. Létejte mlhou i deštěm. Buďte nocí i dnem a za úsvitu běžte a vzburcujte vše živé. Mnoho je mých jmen a barev, ale jen jedno je mé srdce a má smrt bude smrtí všeho. Nestyďte se za barvu kůže, kterou jsem vám dala, ani za slova, která jsem zasadila do vašich úst, ani za svou velikost, díky které jste mi blízko. Dám světlo vašim očím, bezpečí vašim uším a sílu vašim nohám a pažím. Nebojte se odlišných barev a způsobů, ani neznámých cest. Protože jediné je srdce, které jste po mně zdědili, jediné je porozumění a jediný je pohled.'

Poté, v obležení Aluxo´ob, se stroje smrtícího podvodu rozpadnou, a spolu s nimi se rozbije i jejich chamtivost a pýcha. A mocní pozvou své lokaje z jiných národů, aby zničené stroje smrti znovu poskládali. Prohlédnou si jeho vnitřnosti a takto promluví: ,vždyť jsou plné krve'. Snaží se tento příšerný zázrak nějak vysvětlit a tak svým šéfům oznámí: ,nevíme,proč tomu tak je, víme jen, že je to krev pocházející z krve původní.

A poté bude zlo pršet samo na sebe, ve velkých domech, kde se Mocný opíjí a zneužívá. V jeho državách zavládne bezpráví, z jeho pramenů poteče místo vody krev. Jeho zahrady zchřadnou a zchřadnou i srdce těch, kteří pro něj pracují a kteří mu slouží. Mocný si přivede další vazaly z jiných zemí, aby je mohl využít. A zrodí se nenávist mezi rovnými, nenávist živená penězi. Budou mezi sebou bojovat a smrt a zkáza rozdělí ty, kteří sdílejí bolest a historii.

Ti, kteří dříve na této zemi žili a obdělávali ji, se na půdě a oblohách svých předků promění v otroky a sluhy Mocného a uvidí, jak neštěstí vchází do jejich domovů. Jejich dcery a synové se ztratí, udušení v hnilobě korupce a zločinu. Vrátí se právo první noci (3), v němž peníze zabíjí lásku a nevinnost. Novorozenci budou vyrváni z náručí svých matek a jejich čerstvým masem budou velcí Páni ukájet svou ničemnost a krutost. Kvůli penězům pozvedne syn ruku proti svým rodičům a jejich domov se zahalí do smutečního hávu. Dcera se ztratí v temnotě a smrti, její život a bytí padne za obeť Pánům a jejich penězům. Neznámé nemoci zaútočí na ty, kteří prodali svou důstojnost a důstojnost svých bližních za hrst drobných, ty, kteří zradili svůj lid, svou krev a svou historii a ty, kteří vytvářeli a šířili lži.

Matka Ceiba (4), která podpírá světy, vykřikne tak hlasitě, že i ta nejvzdálenější hluchota uslyší její zraněný nářek. A 7 vzdálených hlasů se jí přiblíží. A 7 vzdálených paží ji obejme. A přidá se k ní 7 vzdálených pěstí. A Matka Ceiba nadzvedne své spodničky a jejich tisíc nohou nakopne a rozhází kovové cesty. Obrovské stroje na kolech zmizí z železných cest. Voda vyteče z řek a jezer a i samotné moře bude řvát vztekem. Vnitřnosti půdy a nebes se otevřou ve všech světech.                                                                                 

A poté ta ze všech nejvíc první, Matka Země, povstane a vezme si zpět svůj domov a své místo. A pyšnými budovami Moci začnou prorůstat rostliny a stromy, nastěhují se do nich zvířata a spolu s jejich srdci znovu ožije Votán Zapata, který je strážcem a srdcem lidu. A jaguár bude znovu vládnout starodávným stezkám, těm, kterým chtěly vládnout peníze a jejich lokajové.

A Mocný zemře ve chvíli, kdy se jeho pyšné ignorantství zhroutí, aniž by vydalo zvuk. Až se svým posledních výdechem Vládce pochopí, že už není ničím víc než pouhou zlou vzpomínkou ve světě, který se vzbouřil a vzdoroval smrti, jíž jeho vláda šířila.

A říká se, že tato slova jsou vyprávěna těmi mrtvými, kteří zemřou znovu, ale tentokrát proto, aby mohli žít.                                                

Nechť tedy tato slova znají v horách i údolích, nechť mu rozumí v kaňonech i na planinách, ať je stále dokola opakuje pták tapacaminos (5), aby jimi povzbudil spřízněná srdce, ať ho déšť i slunce zasadí do pohledu těch, kteří obývají tuto půdu, a ať ho vítr zanese daleko a nechá ho zahnízdit v bratrských myšlenkách.                                                                                                                                   

Protože tuto zemi i oblaka čekají strašlivé a nádherné věci. 

A jaguár bude znovu vládnout starodávným stezkám, těm, kterým chtěly vládnout peníze a jejich lokajové." 

Starý Antonio se odmlčí a spolu s ním ustane i déšť. Nic nespí. Všechno sní.

-*-

Z hor Jihovýchodního Mexika

SupGaleano, říjen 2020

 

Z deníku Kočkopsa: Část II: Kánoe (6)

Rád bych vám připomněl, že rozdělení na země slouží pouze k tomu, aby dalo význam zločinu „pašování" a smysl válkám. Je zřejmé, že existují přinejmenším dvě věci, které mají větší moc než hranice: tou první je zločin, který v přestrojení za modernost šíří bídu do celého světa., tou další je pak naděje, že stud budeme znát jen tehdy, když popleteme taneční krok a ne pokaždé, když pohlédneme do zrcadla. Abychom skoncovali s tím prvním a pomohli vzkvétat tomu druhému, je potřeba jen bojovat a být lepšími. Zbytek bude následovat samo a je tím, co zaplňuje knihovny a muzea. Není potřeba dobývat svět, stačí ho znovu vybudovat. Dobře, tak tedy na zdraví a vězte, že pro lásku je postel jen záminkou, melodie pro tanec jen ozdobou a národnost v boji jen čistě náhodnou okolností.

Don Durrito de la Lacandona, 1995

SubMoy navrhuje Maxovi, ať zkusí použít balzové dřevo („korek", jak se mu tady říká), ale námořní inženýr s ním nesouhlasí, protože čím lehčí by prý byla, tím snadněji by se nechala odnést proudem. „Vždyť jsi říkal, že v moři proud není." „Ale co kdyby byl," brání se Maxo. SubMoy oznamuje ostatním členům výboru, že bude následovat další test: kánoe.

Začali vytesávat. Pomocí sekyr a mačet pomalu dávali kládám, které měly původně posloužit jako dřevo na zátop, námořní vzhled i funkci. Jelikož se SubMoy na chvíli vzdálil, zeptali se SupGaleana, jestli mají čluny také pojmenovat. El Sup zrovna pozoroval, jak se Monarca hrabe ve starém dieselovém motoru, a tak jen roztržitě odpověděl: „Jo, jasně."

Na boky kanoí tedy začali tesat a malovat pečlivě promyšlená a smysluplná jména. Na jedné stálo: „El Chompiras Námořník a Skokan přes kaluže" (7). Na další: „Internacionalista. Jedna věc je jedna věc a druhá věc je dont fuck me, kámo." Na jiné pak „Za chvíli jsem tam, lásko." a „to jde za nimi, kvůli čemu mě teda zvali?" (7). Skupina „Jacinto Canek" (8) pak pokřtila svou kanoi „Jean Robert" (9), což byl jejich způsob, jak ho přimět, aby je na jejich cestě doprovodil.

Na jedné vzdálenější jste mohli číst „Proč plakat, když jediné, co nám zbývá, je slaná voda" a pod tím pokračování drobným písmem: „Tato loď je dílem Námořní komise Autonomního zapatistického povstaleckého okresu (MAREZ) nesoucí název ,Kritizují nás za to, že dáváme caracolům a MAREZ moc dlouhá jména, ale nám se to tak líbí' a Rady dobré vlády ,Nám taky'. Produkt s omezenou trvanlivostí. Spotřebujte do: záleží. Naše lodě se nepotápí, ale prochází jim záruční doba, což není to samé. Stavitele kanoí a muzikanty si můžete najmout v Centrech autonomní zapatistické vzpoury a vzdoru (CRAREZ) (nezahrnuje marimbu ani hudební aparaturu, protože co kdyby se loď potopila, pak by přestala fungovat - ale klidně vám sami rádi zazpíváme, víceméně, no záleží. Tato kánoe je k mání pouze na burze odporu. Pokračování na následující kanoi..." (jistě, museli jste celou kanoi několikrát obejít a občas i nahlídnout dovnitř na vnitřní stěny, abyste celé její „jméno" přečetli a ano, máte pravdu, nepřátelské ponorce by přepsání jména lodě určené k potopení zabralo tolik času, že by mezitím v pohodě stihla zakotvit u evropských břehů.

Zatímco otesávali další klády, rozšířily se zprávy o jejich počínání. Milovaný Amado o něm vyprávěl Pablitovi, který to vyprávěl Pedritovi, který informoval Defensu Zapatista, která si o tom promluvila s Esperanzou, která se o tom se slovy „nikomu to neříkej" svěřila Calamidad, která to vyzvěděla své mámě, která to přednesla na schůzce „žen, kterými jsme."

Když se SupGaleano dozvěděl, že jsou ženy na cestě, pokrčil rameny, podal Monarcovi ráčnu (které se zde říká „španělský klíč") a vyplivl kousky náústku své dýmky.

Po chvíli dorazil Jacobo. „Poslouchej, Galeano, bude SubMoy pryč dlouho?

„Netuším," odpověděl SupGaleano a sklesle přitom hleděl na svou rozbitou dýmku.

Jacobo: „A ty víš, kolik lidí má jet?"

SupGaleano: „Ještě ne, Evropa zdola nám zatím neodpověděla, kolik nás mohou ubytovat. Proč?"

Jacobo: „No, protože... víš co, radši se pojď podívat."

Při pohledu na zapatistickou „flotilu" zničil SupGaleano další dýmku. Na břehu řeky stálo v řadě šest kánoí s výstředními jmény a všechny byly plně naložené květinami a květináči.

„A tohle?" zeptal se SupGaleano řečnicky.

„To jsou zavazadla soudružek," odpověděl Ruben rezignovaně.

El Sup: „Jejich zavazadla?"

Ruben: „Ano, přišly, naložily všechny ty kytky a než odešly, stačily jen říct, že se nám to bude hodit. A pak přišla jedna holčička, nevím jak se jmenuje, ale ptala se, jestli ta cesta bude dlouhá, jestli nám prý bude dlouho trvat dostat se tam, kam chceme. Zeptal jsem se jí, proč se ptá, jestli její maminka také odjíždí, a ona že ne, ale že by s námi chtěla na cestu poslat maličký strom v květináči, abychom si, jestli bude cesta dlouho trvat a on mezitím stačí vyrůst, pod ním mohli dát pozol ve stínu, kdyby bylo moc ostré slunce."        

„Ale vždyť jsou všechny stejné," ozval se SupGaleano (a myslel tím samozřejmě květiny).

„Ne, nejsou," odpověděla Alejandra, členka výboru. „Tohle je stepní pelyněk, na bolest břicha, tady je tymián, tamhle máta, toto je heřmánek, oregano, petržel, koriandr, bobkový list, epazote, aloe vera, tahle je na průjem, tahle na spáleniny, tamta na nespavost, tuhle můžeš použít, když tě bolí zuby a tuhle na žaludek, téhle říkáme „lék na všechno", tahle je na nevolnost, tady je hoja santa, yerba mora, divoká cibule, muškáty, karafiáty, tulipány, růže, mañanitas a tak dále."

Jacobo se cítil povinen to vysvětlit: „Když jsme dokončili kánoi, ani jsme se nestihli otočit a už byla plná. Doděláme další... a znova. Už jich máme šest, takže se ptám, jestli máme dělat další, protože je stejně zase naplní."

„Ale jestli s sebou chtějí brát tohle všechno, tak kam se vejdou soudruzi?" ptal se El Sup koordinátorky ženské skupiny, která v podpaždí třímala dva květináče a na zádech se jí houpal šátek s dítětem.

„Soudruzi? Oni jedou i muži?" odpověděla ona.

„To je fuk, nevejdou se tam ani ženy," bránil se El Sup na pokraji nervového zhroucení.

 „Jo, my ale nepojedeme lodí. Poletíme letadlem, nechceme, aby se nám udělalo špatně. Nebo aspoň ne tolik.

„A kdo vám řekl, že poletíte?"

„My jsme si to řekly."

„A tato rozhodnutí, o kterých mi tady vyprávíš, ta se vzala kde?"

„No na schůzku žen, kterými jsme, přišla Esperanza a vysvětlila nám, že všechny zemřeme mizernou smrtí, pokud pojedeme s těmi zatracenými muži. Takže jsme to na shromáždění promyslely, došly jsme k tomu, že máme strach, a rozhodly jsme se, že mizernou smrtí zemřou jen muži, ale my ne.

Spočítaly jsme si to a rozhodly jsme se pronajmout letadlo, které kdysi koupil Calderón pro Peñu Nieta (10) a o kterém teď zlá vláda neví, co si s ním počít. Jedna letenka by měla vyjít na 500 pesos. Zatím je přihlášených 111 soudružek, ale myslím, že se dosud nepřihlásily fotbalové týmy miliconářek. Ale počítejme, že je nás jen 111, to by bylo 55,500 pesos, ale ženy a děti platí půlku, to znamená 27,750. K tomu je potřeba přičíst daň a poplatky, řekněme dalších 10,000 pesos za všechny. A to nepočítáme devalvaci dolaru, asi to bude tedy méně. Ale nechceme se tu dohadovat o penězích,dohodly jsme se že dáme do placu vola mého kámaráda, sice se dost podobá vy víte komu, ale co naděláme, takoví jsou všichni machos."

SupGaleano zůstal zticha a jen se snažil vzpomenout, kde ksakru nechal svou záložní dýmku určenou pro případ krajní nouze. Ale když uviděl, že ženy začaly nosit slepice, kohouty, kuřata, prasata, kachny a krůty, rychle řekl Monarcovi: „Zavolej rychle SubMoye, ať okamžitě přijde, že je to akutní."

Procesí žen, rostlin a zvířat se nyní roztáhlo napříč celým prostranstvím. Za ním následovala parta Defensy Zapatista vedená Pablitem, který si s sebou přivedl koně, a Amadem, který tlačil píchlé kolo. Očividně zvolili přístup „když je nemůžeš porazit, přidej se k nim." Kočkopes se snažil udržet pohromadě stádo dobytka. Defensa a Esperanza měřily kanoe, jestli se do nich vejdou branky na fotbal. Jednookému koni v tlamě visela igelitka plná plastových lahví. Za ním Calamidad nesoucí čuníka, který kvičel hrůzou z toho, že ho hodí do řeky jen proto, aby ho následně mohla zachránit. A dobře věděl proč.

Celý průvod uzavíralo stvoření, které nápadně připomínalo brouka, s pirátskou páskou přes pravé oko. Místo jedné nožičky mělo drát zkroucený do tvaru háku, místo druhé potom něco na způsob protézy, ve skutečnosti to ale byla jen tříska, která odletěla při otesávaní kmenů. Tato podivná bytost, schovávající se za rouškou z kousku plechovky, pak váženým hlasem přednesla: „Na každém boku deset kanónů / s větrem v napnutých plachtách / nekrájí moře, nýbrž letí / pirátská briga zvaná ,Hrůzostrašná' / nechvalně známá ve všech mořích i na pevninách."

Když se konečně vrátil Subcomandante Insurgente Moisés, hlava chystané expedice, našel SupGaleana, který se z nějakého nevysvětlitelného důvodu nad tím vším usmíval. Zrovna totiž v kapse od kalhot našel dosud nerozbitou dýmku.

Opravdu.

Mňau-Haf.

 

Poznámky:

1. „Watapil" bylo jméno jednoho z prvních partyzánských tábořišť skupiny, z které později vznikla EZLN.

2. „Alux" je v mayské kosmologii bytost, která obývá především džungli. Většinou jsou neviditelní, ale mohou na sebe vzít podobu malého člověka. Prostřednictvím darů či obětí je možné je přilákat např. na nově vyseté kukuřičné pole, které pak ochraňují. Naopak pokud jim nevycházíme vstříc, začnou působit neplechu, podobně jako u nás skřítci. „Aluxo´ob" je množné číslo.

3. V rámci systému tzv. dlužního peónství uplatňovali velkostatkáři v Chiapasu právo první noci se svými domorodými služkami.

4. Ceiba (vlnovec) je pro Maye posvátným stromem.

5. Tapacaminos je noční pták, jehož typický zpěv se nese na vzdálenost více než jednoho kilometru.

6. „Cayucos" jsou tradiční lodě vytesané z kmene stromu. Zjednodušeně překládáme jako kánoe.

7. „Kvůli čemu mě teda zvali?" („Pa' qué me invitan") je mem z virálního videa natočeného na mobilní telefon. Extrémně opilý muž, kterého jeho přátelé tahají z oslavy, si stěžuje, že hostitelé přeci věděli, že se takto zřídí vždycky. A kvůli čemu ho tedy zvali?  https://www.youtube.com/watch?v=Fn1TgATT6hs

8. Jacinto Canek byl mayský revolucionář, který v 18. století bojoval proti Španělům.

9. Jean Robert, mexický filozof a architekt, dlouhodobý podporovatel zapatistického hnutí. Zemřel 1. října 2020.

10. Felipe Calderón a Enrique Peña Nieto jsou bývalí mexičtí prezidenti, kteří používali pro soukromé účely jedno z nejluxusnějších letadel na světě. Současný levicový prezident Manuel López Obrador nezapomíná skoro v každém svém proslovu zmínit, že ho stát prodá a získané prostředky investuje v chudých regionech. Po dvou letech vládnutí se mu to však stále nedaří a tak přichází s novými a stále podivnějšími způsoby jeho možného využití. Celý proces je terčem mnoha vtipů.

 

 

 

 

 

Posted on

První část: Deklarace… za život

LIDEM CELÉHO SVĚTA,

TĚM, KTEŘÍ A KTERÉ BOJUJÍ NA VŠECH PĚTI KONTINENTECH:

SESTRY, BRATŘI, SOUDRUŽKY A SOUDRUZI,

Během posledních několika měsíců jsme mezi sebou navázali kontakt skrze různé kanály. Jsme ženy, lesby, gayové, bisexuálové, transgenders, transvestitky, transsexuálky, intersexuálové, queers a další, muži, skupiny, kolektivy, spolky, organizace, sociální hnutí, domorodí lidé, sousedská sdružení, komunity… a dlouhý výčet pojmů, které utváří naši identitu.

Odlišují a rozdělují nás země, nebe, hory, údolí, stepi, džungle, pouště, oceány, jezera, řeky, potoky, laguny, rasy, kultury, jazyky, historie, věk, geografie, sexuální a jiné identity, způsoby organizace, společenské třídy, kupní síla, společenská prestiž, pověst, oblíbenost, počty sledujících a lajků, peníze, úroveň vzdělání, formy bytí, práce, schopnosti, nedostatky, různá pro, proti i ale, soupeření, nepřátelství, představy, argumenty, protiargumenty, debaty, udání, obvinění, neúcta, různé -fobie a -filie, pochvaly, zavržení, vypískání, aplausy, božstva, démoni, dogmata, hereze, potěšení, nepříjemnosti, způsoby… a dlouhý výčet pojmů, které nás činí rozdílnými a často dokonce opačnými.

Spojuje nás pouze pár věcí:

Bereme za svou bolest tohoto světa: násilí proti ženám; pronásledování a pohrdání těmi, kteří se odlišují svou citlivostí a sexualitou; zničená dětství; genocida původních obyvatel; rasismus, militarismus; vykořisťování; drancování přírody.

Rozumíme tomu, že za tyto bolesti je zodpovědný systém. Že katem je vykořisťovatelský, patriarchální, pyramidový, rasistický, zlodějský a kriminální systém: kapitalismus.

Víme, že tento systém není možné reformovat, vychovat, oslabit, zdokonalit, ochočit či polidštit.

Cítíme povinnost bojovat všude a pořád – každý a každá svým způsobem – proti tomuto systému, dokud ho kompletně nezničíme. Přežití lidskosti závisí na zničení kapitalismu. Nevzdáváme se, nejsme na prodej, neustupujeme.

Jsme si jistí, že boj za lidskost je celosvětový. A stejně jako probíhající ničení neuznává hranice, národnosti, vlajky, jazyky, kultury, rasy; tedy že boj za lidskost je všude, pořád.

Jsme přesvědčeni, že světů, které na tomto světě žijí a bojují, je mnoho. A že veškeré snahy o nadvládu a homogenitu ohrožují samou podstatu lidských bytostí: svobodu. Rovnost lidí tkví v úctě k odlišnosti. Jejich přirozenou povahou je různorodost.

Chápeme, že to nebude snaha o vnucení našeho pohledu, našich kroků, cest a cílů, co nám umožní posunout se vpřed, ale spíše naslouchání a pohled těch ostatních, kteří, jiní a odlišní, mají stejné poslání svobody a spravedlnosti.

Díky těmto shodám a aniž bychom opustili naše přesvědčení nebo přestali být tím, čím jsme, jsme se usnesli:

Za prvé: Uskutečnit setkání, rozhovory, výměny názorů, zkušeností a analýz mezi námi, jejichž srdce, v rozličných pojetích a na různých místech, bijí pro boj za život. Poté si všichni půjdeme nebo nepůjdeme svou cestou. Naslouchání a pohled těch druhých nám možná pomůže nebo nepomůže v našich krocích. Ale i samotné poznání toho odlišného je také součástí našeho boje a našeho úsilí, naší lidskosti.

Za druhé: Tato setkání proběhnou na všech pěti kontinentech. Co se týče Evropy, zde se uskuteční v červenci, srpnu, září a říjnu roku 2021, s přímou účastí mexické delegace CNI-CIG (Kongresu domorodých národů – Domorodé vládní rady), el Frente de Pueblos en Defensa del Agua y de la Tierra de Morelos, Puebla y Tlaxcala (Lidové fronty na obranu vody a země Morelos, Puebla a Tlaxcala) a EZLN (Zapatovy armády národního osvobození). A poté podpoříme dle našich možností jejich uskutečnění v Asii, Africe, Oceánii a Americe.

Za třetí: Chceme pozvat každou a každého, kdo sdílí podobné obavy a boje, všechny čestné lidi a ty, kteří se zdola bouří a vzdorují ve všech koutech světa, aby se připojili, zúčastnili se těchto setkání a aktivit nebo je podpořili; a aby podepsali a vzali za svou tuto deklaraci za život.

Z jednoho z mostů důstojnosti, které pojí všech pět kontinentů.

 

My

Planeta Země
1. ledna 2021

 

Z rozličných, rozdílných, různých, odlišných, nepodobných a vzdálených koutů světa, s uměním, vědou, v boji, vzdoru a rebelii:

Z hor Jihovýchodního Mexika.

Za ženy, muže, další, děti i staré ze Zapatovy armády národního osvobození:

 

Řecko
Alto a la Guerra contra l@s Inmigrantes
Acción Alternativa para la Calidad de Vida
Acción contra la Regeneración y Gentrificación (AARG!)
Adespotos Athinon: equipo deportivo autogestionado y sin dueño (déspota) de la ciudad de Atenas
Agrupación Ciudadana Autónoma de Icaria
Alterthess, medio alternativo
ΑMOQA Museo de Artes Queer de la ciudad de Atenas
Apoyamos a la Tierra
Αsamblea Αbierta de defensa de la arboleda de Agios Dimitrios (municipio de Ag. Dimitrios, ciudad de Atenas, Grecia)
Αsamblea Αbierta de Samos
Asamblea abierta «siembra»
Asamblea Abierta Contra El Desarollo Verde y La Energia Eólica en la Sierra de Agrafa
Asamblea abierta de anarquist@s de la ciudad de Patras
Asamblea Abierta de Lucha de Toumpa (ciudad de Tesalónica)
Asamblea de la Okupa Prosfygika en la ciudad de Atenas
Asamblea de recepción de l@s zapatistas en la ciudad de Corfú
Asamblea de recepción de l@s Zapatistas en la ciudad de Veria
Asamblea de Resistencia y Solidaridad (Kipseli/Patisia) – parque Chipre y Patision str. (Atenas)
Asamblea En Común, por el Decrecimiento, el Comunalismo y la Democracia Directa
Asamblea libertaria autoorganizada Paliacate Zapatista
Asamblea para la defensa de los espacios públicos y del “Elliniko”
Asociación Anarquista Sabaté Asociación Cultural Ambiental de la península de Mani (Grecia)
Asociación Sindical De Trabajadores En Librerias, Papelerias, Editoriales Y Medios Digitales, De La Diputación De Attica (Atenas)
Asyntaktos Press – journalists movement (ciudad de Tesalónica)
Atenecalling
Autoacción – Colectivο políticο Bonita, Papastathi
Brotes Libres – Colectiva para la expresión y la libertad (ciudad de Tesalónica)
Centro Autónomo de Investigaciones Feministas
Centro social «Respiro di libertà» (ciudad de Tesalónica)
Centro social anarquista antiautoritario Αntipnia Centro Social Libre «Scholio» (Tesalónica)
Chispa de solidaridad con l@s Zapatistas y los Pueblos Indígenas
Chispa de solidaridad con la lucha de l@s zapatistas y los pueblos indígenas
Ciudadanos Despiertos
Ciudades Invisibles
Clandestina- inmigración y lucha en Grecia (Grecia)
Clínica Social Solidaria de Tesalónica (ciudad de Tesalónica – Grecia)
Clínica Social y Farmacia Solidaria de Ilio (municipio de Ilio, ciudad de Atenas – Grecia)
Club de trabajodor@s de Kallithea
Club deportivo Apáleftos (ciudad de Tesalónica)
Club deportivo autoorganizado «Marinos Antypas» (ciudad de Larisa,Grecia)
Club Laboral Nea Smyrni (municipio de Nea Smyrni, ciudad de Atenas-,Grecia)
CoLab House Espacio Cooperativo
Colectiva Anarquista «Círculo del Fuego» (Atenas)
Colectiva Anarquista «Omikron 72» (Atenas)
Colectiva Anarquista Pueblo-miembro de la federación anarquista
Colectiva por el Anarquismo Social “Negro y Rojo” (Tesalónica- Grecia)
Colectiva por el Comunismo Libertario – “Libertatia” (Tesalónica_ Grecia)
Colectivo «Calendario Zapatista»
Colectivo Anarquista Retroacción
Colectivo Calendario Solidario con l@s Zapatistas
Colectivo comunista libertario “Fiore Nero” (Grecia)
Colectivo de anarquist@s del este (ciudad de Tesalónica)
Colectivo de trabajo »Ser colectivxs»
Colectivo feminista “Sabbat Quema a los ricos, no a la bruja”
Comedor Colectivo EL CHEF (Grecia)
Comité de Lucha contra las minas de oro, (pueblo de Megali Panagia, región de Calcídica, Grecia)
Comunidad Cooperativa de Autosuficiencia “Apo Koinou”
Confrontacion, grupo de comunist@s
Cooperativa »To Kivotio», ciudad de Rethimno – isla de Creta
Cooperativa de Comercio Solidario “SYN ALLOIS”
Cooperativa de trabajador@s VIOME (Grecia)
Cooperativa de Trabajo PAGKAKI (ciudad de Atenas)
Cooperativa Syn-trofi de la ciudad de Rethimno-Creta
Coordinación de Asambleas Vecinales en Atenas (Asamblea Popular Abierta de Peristeri, Asamblea Abierta de residentes de Agia Paraskevi, Asamblea Abierta de residentes de Petralona-Thiseio-Koukaki)
Coordinación de la ciudad de Ioannina para el viaje de l@s zapatistas a Europa
Coordinación de la ciudad de Tesalónica para el viaje de l@s zapatistas a Europa
Coordinación de la ciudad de Volos para el viaje de l@s zapatistas a Europa (Grecia)
Coordinación del Peloponeso para el viaje de l@s Zapatistas
Desobediencia de género
Editorial de extranjer@s (editorial colectiva en la ciudad de Tesalónica, Grecia )
El Coro Intercultural de Lesvos «CANTALALOUN» (isla de Lesvos ,Grecia)
El Pequeño Árbol que se convertirá en Bosque (ciudad de Tesalónica,Grecia)
Encuentro Autónomo de Lucha contra las represas y la desviación del río Aqueloos (Grecia)
Escuela de Permacultura y Academia Autónoma (Grecia)
Espacio Autogestionado «Epi ta Proso (Hacia Adelante)» (ciudad de Patras, Grecia)
Espacio Autogestionado de Karditsa
Espacio de los Movimientos – Local para l@s inmigrantes (ciudad de Volos, Grecia)
Espacio libertario y publicaciones “Aftoleksi” (Grecia)
Espacio Social Abierto del Xanadu
Espacio Social Autogestionado del Pasamontaña
Espacio social de Paratod @ s (miembros y particulares) (ciudad de Larisa, Grecia)
Espacio Social Libre Nosotros (ciudad de Atenas, Grecia)
Espiral de solidaridad – semilla de Resistencia
Estrógenas (Grecia)
Estructura de Salud Autogestionada de Exarcheia (ciudad de Atenas, Grecia)
Eutopia: Ciclo de acción para el municipalismo libertario (Grecia)
Federación Anarquista (Grecia)
Femctoria por la difusión del feminismo de clase (Grecia)
Geppetto Cooperativa (Grecia)
Glub político Lesxi Aneresis de Tesalónica, (ciudad de Tesalónica, Grecia)
Grupo anarquista “Baruti” (ciudad de Veria, Grecia)
Grupo Anarquista “Disinios Ippos” (caballo indomable) (Patras- Grecia)
Grupo Anarquista “Iterimpia”
Grupo de Salud Mental -¬ Covid19: Solidaridad de Tesalónica, (ciudad de Tesalónica, Grecia)
Grupo de Teatro del Oprimido, “boalitaria” (Grecia)
Grupo político “Camino Libertario” (Grecia)
Guerreros del agua
infolibre.gr – cooperative media for independent information (medio cooperativo para la información independiente) (ciudad de Thessaloniki, Grecia)
Iniciativa Antifascista de Lesvos – contra los centros de detención (isla de Lesvos – Grecia)
Iniciativa Antiracista de la ciudad de Larisa, (Grecia)
Iniciativa de Atenas contra las extracciones de hidrocarburos
Iniciativa de Atenas para la protección de Ágrafa
Iniciativa de habitantes de Kalamata
Iniciativa de Lucha por la Tierra y la Libertad (ciudad de Atenas-Grecia)
Iniciativa de Trabajadorxs y Desempleadxs en la educación privada (Grecia)
Iniciativa Libertaria “Ágria Neda”
Iniciativa para la protección del medio ambiente de la región de Kavala (Grecia)
Jardín Botánico de Petroupolis (municipio de Petrupolis, ciudad de Atenas, Grecia)
Kukuva, Empresa Social Cooperativa de Beneficio Colectivo y Social
LA PEONZA, cooperativα de economía solidaria (ciudad de Atenas- Grecia)
La vieja escuela de Ormos, isla de Samos(Grecia)
Laboratorio Libertario de infraestructura de movimiento (Grecia)
Las ediciones de colegas (ciudad de Atenas,Grecia)
La Cuña Centro político, social y cultural autogestionado de la ciudad de Tebas
Livas Club de Futbol Autogestionado
Local Anarquista UTOPIA A.D.
Local Autónomo de la ciudad de Kavala
Local Autónomo de la ciudad de Xanthi
Local para l@s inmigrantes- Centro Social (ciudad de Atenas)
Mano Aperta: comedor social y autogestionado
Mercado autónomo de Volos (ciudad de Volos)
Μovimiento Αnti-autoritario de Atenas
Movimiento Antiautoritario de Larisa
Movimiento Antiautoritario de Tesalónica (ciudad de Tesalónica)
Movimiento Antifascista de Kalamata
Movimiento Antifascista de Samos
Movimiento Ciudadano de Volos-Pelion para agua (Ciudad de Volos y Pelion)
Movimiento Ciudadano Rajes Icaria
Movimiento de personas que escuchan voces
Μujeres Defendiendo Rojava Comité de la ciudad de Atenas
Odo, Colectivo colectivo libertario
Ocupa de “Analipsis”
Ocupa de “Apertus”. Espacio Social Libre de la ciudad de Agrinio
Ocupa de “Dougrou” (ciudad de Larisa)
Ocupa de “Libertatia”
Ocupa de “Matsangou” (ciudad de Volos)
Ocupa de “Mundo Nuevo”
Ocupa de “Patmos y Karavia”
Ocupa de “Tierra Desconocida” (ciudad de Tesalónica)
Ocupa de Rosa Nera, (ciudad de Canea, isla de Creta)
Ocupa Lelas Karagianni 37 (LK37) (ciudad de Atenas)
Optikamultietnica
Organización Política Anarquista – Federación de Colectivas
ΟΧΟ (Grupo Sin Nombre)
Piso Thrania Iniciativa de educación sin discriminación
Plotinos (Isla de Quios – Grecia)
Red de “Mesochora – Acheloos SOS”
Red de Derechos Políticos y Sociales
Red de Movimientos por Tierra y Libertad
Red Solidaria de Clínicas Sociales de Exarcheia, N Smyrni, Ilio y Agios Nektarios en la ciudad de Volos (Grecia)
Revista Política Babylonia
Spori: Asociación de ciudadan@s por el estudio de la educación libertaria (ciudad de Rethimno, isla de Creta, Grecia)
Sporos – Semilla (isla de Lesvos)
Tienda cooperativa “Hochlios”
Unión Sindical Libertaria de la ciudad de Ioannina
Unión Sindical Libertaria de la ciudad de Atenas
Unión Sindical Libertaria de la ciudad de Rethimno
Unión Sindical Libertaria de la ciudad de Tesalónica
Vacio Ciclo-Miembro de la Federación Anarquista
Women’s initiative against depth and austerity measures Thessaloniki, Grecia) (ciudad de Tesalónica)
Bonita, Papastathi
Chryssikopoulou, Maro
Geroy, Katia
Dimitris, S.
Istres, Jacques
Kapadelis, Panagiotis
Katzourakis, Kyriakos
Kouniaki, Eugenia
Mouka, Nikoletta
Siafliaki, Iro
Thalia P.
Tomsin, Marc

Německo
AG Ventana al Sur
AK Asyl Göttingen
Alerta! – Lateinamerika Gruppe Düsseldorf
Attac Frankfurt
Borderline-europe Human Rights without Borders e.V.
Campaña cafe mesoamericana
Carea e.V.
Colectivo gata-gata
Colectivo Konfront
Collectif kom.post
DunyCollective
Feministische Organisierung für Selbstbestimmung und Demokratische Autonomie
Flüchtlingscafe Göttingen
Frauen * Streik Bündnis
Freie Arbeiter * innen-Union
Fridays for Future Frankfurt am Main
Gärtnerei Ra.Baba
Gruppe B.A.S.T.A.
Gruppe B.A.S.T.A. Berlin
Guerrero, Christa
Holtmann, Susann
Informationsbüro Nicaragua
Internationalistisches Bündnis Frankfurt a.M.
Jineolojî Komitee Deutschland
Kaffeekollektiv Aroma Zapatista
Kampagne «Grüne Lunge bleibt – Instone stoppen!»
Kollektiv Transgalaxia
KOMMUJA – Red de comunidades solidarias

Mietshäusersyndikatsprojekt Grafschaft 31 Münster
Ökologisch-Radikal-Links Frankfurt
Onbones Collective – Fairdruckt eG
Our House #OM10
Partner Südmexikos e.V.
Perspektive Rojava – Solidaritätskomitee Münster
Prison´ Dialogue- Frauen AG
Projekt Knotenpunkt Schwalbach
Red Ya-Basta-Netz
Riseup 4 Rojava Frankfurt a.M.
Roots of compassion eG
ROSA – Revolutionäre Linke
Tres Gatas – producción en Colectivo
Undogmatische Radikale Antifa
Unrast Verlagskollektiv
Wohnprojekt Grafschaft 30 e.V.
Women Defend Rojava Deutschland
Women defend rojava Frankfurt am Main Deutschland
WUMS-Kollektiv
Ya Basta Rhein Main
YXK Frankfurt a.M.
Zwischenzeit e.V. – Initiative für soziale, interkulturelle und ökologische Forschung, Analyse und Bildung
Daddy Longleg
Ende Gelände
Massiah, Gustave
Schmidt, Edo

Francie
Agate, armoise et salamandre – corps et politique
èssi Dell’Umbria
Anne Hocquenghem et les acheteurs de café du sud-est du massif central en France
Associacion Espoir Chiapas
Association AMERICASOL du réseau Escargot
Association GERMINAL
Association ONYVA
Association SOL’QUERCY du RESEAU ESCARGOT
Caen Entraide Populaire
Caracole
CDP13
Coignard, Elisabeth
Colectivo Mi abuelita
Collectif «Coordinacion DZLN
Collectif Chiapas Ariège
Collectif de l’Université populaire de la Terre
Collectif des Immigrants en France (C.I.F.)
Collectif douarneniste en lutte pour les solidarités
Collectif féministe Les Rosies d’A cause de macron
Collectif Grains de Sable
Collectif inter-collines des 2 rives de la rivière Aveyron
Collectif Mutvitz11
Collectif surnatural
Comité Amérique latine de Caen – Normandie
Comité Amérique latine du Calvados
Comité d’accueil intergalactique de la zad de Notre-dame-des-Landes
Comité d’Accueil Sud Est France PACAZ
Comité de coordination des 17 contre la réintoxication du monde
Comité de Solidarité avec les Indiens des Amériques (CSIA-Nitassinan)
Comité de Solidarité avec les Peuples du Chiapas en Lutte (CSPCL)
Comité Populaire Quartier Latin
Compañía Jolie Mome
Compañía Isidoria
Confédération paysanne
Coordination des sans papiers 75
Corsica Internaziunalista
CSPN (Collectif de solidarité avec le peuple du Nicaragua de Francia)
DAL-Droit au logement
CNT-F
Des femmes de la montagne Limousine
Échanges Solidaires
Editions Divergences
Éditions Libertalia
El Cambuche de Toulouse
Ensemble Finistère! Ensemble 29!
Fondation Frantz Fanon
Foro Cívico Europeo
France Amérique Latine
Front Uni des Immigrations et des Quartiers Populaires
Gilets Jaunes de Montreuil
Gilets jaunes Les Lilas
Groupe Henri Laborit de la Fédération Anarchiste
GROUPE LIBERTAD DE LA FEDERATION ANARCHISTE
Groupe toutes en grève
Jean-Jacques M’U
Initiativ Oury Jalloh Allemagne et la CISPM
InterLieuxInterCollectifs Montreuil
Kafe kapel, red escargot
L’espace autogéré des Tanneries
L’Union Communiste Libertaire
La Bad’j
La Compañía Tamerantong
La Gueule ouverte
La Maison Ouverte Montreuil
La Parole Errante Demain
La Révolution est en marche
«Laboratoire Autonome de Biologie : Alternatif, Solidaire et Expérimental (LABASE)»
Le BIB-Hackerspace
Le collectif «Chabatz d’entrar»
Le Front Uni des Immigrations et des quartiers Populaires (FUIQP)
Le Quartier libre des Lentillères
Le Surnatural Orchestra
Les Communaux
Les Gilets Jaunes de Pantin
Lesconstituants78
l’association Fraternité Douarnenez
Mani Rosse Antirazziste
Marseille avec les Grecs
Mouvement Contre le Crime Atomique Colectivo
Mut Vitz 13
MUT VITZ 31
Mut-Vitz 34
PEPS (Pour une écologie Populaire et Sociale)
Primitivi
Producciones Débrid’arts
Producciones Djab
Rédaction de CERISES LA COOPÉRATIVE
Renaud
Revue Chimères
Revue De(s)générations
Séminaire «Penser les décolonisations»
Solidaires09
Solidarité migrants Wilson
STE-75 Syndicat des travailleurs.euses de l’éducation Paris
Surnatural Orchestra, groupe de musique
Syndicat CNT Éducation Social-Services 34
Syndicat CNT INTERPROFESSIONNEL de l’Ardéche
Tatcha compagnie
Terrestres. Revue des livres, des idées et des écologies
Toulouse Anti CRA
UCL Caen
Union Départementale des syndicats CNT de Haute-Garonne
Union Syndicale Solidaires
Alliez, Éric
Annette Revret
Arsenault, Judith
Assael, Ivan
Astolfi, Nathalie
Ateya, Rim
Attac France
Bachkine, Patricia
Bajon, Jean Baptiste
Baschet, Jérôme
Berling, Maïa
Bertille, Gendreau
Besancenot, Olivier
Beynel, Eric
Bohet, Odile
Boitière, Isabelle
Bonfanti, Brice
Bonvalet-Girou, Thomas
Bosson, Marc
Buisson, Manon
Candore, Marco
Casillas, Jeanne
Castillo, Carmen
Catelain, Jennifer
Causeries Populaires
Chao, Antoine
Chirón, André
Cibele
Corcuff, Philippe
Dardot, Pierre
de los Santos, Marie
Dekel, Tom
Demoron, Sandrine
Dervin, Alain
Desclozeaux, Aurelien
Diawarra, Youssef
Duran, David
Faucheux, Grégoire
Fautrier, Pascale
Fraunié, Laurent
Gaillanne, Fanny
Galasso, Franca
Gau, Gabriel
Gaudichaud, Franck
Gerschel, Anne
Gianinazzi, Willy
Gilles Bertrand
Giner, Stephanie
Glowczewski, Barbara
Godard, Alice
Godard, Carine
Godard, François
Goutte, Guillaume
Guest, Andreas
Hansma, Marie-Christine
Hélier, Odile
Hocquenghem, Joani
Ibañez, Amparo
Jacob, Mat
Jacques Istres
Jappe, Anselm
Jean-Louis Tornatore
Kempf, Joseph
Krzywkowski, Isabelle
Lagneau, Antoine
Latorre, Paule
Latouche, Serge
Laure de Saint Phalle
Le Bot, Yvon
Long, Olivier
Longo Mai
Lopez, Francis
Loutre Barbier, Laurence
Lowy, Michael
Madame Miniature
Marin, Maguy
Martinot, Alex
Mathieu, Dominique
Mavic, Béatrice
Maymat, Philippe
Melo St-Cyr, Viviana
Mesnard, Cécile
Michèle Leclerc-Olive
Monique Amade
Monsieur Jack
Mourrat, Philippe
Navajo, Métie
Normandon, Aurélie
Nugon, Arièle
Odille, Laurie
Pailler, Aline
París Ayotzinapa
Parrot, Karine
Pellicane, Christine
Perez, Ampari
Piet, Sarah
Pirou, Fanny
Prieur, Sébastien
Quillateau, Patrick
Rafanell iOrra, Josep
Robin, Vincent
Romanet, Martine
ROME, Daniel
Roux, Fatima
Salvatori, Jeannot
Salama, Pierre
Sardinha, Diogo
Saurin, Patrick
Secheppet, Camille
Sechet, Sylvain
Soussi, Claire kachkouch
Straeli, Celia
Studer, Jeanne
Tefnin, Garance
Tiburcio, Nicco
Toulouse, Rémy
Triantaphylides, Paul
Untereiner, Jean Luc
Varikas, Eleni
Viennot, Sarah
Vollaire, Christiane
Yoga Nomade
Yvette Dorémieux

Collectif la Digne Rage de Lille
Centre Culturel Libertaire
Association Unidos
Compagnie de théâtre Proteo
Torre Latino Radio.

Baskicko
Abantoko Talde Feminista
Basoa, Defendatsaileen etxea
Bizilur – Lankidetzarako eta Herrien Garapenerako Erakundea
EH Bildu Abanto
Eskozap Kolektiboa
Etxalde – Nekazaritza Iraunkorra
Euskal Herriko Emakumeon Mundu Martxa
Fundación Paz y Solidaridad de Euskadi
Gabiltza
Gogoaren indarra taldea Las Karreras
Harri Barri Kultur Elkartea
Karabana Mugak Zabalduz
Lumaltik Herriak
Mugarik Gabe
Mujeres del Mundo Babel / Munduko Emakumeak
Plataforma Ongi Etorri Errefuxiatuak
Radio Alegría Libertaria
Tadamun elkargunea
TxiapasEKIN kolektiboa
Zabaldi elkartasunaren etxea
Muguruza, Fermin
Perales Arretxe, Iosu

Španělsko
Confederación General del Trabajo (CGT)
CNT Fraga
CNT Sierra Norte
Afromurcia en Movimiento
Asamblea Plaza de los Pueblos
Asociación Brasileira Maloka
Asociación en medio de abril
Assemblea de Solidaritat amb Mèxic del País Valencià
Centro de Documentación sobre Zapatismo (CEDOZ)
Centro Social La Ingobernable
Centro Social La Villana de Vallekas
CNAAE (Comunidad Negra, Africana y Afrodescendiente en España)
COLECTIVO Pallasos en Rebeldía de Galicia
COLECTIVO Pallasos en Rebeldía de Madrid
Confederación Sindical Solidaridad Obrera
Coordinación Baladre
Coordinadora de Desemplead@s y Precari@s de la Comunidad de Madrid
Derechos Humanos Madrid
Ecologistas en Acción
Espacio Común 15M
Esteve Morlan, Tirso
FIRMES Federación Internacional de Resistencia Migrante en España.
Foro Social de Segovia
Fundación de los Comunes
La Casa Invisible
La Medusa Colectiva
Luisa Martín Rojo
Lumaltik Aragón
Madrid 43 Ayotzinapa
Org. Anticapitalistas
Partido Socialista Libre Federación PSLF
Red de Hondureñas Migradas en España
Redal Montané, Clara
REVISTA VIENTO SUR
Solidaridad con el pueblo Mexicano-Málaga
Synusia
TRAWUNCHE MADRID
Yretiemble
Amorós, Miguel
Ibáñez, Tomás
Taibo, Carlos
Capanegra, Juan Carlos
Carretero Miramar, José Luis
Claveria Iranzo, Olga
De Lera López, Cristina
González de Chávez Fernández, Teresa
Gonzalo Serrano, Andrés
Gonzalo, Pilar
Héctor Grad Fuchsel
Humanes Bautista, José Luis
Martín, Fátima
Merino Escribano, Rosa
Otero González, Isabel
Pastor, Jaime
Pérez Orozco, Javier
Roitman Rosenmann, Marcos

Itálie
A.N.P.I. Associazione Nazionale Partigiani Italiani
ADL COBAS
All Reds Rugby Roma
Altro Modo Flegreo
Ambasciata dei Diritti delle Marche
Ambiente&Salute
Annestus – Agoa
ARCI Noerus
Ardita Due Mari
Assalti Frontali
Assemblea Antirazzista Antifascista Di Vicofaro
Associazione «Cultura È Libertà
Associazione ATTAC Italia
Associazione Casa dei Popoli
Associazione centro socio culturale ARARAT a Roma
Associazione Città Migrante
Associazione Culturale GIShub
Associazione di Promozione Sociale
Associazione Giuseppe moscati Parrocchia San Sabino
Associazione Jambo- commercio equo Fidenza Italia
Associazione Nova Koiné
Associazione politico-culturale Tempi Post Moderni
Associazione Senza Barriere Due
Associazione senza paura Genova
Associazione Taiapaia
Associazione Verso il Kurdistan e Rete Jin
Associazione Ya Basta Caminantes Padova
Associazione Ya Basta Moltitudia Roma
Associazione YA BASTA! ÊDÎ BESE Y Centri Sociali del Nordest
Associazione Ya Basta! Milano
Associazione YaBasta! – Casa Della Solidarietà Sabino Romano
Ateneo Libertario
Azione Antifascista Roma Est
Brigata Sanitaria Soccorso Rosso
Brustolin, Maryline
Buscemi, Marquito
C.S.A NEXT EMERSON
Cadtm (Comitato per annullamento debiti illegittimi)
Camera del Non Lavoro
Cantiere
Carovane Migranti
Casa Bettola
Casa dei Circoli, Culture e Popoli
Casa Dei Diritti Dei Popoli
Casa del Popolo Campobasso
Casa della Cooperazione
Casa delle Donne di Milano
Casa delle Donne Lucha y Siesta
Casa delle Donne-Nudm
Casa Madiba Network
Cattive Ragazze
Centro giovanile Batti il tuo tempo
Centro Sociale Anomalia
Centro sociale Anomalia Palermo
Centro sociale autogestito «INTIFADA» Empoli (FI)
Centro Sociale Autogestito Magazzino47
Centro Sociale CasaLoca
Centro Sociale Occupato Autogestito «Angelina Cartella»
Centro Sociale Tpo
Chichimeca
CIAC ( centro immigrazione, asilo, cooperazione internazionale)
Circolo «D. Lazzari» di Legnano
Circolo ANPI Renato Biagetti
Circolo ARCI Barbun KM0
Circolo Arci Nausicaa
Circolo Fratellanza Casnigo
Ciss-ong Palermo
Clown Army Roma
COBAS Confederazione dei Comitati di Base
COBAS Napoli
Collettiva Una volta per tutte
Collettivo 20ZLN
Collettivo Caffè Malatesta
Collettivo Femminista Lotto
Collettivo Lsoa Buridda
Collettivo Nodo Solidale
Collettivo Popolare «Ramona»
Collettivo redazionale della rivista LEF Libertè Egalitè Fraternit
Comitato Abitanti San Siro
COMITATO AMIG@S MST
Comitato antirazzista cobas Palermo
Comitato Chiapas «Maribel»
Comitato Città Vecchia Taranto
Comitato Jineoloji
Comitato Madri per Roma Città Aperta
Comitato No Muos – No sigonella
Comitato per non dimenticare Abba
Comitato Piazza Carlo Giuliani
Comitato Roma Xii Per La Costituzione
Comité por la Anulación de la Deuda del Tercer Mundo
Comune del Crocicchio
Comunità curda in Italia
Comunità di Resistenza Contadina Jerome Laronze
Comunita’ RNCD
Contadinazioni-fuori mercato
Cooperativa Sociale Le Rose Blu
Coordinamento Calabrese Acqua Pubblica «Bruno Arcuri»
Coordinamento dei Collettivi Studenteschi di Milano e Provincia
Coordinamento Nazionale No Triv
CORTOCIRCUITO Flegreo
Csa Astra/Lab Puzzle/cs Brancaleone
Csoa Ex Snia
Csoa Forte Prenestino
Csoa Gabrio
Csoa La Strada
Csoa la torre
Dinamopress
Dipende da Noi
Enoize
ESC Atelier Roma
Ex Caserma Liberata
Ex caserma occupata
Federazione Anarchica Siciliana
Foro Italiano de los Movimientos per el Agua
Forum Antirazzista Palermo
Fridays For Future
Fuorimercato, autogestione in movimento
GAS Caracol Franciacorta
Genuino Clandestino Firenze
Giovani Comunisti
«GIShub – Associazione Culturale GIScience for Humanity, Urban space and Biosphere
Gruppe B.A.S.T.A.
Gruppo Anarchico «Bakunin» – FAI Roma e Lazio
Gruppo Autonomo LiberidiAmare Autonomia Contropotere
Gruppo Consiliare Sinistra Progetto Comune – Comune di Firenze
Gruppo di Acquisto Solidale – Cosenza
Gruppo lampi
Il Cantiere delle Idee
IFE (Iniziativa Femminista Europea)
L’associazione G.L.R.
L’associazione politico culturale Resistenza Gallura
L38squat
La Milpa Orto Collettivo
La Panchovilla in Sabina
Laboratorio Andrea Ballarò
Laboratorio Aq16
Laboratorio Crash!
Laboratorio Decoloniale Femminista e Queer
Laboratorio di economia solidale ambientale e sociale
Laboratorio di Mutuo Soccorso ZERO81
Laboratorio Occupato Autogestito Acrobax – LOA Acrobax
Laboratorio Occupato Insurgencia
Laboratorio Sociale Alessandria
Le Mafalde
Liberation queer+ Messina
Lisangà, culture in movimento
Malanova
Manituana – Laboratorio Culturale Autogestito
Mediterranea Saving Humans
Mondeggi Bene Comune, Fattoria Senza Padroni
Movimento NO MUOS
No Border APS
Non Una Di Meno – Milano
Non Una Di Meno – Modena
Non Una di Meno Alessandria – Casa delle Donne Alessandria
Non Una Di Meno Lucca
Non Una di Meno Palermo
Non Una Di Meno Piacenza
Non Una di Meno Ravenna
Non Una Di Meno Reggio Emilia
Non Una di Meno Roma
Non Una di Meno Torino
Non Una di Meno Venezia
Nudm Palermo
Officina Rebelde Catania
Operai /e dello Spettacolo Associati/e
Osservatorio Repressione – Italia
Palermo Pride
Palermo ribelle
Partito della Rifondazione Comunista
Partito della Rifondazione Comunista – Sinistra Europea
Potere al Popolo!
Presidio salute solidale – Napoli
Progetto 20k
Quarticciolo Ribelle
R.A.S.P.A. Rete Autonoma Sibaritide e Pollino per l’Autotutela
Radio Sherwood
Re:common
Resistenza Casa Sportello Solidale
Rete Antifascista Roma Sud
Rete antirazzista catanese
Rete Antirazzista Catanese e Comitato NoMuos/NoSigonella
Rete Jin
Rete Kurdistan Italia
Rete Kurdistan Roma
ReteJin
Reti di Pace
Ri-Make Bene Comune
RiMaflow, fabbrica recuperata in autogestione
Scomodo
Scuola Popolare Piero Bruno
Signoretti, Claudia
Siracusa Ribelle
Spazio di Mutuo Soccorso
Spazio Libertario Pietro Gori
Spazio sociale 100celle aperte
TATAWELO
TeatrOfficina Refugio
Termoli Bene Comune- Rete della Sinistra
terraTERRA
Ufficio Informazione del Kurdistan in Italia
Unione Sindacale di Base
Verità e Giustizia per i Nuovi Desaparecidos
Vivèro- luogo di quartiere
Ya Basta Bologna
Ya Basta! Marcas Italia
Alberi, Urbani
Amicucci, Caterina
Berti, Stefano
Boffa, Daniela
Botti, Andrea
Bresciani, Marco
Capezza, Iolanda
Caudo, Melina
Celestini, Ascanio
Cesi, Alessandro
Clerici, Naila
Crabuzza, Claudia
De Luca, Mariano
Della Corte, Raffaele
Devastato, Giovanni
Fabiano, Pino
Garelli, Annamaria
Garibaldi, Casale
Indiano, Carlotta
Kaveh, Afshin
Luca Pandolfi
Medici, Sandro
Nicotra, Alfio
Piccinini, Massimiliano
Proia, Veronica
Rossa, Casetta
Sandroni, Doriana
Santoro, Alessandro
Saverio Calabresi, Francesco
Traverso, Enzo
Valcamonica, Adarosa
Vigo, Adele
Vitalesta, Enzo
Zanchetta, Aldo
Zanchetta, Brunella

Rakousko
Kinoki Asociación Autogestión Audiovisual

Belgie
Actrices et Acteurs des temps présents
Ad Lilithum
ADES
Capitane Records
Casa Nicaragua
Centre Tricontinental (CETRI)
Écologie sociale Liège
Collecti.e.f 8 maars Bruxelles
Collectif de Solidarité Liège-Rojava
Collectif KAWAZ
Collectivo Mala Hierba
Comité Chiapas Bruselas
Comité Jineolojî Europa
Groupe CafeZ, Liège
Jineolojî Center
L’Union Communiste Libertaire
La Santé en Lutte
Le DK
Sororidad Sin Fronteras
VaVeA Semeurs de Possibles
Zablière – ZAD Arlon
Chauvier, Maïa
Coppens, Diego
Despret, Vinciane
Diaz Aranda, Karmen
Duterme, Bernard
Eric Toussaint CADTM internacional
Fox, Ivan
Geert Carpels
Gerardy, Martine
Mekhitarian, Juliette
Quinoa Bruxelles
Vaneigem, Raoul

Bulharsko
Iniciativa de apoyo a l@s zapatistas

Katalánsko
Adhesiva Espai de Trobada i Acció
Asociación Mujeres Migrantes Diversas
Associació Cultural el Raval «El Lokal»
Associació Entrepobles
Associació Solidaria Cafè Rebeldía-Infoespai, Barcelona
Ateneu Candela
Ateneu La Torna
Ateneu Popular La Falç
Ateneu Popular Rocaus
Azadi Jin
Azadi Plataforma de Solidaritat amb el Poble Kurd
Cal Cases
Can Tonal de Vallbona
Col•lectiu Maloka
Colectiva Katari
COLECTIVO Pallasos en Rebeldía de Catalunya
Ecoxarxa del Bages
Espai defensa legal Manresa
Fundació Salvador Seguí
Grup de consum autogestionat Pinyol Vermell
Horts Comunals de Sant Celon
La Garriga Societat Civil
La Pallejana
LA RAVAL. Cooperativa d’habitatge generacional a Manresa
Mediterranea Saving Humans
Plataforma d’Afectades per l’Habitatge i el Capitalisme del Baix Montseny
Poc a Coop
Sindicato Popular de Vendedores Ambulantes de Barcelona
Taula per Mèxic
Xarxa de Suport Mutu de la Trini
Bosqued, Àngel
García Sanagustin, Carina
González, Ixchel
Pere Ortín, Andrés
Villalobos, Juan Pablo

Kypr
300000 Arboles en Nicosia
Aeriko en las montañas de Troodos-por la justicia social y ambiental
antifa λευkoşa
Centro Social «Kaymakkin»
Club Atlético Popular «Omonoia»
Colectivo «Ramona»
Colectivo Ecopolis
Iniciativa para el Rescate de costas naturales
Movimiento de Izquierda, Queremos Federación
PUERTA 9 OMONOIA
Sispirosi Atakton
Spirithkia

Skotsko
Coordinadora Zapatista North UK

Slovensko
Akimov, Ivan
Kesaj Tchave

Evropa
ASSI (Acción Social Sindical Internacionalista)
Colectivo iraní Andeesheh va Peykar
Coordinadora Europea De Via Campesina
CUP Exterior
Flor de la palabra – colectivo de traducción de la sexta francófona
Mujeres y Disidencias de la Sexta en la Otra Europa y Abya Yala – Red de Resistencia y Rebeldía
Never again 88
Watch the Med Alarm Phone
Louis, Camille
Philippe Cordier

Anglie
Coordinadora Zapatista North UK
Hunter Dodsworth, Siân

Irsko
Talamh Beo

Norsko
Alerta
Chiapasgruppa LAG
CROTONICX v/ Loan TP Hoang
Karlsøyfestivalen
Kvinneutvalget (LAG)
LAG Noruega
Latin-Amerikagruppene i Norge (LAG)
López Kunst & Produksjoner
Motmakt
Bokkafe, Anarres
Fadnes, Åse
Fadnes, Astrid
Fadnes, Ingrid
Gulli, Marianne
Haugdahl Solberg, Inga
Haugsnes, Vilde
Heiret, Yngve Solli
Luna Evjen, Solveig
Muñoz Llort, Sonia
Pålsrud, Mads
Pedersen, Ole
Solberg, Jarl
Thamdrup Lund, Herman
Watn, Bård

Nigérie
Engert, Klaus

Portugalsko
Jornal MAPA
Rádio Paralelo
Revista Flauta De Luz
Cunha, António Eduardo
Pereira Ribeiro, Natacha Alexandra

Česká Republika
Anarchistická federace
Družstvo Black Seeds
Kolektiv 115

Rusko
Cooperativa Molotov
Svora collective
Severnaja, Ekaterina
Saepmie, pueblo Saami
Fjellheim, Eva Maria

Švýcarsko
Bloque Feminista Abya Yala Suiza
C.S.O.A. il Molino
Casa Colectiva de Malagnou
Ceibavieja
Circolo Carlo Vanza Bellinzona
Collectif Breakfree Suisse
Collettivo R-Esistiamo
Collettivo Zapatista di Lugano
Direkte Solidarität mit Chiapas
Encuentro Feminista Zapatista Zürich/ Basel
Grève du Climat Genève
Groupe écosocialiste de solidaritéS
Grupo de Coordinación zapatista del territorio suizo
HumanrightsChiapas Suiza
Jeunes POP Genève
Mouvement pour une agriculture paysanne et citoyenne
Théâtre Tête dans le sac – marionnettes
Voce Libertaria Ticino
Women Defend Rojava Zürich
Gioventù Biancoblu

Togo
Les compas de Kpalimé
Adjetey, Rudy

Argentina
Colectiva Corazón del Tiempo
Comité de Solidaridad Latinoamericana
Grupa de Lesbianas Feministas Sudakas Pro Sexo Anticapitalistas de Nvwvrken WajMapu
Blasco, Hugo Antonio
Gambina, Julio C.
Grodziñski, Silvina Alejandra
Imas, Hilda
Luis Ronconi, José

Brazílie
Ação Antifascista São Paulo AFA-SP
Centro de Mídia Independente do Rio de Janeiro
Felício, Erahsto
Rabelo Nogueira, Mônica Celeida

Kanada
No One Is Illegal

Chile
Comité Socioambiental de la Coordinadora Feminista 8M
Cooperativa La Cacerola
Gaceta Ambiental
Instituto Patagónico de estudios culturales
Somos Cerro Blanco
Fermandois, Eduardo

Kolumbie
La Subterránea
Pueblos en Camino, Abya Yala
Centro de Estudios y Memoria Antifascista CEMA
Colectivo Darío Betancourt Echeverry
Colectivo José Martí
Puello-Socarrás, José Francisco
Henao Gaviria, Adriana María

Ekvádor
Walsh, Catherine

USA
Eagle and the Condor Liberation Front
El Kilombo, EEUU
Saving Humans USA
Semillas Collective
Sexta Grietas del Norte (Estados Unidos)
Universidad para el estudio de los movimientos sociales Estados Unidos
Zapatista Solidarity Network NY
Agita Perales
Bergasa, Sara
Boyzo, Ivette
Sáenz-Ackermann, Elizabeth
Galván, Mario
Mesbah, Targol
Nelson, Anthony
Padilla, Tanalís
Quiquivix, Linda
Rodriguez, Chris

Peru
Blanco Berglund, María
Blanco Galdos, Hugo

Mexiko
González Casanova, Pablo
Beristain, Arturo
Beristain, Natalia
Boullosa, Carmen
Cabrera Castro, Emilio
Cruzvillegas, Abraham
de Tavira, Luis
García Bernal, Gael
Giménez Cacho, Daniel
Goded, Maya
Leduc Navarro, Valentina
Leduc, Valentina
López Austin, Alfredo
López Luján, Leonardo
Monge, Emiliano
Navarro, Bertha
Rea, Daniela
Rulfo, Juan Carlos
Stavenhagen, Marina
Tovar, Miguel
Turati, Marcela
Villoro, Juan
Wolffer, Lorena
Aeromoto (colectivo)
Aguilar, Yasnaya
Álvarez, María
Arêchiga, Cesar
Burkhard, Christiane
Calva, Maru
De Cea, Marta
Diaz, Alfonso
Coppel, Carolina
Cordera Rascón, Inti
Cosío, Joaquín
Fondo Semillas
Fuentes Mendoza, Ivonne
Heiblum, Leo
Heredia, Dolores
Hernandez, Macarena
Ibrahim Hakim, Jessica Samara
Kaplan, Luciana
López Aréchiga, César Adolfo
López, Modesto
Marcin, Mauricio
Medina Mora, Katina
Miller, Elisa
Montaño, Pablo
Nettel, Guadalupe
Niembro, Mariana
Petrus Brienen, Jacobus Johannes
Quintana, Vivir
Ríos Almela, María Fernanda
Reyna, Pablo
Roqué, María Inés
Ruedi, Jeronimo
Sarquis, Daiset
Sejenovich, Ivana
Springall, Alejandro
Terrazas, Kyzza
Turner, Tania
González Contreras, Mario e Hilda Hernández Rivera, (padres de Cesar Manuel González Hernández, Normalista desaparecido de Ayotzinapa)
Aguado García de Alba, Mónica
Armengol Niño, Lourdes
Arroyo Pineda, Maria de la Luz
Avendaño, Lucas
Anguiano, Arturo
Barojas Ortuño, Martha Desiree
Barrios el Mastuerzo, Francisco
Barrios Rodríguez, David
Batta Fonseca, Jesús
Bazar Rebelde
Becerra Absalon, Itzel
Belém Huerta Lastra, Matilde
Benavides, Elisa
Benitez Oliva, Alberto
Bernal Ocampo, Sandra Fernanda
Berti, Stefano
Bolio, Roxana
Bosch, Lolita
Briseño, Maria del Carmen
Burgoa, Brenda
Calleja, Max
Cárdenas Pimentel, Cassandra
Carrillo, Alejandra
Castañeda, América
Castellanos, Alicia
Castellanos, Polo
Castellanos, Teresa
Castillo Solis, Perla
Castorena, Lorella
Castro Hernádnez, Enriqueta
Cázares Torres, Jorge
Celeste Cruz Avilés, Sohuame Tlatzonkime
Cervantes Maya, Georgina
Cevallos Rodríguez, Trinidad
Chapa Romero, Ana Celia
Cid Castro, Carolina
Cisneros, Ixchel
Citalán, Antonio
Colin Huizar, Alberto
Cortés Martínez, Gudelia
Colin Huizar, Alberto
De Boni, Ignacio
De Parres Gómez, Francisco
Delgado Wise, Raúl
Díaz Iñigo, Carolina Elizabeth
Díaz, Alfonso
Echenique March, Felipe Ignacio
Eizaga, Safia
Elkisch, Mariana
Eraña, Angeles
Escutia, Sandra
Esteva, Gustavo.
Etchegaray, Juan Carlos
Fautsch Arranz, Marlene
Favela, Mariana
Felício, Erahsto
Ferrer Amarillas, Elena
Fierro Resendiz, León Sedov
Fierro Resendiz, Sashenka
Fiordelisio, Tatiana
Flores Ordóñez, Ramón
Flores Villagómez, Mayvelin
Flores, Ana Lydia
Fong Fierro, Salvador
Fuentes, Andrea
Fuentes, Citlali
Gajá, Servando
Gálvez de Aguinaga, Fernando
Gallaga Hernández, Tania
García Aguilar, C. Lorena
García Ehrenfeld, Claudio
García Sánchez, Nayeli
García Torres, Lilia
García Vigil, María Hortensia
Garibay Marrón, Siria
Giraldo, Ricardo
Gómez González, Erika Olivia
Gómez Rivera, Marìa Magdalena
Gómez, Magdalena
Gómez Suarez, Abigail P.
González Arenas, Luis Alberto
González Aguilar, Mónica
González Baltasar, Julio
González Gómez, Hortensia
González López, Graciela
González, Karla
González, María Mercedes
Gritón, Antonio
Guerrero, Aracelia
Guerrero, Argelia
Guerrero, Arturo
Guerrero, Fabián
Guerrero McManus, Siobhan
Guijosa Hernández, Ernesto
Gutiérrez Luna, Diana Itzu
Guzmán Delgado, Xóchitl
Guzmán Romero, Jorge Adrián
Hansen, Tom
Hernández Alpizar, Javier
Hernández Baños, Blanca
Hernández Crespo, Tania
Hernandez Flores, Bonifacio
Hernández Navarro, Luis
Hernández Ramírez, Tania Paloma
Hernández Reyes, Itzamna Jesús
Hernández Vargas, Humberto
Hernández, Donovan
Hernández, Valeria
Henao Gaviria, Adriana María
Huacuja del Toro, Malú
Inclán, Daniel
Islas Vargas, Maritza
Iturriaga, Ana María
Iturriaga, Enrique
Iturriaga, Josefina
Iturriaga, Susana
Jarquín, Mauro
Jauregui, Gabriela
Javier Trujillo, Francisco
Jimenez, Luis Felipe
Joselevich Aguilar, Camila
Kaplan, Luciana
Katzestein Ferrer, Elena
Kavi, Ernesto
Lechuga Luna, Martha
Ledesma, Araceli
Leija Salas, Alfonso
Lengualerta
León, Paniagua, Livia
Leyva, Cristian
Loeza Limón, Diana
López Castellanos, Nayar
López De Cea, Ana Valentina
López Lujano, Alejandra
López y Rivas, Gilberto
López, Leonel
López, Modesto
Lozada, Mari
Luna Resonante, Yazz
Luz Lopez, Aida
Macías Esparza, Carlos
Macías Esparza, Rubén
Maldonado, Oreandy
Marcial Urbano, Ivonne
Marcos, Sylvia
Maya, Ytzel
Medina Guerrero, Daniel Omar
Medina Romo, Tonantzin
Mejía Aguilar, María de Lourdes, madre de carlos Sinuhé Cuevas Mejía, estudiante asesinado
Mejía Iturriaga, Belzaín
Mejía Iturriaga, Berenice
Mejía, Felix
Mejía, María de Lourdes
Mendoza Jiménez, Florina
Mendoza Pérez, Arbel Ángel
Merino Lubetzky, Alonso
Millán, Margara
Miranda Herrera, Gregorio
Moedano, Maria Guadalupe
Molina Álvarez, Hugo
Molina Zúñiga, Mónica
Mónaco Felipe, Paula
Mozqueda Martínez, Leticia
Muñoz, Adriana
Muñoz, Lucia Joselin
Nava Gómez, Juan Pablo
Navarro Corona, Claudia Ivette
Ochoa, Sarasuadi
Olea Franco, Adolfo
Ortega Erreguerena, Joel
Ortíz Rosales, Sergio Araht
Ortiz, Verónica
Ortuño Vilchis, Matilde
Osorno, Diego
Padierna Jinenez, Pilar
Paredes Coronel, Heriberto
Parra Sosa, Vicente
Peña, Laura
Peralta Casillas, Maria Cristina
Peregrina, Francisco Humberto
Pérez, Martha Alicia
Portillo Elías, Mercedes Adriana
Quintana Rodríguez, Viviana
Quintanar González, Rafael
Radaelli Martinazzo, Sonia
Radilla, Miguel
Ramos Morales, Patricia
Rangel Chabolla, César
Rentería Argelia
Resendiz Flores, Rosa Paulina
Resendiz Flores, Silvia
Revuelta, Gabo
Ríos Sais, Gerardo
Rivera López, Betzabé
Riviello, Bárbara
Rizo García, Marta
Rodríguez, Benita
Rodríguez Contreras, Roberto “Gato”
Rodriguez, Claudia
Rodríguez, Deni
Rodríguez, Luisa Riley
Rojas Bruschetta, Efraín
Romero Gallardo, Raúl
Rose Jameson, Tlazol Celia
Rosset, Peter Chiapas
RS, Cristina
Salgado, Alvaro
Sánchez, Jorge Alonso
Sancosme, Luis Daniel
Sandoval, Claudia
Sandoval Espinosa, Ana
Sandoval Rincón, Alma Esperanza
Sandoval Uhthoff, Ángela
Santiago Santiago, José Jorge
Santos Baca, Andrea
Schmelz Herner, Itala
Segal, Claudia
Segura, Lourdes
Segura, Paulina
Serna Moreno, J. Jesús María
Solorio Sandoval, Israel Felipe
Sohuame Tlatzonkime
Struck King, Juan Manuel
Suárez Rodríguez, Luis David
Tassinari Azcuaga, Aidee
Torres Alamilla, Silvia
Torres Villalvazo, Santos Emanuel
Trejo Muñoz, Rubén
Troncoso, Mariana Lourdes
Trujano Alfaro, Darío Esteban
Uribe Cevallos, Rodrigo
Venegas, Cecilia
Vera Smith, Ana María
Victoria, Maricarmen
Vilchis Avilés, Dara
Villa, Mónica
Villalobos, Juan Pablo
Villegas, Armando
Volovsek, Iván
Welsh, Martha Elena
Wolffer, Lorena
Yébenes, Zenia
Zamora, Bárbara
Zapata Lillo, Paloma
Zepeda Alvarez, Vannya Yocelyn

Asamblea de Defensores del Territorio Maya Múuch’ Xíinbal
Asociación de exploración científica, cultural y recreativa «BRÚJULA ROJA»
Asamblea Nacional de Braceros
Asociación Sindical de Trabajadores del INVI de la Ciudad de México
Batallones Femeninos
Brigada de Salud Zapatista Pantitlán
Brigada Humanitaria de Paz Marabunta
Brigadas Plásticas
Café “Zapata Vive”
Casa del Centro Tijuana
Cátedra Intercultural Carlos Montemayor
Central Unitaria de Trabajadores de México
Centro Comunitario U kúuchil k Ch’i’ibalo’on -territorio maya-
Centro de Derechos de la Mujer de Chiapas
Centro de Derechos Humanos Fray Bartolomé de Las Casas A.C. (Frayba)
Centro de Investigación en Comunicación Comunitaria A.C
Centro de Lengua y Cultura Zoque de Chiapas
Centro Vía Z
CIPOG-EZ-Consejo Indígena Y Popular De Guerrero – Emiliano Zapata
Clinica de Heridas
Colectiva de Mujeres Tejiendo Resistencias
Colectiva Las Sureñas en resistencia y rebeldía
Colectiva Nuestra Alegre Rebeldía en apoyo al CNI y CIG Cuernavaca Morelos
Colectivo Aequus Promoción y defensa de Derechos Humanos
Colectivo Autogestión Libertaria
Colectivo Cuaderno Común
Colectivo de Ilusionistas Sociales
Colectivo de Profes en la Sexta
Colectivo de Psicoanalistas PSIQUEREMOS
Colectivo el Hormiguero
Colectivo La Ceiba
Colectivo La Oveja Roja
Colectivo LOCUS, México
Colectivo Lo de Menos
Colectivo lxs Hijxs del Maíz Pinto
Colectivo Mujeres Tierra AC De Mexicali BC
Colectivo Odontología Comunitaria Sembrando Sonrisas
Colectivo La Oveja Roja
Colectivo Paso Doble en Apoyo al Congreso Nacional Indígena – Concejo Indígena de Gobierno
Colectivo Rural Urbano Asociaçao Oeste (Diadema)
Colectivo Rural Urbano Solidaridad Orgánica
Colectivo Tierra y Libertad
Colectivo Transdisciplinario de Investigaciones Críticas.
Colectivo Zapatista Neza
Comité Estudiantil Metropolitano (CEM)
Comité Promotor Todos Unidos Contra el Nuevo Aeropuerto Internacional de la Ciudad de México (NAICM)
Comunidad Circular AC de Ensenada BC.
Comunidad Indígena Otomí residentes en la CDMX
Cooperativa Hierba Crecida
Cooperativa Tlapaltik
Coordinación de Familiares de Estudiantes Víctimas de la Violencia
Defensores de Tierra y Agua, municipio de Juan C. Bonilla
Desde las Nubes
EcoRed Feminista La Lechuza Buza
Editorial En cortito que’ s pa’ largo
Ediciones del Espejo Somos
El Bordado de Ramona
Enlace Civil
Escuelita Autónoma Otomí
Espacio de Lucha contra el Olvido y la Represión (ELCOR)
Etcétera Errante
Fémina Fatal
Frente de Trabajador@s por el Derecho a la Salud y a la Seguridad Social
Frente del Pueblo Resistencia Organizada, FPRO
Fuerzas Unidas por Nuestros Desaparecidos (as) en Nuevo León
Grietas en el Muro
Grupo de Acompañamiento Político a la familia de Lesvy Berlín Rivera Osorio
Grupo de Teatro «Los Zurdos»
Guardianas y Guardianes del Río Metlapanapa, pueblos de Ometoxtla, Coronango, Almoloya, Nextetelco, Texintla, Xoxtla, Zacatepec y Cuanalá México
Instituto Cultural Autónomo Rubén Jaramillo Ménez (Morelos)
La Bisagra TV
La red del oriente del Estado de México. Resistencia y rebeldía
La Voladora Radio
La Voz del Anáhuac / Trabajadores y Revolución
Laboratorio Popular de Medios Libres
Manu Mayeg A.C
Médicos del Mundo Suiza, Misión México
Mexican Sound
Mexicali Resiste
Meza de Café Zapatista UAM-Iztapalapa
Movimiento al Socialismo, Sección mexicana de la Unidad Internacional de las y los Trabajadores-Cuarta Internacional
Movimiento de Aspirantes Excluidos de la Educación Superior (MAES)
Movimiento Democracia Directa (MDD)
Mujeres que luchan CDMX
Mujeres que Luchan Jrz
Mujeres que Luchan, Resisten y se Organizan
Mujeres y la Sexta
Nodo de Derechos Humanos
Noticias de abajo y Laboratorio Popular de Medios Libres
Nueva Central de Trabajadores
Obeja Negra
Organización Nacional del Poder Popular-PRP
Organización Popular Francisco Villa de Izquierda Independiente
Panteón Rococó
Participantes CompArte “Báilate otro mundo”:
Partido de los Comunistas
Partido Revolucionario del Pueblo
Patrulla Roja
Plantón por los 43 de la ciudad de México
Poesía y Canto
Promotores Culturales ReintegrArte
Proyecto Libre: Educación y Autonomía
Radio Zapote
Red de Apoyo Iztapalapa Sexta (RAIS)
Red de feminismos descoloniales
Red de Mujeres “Porque Acordamos Vivir”
Red de Rebeldía y Resistrenzas
Red de Resistencia y Rebeldía Altas Montañas
Red de Resistencia y Rebeldía de Acámbaro
Red de Resistencia y Rebeldía Jo’
Red de Resistencia y Rebeldía región Este de Guanajuato de Resistencia y Disidencia Sexual y de Género
Red Universitaria Anticapitalista
Regeneración Radio
Residentes de la Honorable Casa Nacional del Estudiante
Resistencias Enlazando Dignidad – Movimiento y Corazón Zapatista
Revista FLUIR
Sector de Trabajadores Adherentes a la Sexta Declaración
Sexta Teatrito Mérida
Shakti ArtEscena S.C.
Sindicato de Trabajadores Académicos de la Universidad Autónoma Chapingo (STAUACh)
Sindicato Mexicano de Electricistas
Skaffo LaFaro
Surco Informativo
Tejiendo Organización Revolucionaria (TOR)
Tlanezi Calli (Casa del Amanecer)
Unión Popular Apizaquence Democrática e Independiente (Upadi)
Universidad de la Tierra-CIDECI, México
Universidad de la Tierra (Oaxaca)
UPREZ Benito Juárez
Urdimbre audivisual
Voces del Viento
Yoloxóchitl-Flor del corazón. Espacio para la salud comunitaria
Zapateando Medios Libres
Equipo de Apoyo a la Comisión Sexta del EZLN Aguascalientes
Equipo de Apoyo a la Comisión Sexta del EZLN Ciudad de México
Equipo de Apoyo a la Comisión Sexta del EZLN Colima
Equipo de Apoyo a la Comisión Sexta del EZLN Guadalajara
Equipo de Apoyo a la Comisión Sexta del EZLN Hidalgo
Equipo de Apoyo a la Comisión Sexta del EZLN La Laguna
Equipo de Apoyo a la Comisión Sexta del EZLN León
Equipo de Apoyo a la Comisión Sexta del EZLN Mazatlán
Equipo de Apoyo a la Comisión Sexta del EZLN Morelia
Equipo de Apoyo a la Comisión Sexta del EZLN Nuevo León
Equipo de Apoyo a la Comisión Sexta del EZLN Puebla
Equipo de Apoyo a la Comisión Sexta del EZLN Querétaro
Equipo de Apoyo a la Comisión Sexta del EZLN San Luis Potosí
Equipo de Apoyo a la Comisión Sexta del EZLN Sinaloa
Equipo de Apoyo a la Comisión Sexta del EZLN Tlaxcala
Equipo de Apoyo a la Comisión Sexta del EZLN Tijuana
Equipo de Apoyo a la Comisión Sexta del EZLN Zacatecas

 

Comandante Don Pablo Contreras a Subcomandante Insurgente Moisés.
Mexiko.

Chcete-li přidat svůj podpis pod Deklaraci, pošlete email na firmasporlavida@ezln.org.mx (a  na blackseeds@riseup.net) Napište prosím úplné jméno vaší skupiny, kolektivu, organizace nebo čehokoliv, ve svém jazyce, a zemi, ve které působíte.

 

Posted on

Část pátá: Pohled a vzdálenost ke dveřím

Předpokládejme, že je možné si vybrat, kam upíráte svůj pohled. Předpokládejme také, že je možné se alespoň na chvilku oprostit od tyranie sociálních sítí, které nám diktují nejen, na co se máme dívat a o čem mluvit, ale i jakým způsobem se díváme a mluvíme. Předpokládejme, že svůj pohled upíráte výše: od okamžitého přes lokální, regionální a národní až ke globálnímu. Pozorujete to? Ano, je tam chaos, zmatek, nepořádek. Předpokládejme ještě, že jste lidská bytost, nikoli digitální aplikace, která vše pohotově zhlédne, třídí, hierarchicky uspořádá, soudí či postihne, a jako taková si vybíráte, na co se díváte… a jak se díváte. Je možné (i když je to jen další předpoklad), že dívat se a soudit není jedno a to samé. V tom případě si nejen vybíráte, kam upíráte svůj pohled, ale také se můžete rozhodnout jinak se ptát: otázku „Je to dobré, nebo zlé?“ zaměníte za „Co je to?“. Jasně, první otázka vede k výživné debatě (existují ještě debaty?) zakončené prohlášením „Tohle je špatné (nebo dobré), protože to říkám.“ Případně můžeme diskutovat o tom, co je dobro a co je zlo, a svá tvrzení dokládat argumenty a citáty v poznámkách pod čarou. Jistě, máte pravdu, je to lepší než lajky a palečky nahoru, ale navrhuji vám změnit výchozí bod: vybrat si, kam upíráte svůj pohled.

Tak například: rozhodnete se upřít svůj pohled na muslimy. Můžete si vybrat mezi těmi, kteří spáchali atentát na Charlie Hebdo nebo těmi, již nyní kráčejí Francií, aby se domohli svých práv.  Jelikož jste to dočetli až sem, je pravděpodobné, že jste spíše na straně „sans-papiers“ (1). A asi taky cítíte povinnost prohlásit, že Macron je idiot. Nicméně ponechme nyní tento letmý pohled vzhůru stranou a podívejme se zpět dolů k protestním táborům a pochodům migrantů. Prvně vás napadne se zeptat, kolik jich je, a hned přispěcháte s odpovědí: hodně, málo, příliš nebo tak akorát dost; váš zájem přešel od jejich náboženství k číslům. Pokládáte si další otázky: Co chtějí? Za co bojují? A zde se musíte rozhodnout, zda se budete pídit v médiích a na sítích… anebo budete naslouchat přímo jim. Předpokládejme, že se jich můžete ptát. Zeptáte se jich na jejich vyznání, nebo se budete tázat, kolik jich je? Či se jich rovnou zeptáte, proč opustili svou zemi a dorazili sem, na neznámou půdu i oblaka, do míst s jiným jazykem, jinou kulturou, jinými zákony a způsoby? Možná vám odpoví jedním slovem: válka. A třeba vám i vysvětlí, co v jejich vnímání to slovo znamená. Válka. Rozhodnete se pátrat: válka kde? Anebo ještě lépe, proč válka? Zahltí vás vysvětleními: náboženství, územní spory, drancování zdrojů… nebo prostě a jednoduše hloupost. Vy se s tím ale nespokojíte a tážete se dál: komu prospívá všechno to ničení, vysidlování i následná obnova a zalidňování? Zde narazíte na jména různých korporací. Pátráte dál a zjišťujete, že sídlí v několika zemích a že neprodukují jen zbraně, ale také auta, rakety a družice, mikrovlnné trouby, jednorázové obaly, banky, sociální sítě, „mediální obsah“, oblečení, telefony a počítače, obuv, jídlo s označením „bio“ i bez něj, přepravní společnosti, on-line prodej, vlaky, hlavy států a šéfy různých kabinetů, vědecká i nevědecká výzkumná střediska, hotelové a restaurační řetězce, fastfoody, aerolinky, tepelné elektrárny a samozřejmě nadace „humanitární“ pomoci. Bylo by možné to uzavřít s tím, že odpovědnost leží v samotné podstatě lidství a na celém světě.

Ale pak vás napadne se zeptat, jestli svět a lidskost náhodou nejsou zodpovědné i za ty migrantské tábory, protestní pochody, za ten vzdor. A docházíte k tomu, že – asi, pravděpodobně –  je za to vše zodpovědný celý systém. Ten systém, který produkuje a reprodukuje bolest, stejně jako ti, kteří bolest působí, i ti, kteří ji snáší.

Nyní se pojďme pohledem vrátit zpět k pochodujícím, kteří si nyní razí cestu Francií. Předpokládejme, že jich je málo, maličko, že je to jen jedna žena nesoucí své dítě. Záleží vám nyní na jejich vyznání, jazyku, oblečení, kultuře, na jejich způsobech? Je pro vás důležité, že je to jen jedna žena s dítětem v náručí? A teď na chvíli zapomeňte na ženu a zaměřte svůj pohled jen na to maličké stvoření. Záleží na tom, jestli je to chlapec, dívka nebo další? Záleží na barvě jeho kůže? Možná teď přijdete na to, že na čem opravdu záleží, je jeho život.

A teď pojďme dál. Jestli jste to dočetli až sem, pár dalších řádek vám už neublíží… nebo alespoň ne moc.

Předpokládejme, že na vás žena mluví a že máte tu čest rozumět tomu, co vám říká. Myslíte, že vás bude žádat, abyste se jí omluvili za barvu své kůže, za svou víru nebo za svou národnost, gender, za své předky, za jejich kulturu a způsoby? Budete spěchat s omluvou za to, kým jste? Doufáte, že vám odpustí a vy se budete moci vrátit ke svému životu s vědomím, že nikomu nic nedlužíte? Anebo vám neodpustí a vy si řeknete „no, aspoň jsem to zkusil/a a upřímně lituji toho, že jsem, kým jsem“?

Anebo se bojíte, že se na vás bude jen mlčky dívat a vy vycítíte, že se vás tím pohledem ptá: „A co ty?“

Pokud dospějete k tomuto úsudku/pocitu/nejistotě/strachu, pak se omlouvám, ale neexistuje pro vás lék: jste lidskou bytostí.

-*-

Tak jsme si to vyjasnili, už víme, že nejste bot, a teď si toto cvičení zopakujte na ostrově Lesbos, na Gibraltaru, v kanále La Manche, podél řeky Suchiate, u Rio Grande.

A nyní zkuste pohledem zavadit o Palestinu, Kurdistán, Euskadi (2) či Wallmapu (3). Ano, motá se z toho hlava, a není to zdaleka všechno, kam stojí za to pohledět. Jsou zde totiž lidé (ať už je jich hodně, málo, příliš nebo tak akorát dost), kteří také bojují za život. A kteří život vnímají jako nerozlučně spjatý se svou půdou, svým jazykem, svou kulturou a svými způsoby. Se vším tím, co nás Kongres domorodých národů učí nazývat „územím“, které není pouze kouskem země. Nemáte pokušení nechat si od těchto lidí vyprávět jejich příběhy, jejich boje a sny? Ano, já vím, možná by pro vás bylo snazší obrátit se na Wikipedii, ale nelákalo by vás slyšet je přímo a zkusit je pochopit?

Vraťte se nyní k tomu, co leží mezi řekou Suchiate a Rio Grande. Vydejte se na místo zvané „Morelos“. Zde pohlédněte vstříc obci Temoac a zaostřete na komunitu známou jako Amilcingo. Vidíte ten dům? Je to dům muže, který za svého života nesl jméno Samir Flores Soberanes. Před těmito dveřmi byl zavražděn. Čím se provinil? Vzdoroval megaprojektu, který představoval smrt pro život komunity, které byl součástí. Ne, nepřeřekl jsem se: Samir nebyl zavražděn, protože by bránil svůj individuální život, bránil život své komunity.

Ba co více, Samir byl zavražděn, protože bránil životy generací, o kterých se zatím ani nepřemýšlí. Protože pro Samira, pro jeho soudružky a soudruhy, pro původní obyvatele sdružené v Kongresu domorodých národů, pro nás, zapatistky a zapatisty, není život komunity něčím, co se odehrává pouze v přítomnosti. Je to především to, co teprve přijde. Život komunity se buduje dnes, ale kvůli zítřku. Život v komunitě se předává dál a dál. Myslíte si, že účet za jeho vraždu by byl srovnán, kdyby se jeho vrazi – skuteční i intelektuální – omluvili? Myslíte, že by se jeho rodina, jeho organizace, Kongres domorodých národů, nosotr@s, spokojili s tím, kdyby nás oni zločinci požádali o odpuštění? „Odpusťte mi, to já vypsal odměnu za jeho zabití a vyplatil nájemné vrahy, vždycky jsem byl trochu horká hlava. Zkusím se napravit… anebo taky ne. Ok, tak už jsem se vám omluvil a teď konečně zabalte ten svůj protestní tábor, ať můžeme dokončit stavbu tepelné elektrárny, jinak přijdeme o spoustu peněz.“ Myslíte si, že na to čekají, že na to čekáme? Že za to bojují, za to bojujeme? Aby nás požádali o odpuštění? Aby prohlásili „Promiňte, máte pravdu, zabili jsme Samira a naším projektem zabijeme i vaše komunity. Tak tedy pardon. A jestli nám neodpustíte, nevadí, my náš projekt stejně dokončíme.“?

A ukazuje se, že ti, kteří se omlouvají za tepelnou elektrárnu, jsou ti samí, kteří stojí za tím špatně pojmenovaným „Mayským vlakem“(4), „Transisthmuských koridorem“(5), přehradami a povrchovými doly. Jsou to ti samí, kteří zavírají hranice, aby zabránili migraci způsobené válkami, které sami živí, ti samí, kteří pronásledují Mapuche, ti samí, kteří masakrují Kurdy, ti samí, kteří ničí Palestinu, ti samí, kteří střílí Afroameričany, ti samí, kteří vykořisťují – ať už přímo nebo nepřímo – pracující v každém koutě planety, ti samí, kteří pěstují a oslavují genderové násilí, ti samí, kteří nutí děti k prostituci, ti samí, kteří vás špehují, aby zjistili, co máte rádi a pak vám to mohli prodat, a pokud nic rádi nemáte, pak vás donutí, abyste měli, ti samí, kteří ničí přírodu. Ti samí, kteří vás, nás i všechny ostatní nutí věřit, že za tyto globální zločiny můžou nějaké konkrétní národy, náboženství, jazyky, příběhy či způsoby, že za ně může odpor vůči pokroku. Že máme být všichni stejní… anebo stejné, abychom nezapomínali na rovnost genderů.

Kdyby se dalo dojít do všech koutů této umírající planety, co byste dělali? Nevíme jak vy, ale my, zapatistky a zapatisté, bychom se šli učit. A samozřejmě tančit, ale myslím, že tyto věci se vzájemně nevylučují. Kdyby tato příležitost existovala, byli bychom ochotní risknout to všechno, opravdu všechno. Nejen naše individuální životy, ale i ten kolektivní. A pokud by tato možnost neexistovala, bojovali bychom, abychom ji vytvořili. Abychom ji vybudovali, jako by to byla loď. Ano, já vím, zní vám to šíleně, jako něco nemyslitelného. Koho by mohlo napadnout, že osud těch, kteří bojují proti tepelné elektrárně v jednom zapomenutém koutě Mexika, by mohl zajímat lidi v Palestině, Baskicku, že by mohl zajímat Mapuche, migranty, Afroameričany, mladou švédskou environmentalistku, kurdskou bojovnici či ženu bojující v kterémkoliv jiném koutě planety, že by mohl zajímat lidi v Japonsku, Číně, v Koreji, Oceánii či matce Africe?

Neměli bychom se místo toho radši vydat do Chablekalu na Yucatanském poloostrově a stěžovat si v kanceláři Equipo Indignación (6)? „Hej, máte světlou kůži a jste věřící, proste o odpuštění!“ Jsem si téměř jistý, že by odpověděli: „Žádný problém, jen prosím počkejte, až na vás přijde řada, máme teď plné ruce práce s doprovázením těch, kteří vzdorují Mayskému vlaku a kteří trpí vysidlováním, perzekucí, vězením i smrtí.“ A asi by dodali:

„A také se musíme vypořádat s obviněním Nejvyššího vůdce, že jsme financováni ilumináty coby součást meziplanetárního spiknutí s cílem zastavit 4T.“ (7)  Každopádně jsem si jistý, že by použili sloveso „doprovázet“ a nikoliv „vést“, „řídit“ či „rozkazovat“.

Anebo bychom měli s bojovým pokřikem „Vzdejte se, bledé tváře!“ vtrhnout do Evropy a zničit Panthenón, Louvre a Prado a tamní sochy a obrazy nahradit zapatistickými výšivkami a šátky přes obličej, které jsou – jen tak mimochodem – jak účinné, tak roztomilé? Místo těstovin, mořských plodů a paelly zavést stravu založenou na kukuřici, cacaté a yerba mora; místo piva, vína a limonád povinný pozol! A každému, kdo bude přistižen na ulici bez kukly, pokutu nebo vězení (ano, jedno nebo druhé, netřeba přehánět). Zvolat: „Hele, rockeři, odteď budete hrát na marimbu! A chceme slyšet cumbiu, už žádný reggaeton!“ (lákavé, že?) „Co na to vy dva, Panchito Varona (8) a Sabina (9)? Všichni ostatní se teď přidají ke sboru, pustíme si ve smyčce ‚Cartas Marcadas‘ (10), pořád dokola, bez ohledu na to, že už odbilo deset, jedenáct, dvanáct, jedna, dvě, tři… no dost už radši, ráno musíme brzo vstávat. Hele a ty tam, exkráli, co vzal radši nohy na ramena, nech ty slony na pokoji (11) a běž radši něco uvařit! Dýňovou polévku pro celý dvůr!“ (já vím, není má krutost úžasná?)

A teď mi povězte: Myslíte, že ti nahoře nemají klidné spaní z toho, že se budou muset omluvit? Není jejich největší noční můrou spíše to, že zmizí, že na nich přestane záležet, nikdo je nebude brát v potaz, nebudou ničím, že se jejich svět zhroutí, aniž by vydal zvuk, a že si je nikdo nebude pamatovat, stavět jim sochy, muzea, vymýšlet oslavné písně či vyhlašovat vzpomínkové dny? Nevyvolává v nich paniku spíše tato možná skutečnost?

-*-

Byla to jedna z mála příležitostí, kterou zesnulý SupMarcos nevyužil k tomu, aby něco vysvětlil pomocí kinematografického přirovnání. Vy byste to neměli vědět a já bych vám to neměl říkat, ale nebožtík Marcos mohl vyprávět o každé etapě svého krátkého života, jako by to byl film. Anebo doprovázet svá vysvětlení ohledně národní a mezinárodní situace větou „jako v tomhle nebo tamtom filmu“. Jasně, občas si musel trochu upravit scénář, aby se lépe hodil k tomu, co zrovna vyprávěl, ale jelikož většina z nás ten film stejně neviděla, a neměli jsme signál, abychom se mohli

na mobilu poradit s Wikipedií, nezbývalo nám než mu věřit. Ale neodbíhejme od tématu. Počkejte, myslím, že jsem to viděl napsané někde v tom stohu papírů v kufru jeho vzpomínek… Tady to je! Tak tedy:

„Abyste pochopili naše odhodlání a velikost naší troufalosti, představte si, že smrt je dveřmi, kterými musíte projít. Existuje spousty různých domněnek o tom, co za dveřmi je: nebe, peklo, očistec, prázdnota… a desítky popisů všech těchto možností. Život tedy můžeme chápat jako cestu k těmto dveřím. Dveře, tedy smrt, by pak byly místem příjezdu… anebo přerušením, drzou propastí nepřítomna, které raní dech života.

Ke dveřím se přichází skrze násilí, mučení a vraždy, nešťastnou náhodou, dveře se bolestivě pootevírají nemocí, únavou i touhou. To znamená, že většinou sice ke dveřím dojdete, aniž byste o to usilovali, stále ale máte možnost si tu cestu vybrat. 

Pro domorodé národy a dnešní zapatisty byla smrt dveřmi, které byly zasazeny na samý počátek života. Děti k nim často dorazily před pátým rokem života a procházely jimi s horečkou a průjmem. To, co jsme udělali 1. ledna 1994, bylo pokusem ty dveře odsunout. Abychom toho dosáhli, museli jsme být odhodlaní jimi sami projít, i když jsme si to nepřáli. Od té doby všechno naše úsilí směřovalo a stále směřuje k tomu, abychom ty dveře odsunuli co nejdál. ‚Prodloužit průměrnou délku života,‘ jak by řekli odborníci. ‚Ale důstojného života,‘ bychom dodali my. Odsunout je někam úplně stranou, až někam hodně daleko v naší cestě. Proto jsme na začátku povstání říkali, že ‚umíráme, abychom mohli žít‘. Protože pokud bychom nepředávali život – tedy cestu – dál, pro co bychom vlastně žili?“

Předávat život.

To je přesně to, o co se staral Samir Flores Soberanes. A o co ve zkratce usiluje Frente de Pueblos en Defensa del Agua y de la Tierra de Morelos, Puebla y Tlaxcala (12) a jejich vzdor a rebelie proti plánované tepelné elektrárně a takzvanému „Proyecto Integral Morelos“.  Na jejich požadavky zastavení a úplného odstoupení od projektu smrti odpovídá zlá vláda argumentem, že by přišla o spoustu peněz.

To, co se děje v Morelos, je příkladem konfliktu, který je dnes přítomný všude na světě: peníze versus život. A v tomto střetu, v této válce, nemůže žádný čestný člověk zůstat neutrální. Buď jste na straně peněz, nebo na straně života.

Tedy, abych to nějak shrnul: boj za život není jen nějakou posedlostí původních obyvatel, je spíše… posláním… kolektivním posláním.

Dobře, tak ahoj a nezapomínejte, že omluva není to samé jako spravedlnost.

Z hor, které se jmenují Alpy, v myšlenkách na to, kam vtrhnout nejdřív: Německo? Rakousko? Švýcarsko? Francie? Itálie? Slovinsko? Monako? Lichtenštejnsko? Ne, dělám si legraci… anebo ne?

Co nejvkusněji to na vás „vyblil“

El SupGaleano

Mexiko, říjen 2020


Z deníku Kočkopsa: Hora na vysokém moři. Část I: Vor

„V mořích všech světů, které na tomto světě jsou,
byly vidět hory pohybující se nad vodou,
a na nich zakryté obličeje žen, mužů a dalších.“

„Kroniky zítřka“ Don Durito de la Lacandona, 1990

 

Po třetím neúspěšném pokusu se Maxo zamyslel a po pár vteřinách zvolal: „Chce to provaz!“ „Říkal jsem ti to,“ odpověděl Gabino. Zbytky voru se mezitím volně vznášely na hladině a vrážely do sebe v souladu s tím, jak na ně působil proud řeky, která, věrná svému jménu – Colorado – nabírala načervenalý odstín bahna lemujícího její břehy.

Poté nechali zavolat celý oddíl milicionářů, který dorazil v rytmu „Cumbia sobre el Río Suena“ (13) od geniálního Celsa Piñy. Svázali několik provazů dohromady a část oddílu poslali na druhou stranu řeky. Když pak obě skupiny přivázali svou část lana k voru, mohli ho nyní ovládat do té míry, že se nerozpadl, a táhnout tu hromadu svázaných klád řekou, která sama neměla o jejich záměrech ani tušení.

Tato nesmyslná operace se rozběhla poté, co jsme se domluvili na invazi… promiňte, návštěvě všech pěti kontinentů. Takže žádné otálení! Když se o tom nápadu hlasovalo, SupGaleano jim říkal: „Jste blázni! Vždyť nemáme loď,“ načež mu Maxo odpověděl „Tak ji postavíme“ a hned začaly padat různé návrhy.

Jako bychom na zapatistickém území trpěli nedostatkem absurdity, stavbu „lodi“ si vzala na starosti Defensa Zapatista (14) a její parta.

„Soudružky zemřou mizernou smrtí,“ prohlásila Esperanza [Naděje] s optimismem, který se stal legendárním (narazila na to slovo v nějaké knížce a pochopila, že znamená něco strašného a nezvratného a od té doby ho začala používat v různých situacích: „Maminka mě mizerně učesala.“ nebo „Učitelka mi mizerně oznámkovala úkol.“ a tak dále), zatímco se vor během čtvrtého pokusu znovu rozpadl.

„A soudruzi,“ Pedrito cítil povinnost dodat, i když si nebyl jistý, jestli je genderová solidarita v této – mizerné – situaci vhodná.

„No,“ odpověděla Defensa, „soudruhy je snadné nahradit, ale soudružky… kde je budeš hledat? Myslím opravdové soudružky, ne jen tak ledajaké.“

Defensina banda byla strategicky rozmístěná, ne snad aby pozorovala marnou snahu členů výboru (15) postavit loď, ale aby Defensa i Esperanza mohly obě držet za ruku Calamidad [Kalamitu], která se již dvakrát pokusila vrhnout do řeky, aby zachránila rozpadající se vor, v obou případech ale naštěstí stihli zakročit Pedrito, Pablito a milovaný Amado [amado Amado]. Jednooký kůň i Kočkopes byli od začátku oněmělí úžasem, ale strachovali se zbytečně. Když celou tu partu uviděl SupGaleano, poslal tři čety milicionářů na břeh řeky a svým typicky diplomatickým tónem, aniž by se přestal usmívat, prohlásil: „Jestli se ta dívka dostane do vody, jste všichni mrtví.“

Po zdárném šestém pokusu začali členové výboru nakládat na vor to, co nazývali „základní výbavou“ (něco jako zapatistická sada pro přežití): pytel tostadas, panelu (třtinový cukr), žok kávy, kukuřici upravenou na pozol, dřevo na oheň a kus igelitu pro případ, že by pršelo. Po chvíli rozjímání si uvědomili, že tu něco chybí, a bez velkých okolků přinesli marimbu.

Maxo oslovil Monarca a SupGaleana, kteří se právě radili nad nějakými plány, o kterých vám povím někdy jindy: „Poslouchejte, je potřeba poslat dopis na druhou stranu, ať si seženou provaz, pořádně si ho tam uvážou a ať nám pak hodí ten volný konec. Hlavně ať je dost dlouhý… takhle budeme moct z obou břehů kontrolovat směr lodě. Ať si to tam ale dobře zorganizují, kdybychom z obou stran ty provazy jen tak ledabyle hodili, tak bychom je nikdy nespojili. Musí se to dobře zorganizovat a ty provazy pak pořádně svázat dohromady.“

Maxo nečekal, až SupGaleano vyjde z údivu, a začal mu překotně vysvětlovat, že je veliký rozdíl mezi vorem vyrobeným z kulatin svázaných liánou a lodí, která má přeplout Atlantik.

Pak se vrátil dohlídnout na zatěžkávací zkoušku voru se vší bagáží. Debatovali o tom, kdo se jako první nalodí coby zkušební lidská posádka, ale řeka pod nimi hrozivě burácela, až se nakonec uchýlili k tomu, že navrch všeho toho nákladu posadili hadrovou panenku. Maxo zastával roli námořního inženýra, protože se jednou, před mnoha lety, když se zapatistická delegace vydala podpořit protestní tábor do Cucapá, smočil v Kalifornském zálivu. Nezdržoval se vyprávěním o tom, jak se málem utopil, když mu kukla zakryla nos i ústa a on nemohl dýchat, a místo toho jako správný mořský vlk prohlásil: „Oceán je jako řeka, ale bez proudu a větší, o hodně větší, asi jako Laguna de Miramar.“

SupGaleano se snažil zjistit, jak se řekne „provaz“ německy, italsky, francouzsky, anglicky, řecky, baskicky, turecky, švédsky, katalánsky, finsky atd., když se k němu přiblížila majorka Irma a řekla: „napiš jim, že nejsou samy“. „Ani sami,“ dodal lodní podplukovník Rolando. „Napiš sami/y,“ odvážila se Marijose, která přišla požádat hudebníky, ať zahrají cumbia verzi Labutího jezera. „Pěkně od podlahy, ať tančí, ať nejsou jejich srdce smutná.“ Muzikanti se ptají, co jsou to „labutě“? „Jsou jako kachny, ale hezčí, jako kdyby natáhly krk a už by tak zůstaly. Jsou trochu jako žirafy, ale chodí a plavou jako kachny.“ „A dají se jíst?“, ptají se muzikanti, kteří si jsou dobře vědomí toho, že už je dávno čas na pozol a kteří sem jen přišli pomoct naložit marimbu. „Ale v žádném případě, labutě se nejí, labutě tančí!“ Hudebníci se shodují, že upravená verze Pollito con papas (16) by mohla fungovat. „Nastudujeme si to,“ řekli a odešli si dát pozol.

Defensa Zapatista a Esperanza mezitím přesvědčovali Calamidad, že jelikož je SupGaleano zaneprázdněn, znamená to, že je jeho chýše prázdná a je pravděpodobné, že má ve skříni s tabákem zase schované sušenky. Calamidad o tom pochybovala, a tak jí musely slíbit, že si tam můžou hrát s praženou kukuřicí (17). Odešli. El Sup viděl, jak odchází směrem k jeho boudě, ale nijak ho to neznepokojovalo: bylo nemožné, aby našly sušenky ukryté pod vaky plesnivého tabáku. Obrátil se na Monarcu, ukázal na jeden z mnoha nákresů a zeptal se: „Jsi si jistý, že se nepotopí? Bude dost těžká.“ Monarca se zamyslel a odpověděl: „Hm, je to možné,“ a pak vážně dodal: „Měli by si s sebou vzít nafukovací balonky, pro všechny případy.“

El Sup si povzdechl a řekl: „Více než loď potřebujeme trochu rozumu.“ „A lepší provaz,“ dodal SubMoy, který přicházel právě ve chvíli, kdy se plně naložený vor potopil.

Zatímco na břehu členové výboru rozjímali nad zbytky lodního vraku a pozorovali, jak proud unáší dál a dál převrácenou marimbu, kdosi prohlásil: „Ještě že jsme nenaložili celý sound systém, to by bylo dražší.“

Všichni začali tleskat, když na hladinu vyplula hadrová panenka. Někdo jí totiž prozřetelně připevnil nafukovací balonky do podpaždí.

Opravdu.

Mňau-Haf.


Poznámky:

  1. Francouzský výraz pro lidi bez dokladů.
  2. Baskicko.
  3. Území obývané Mapuchi.
  4. „Tren Maya“ je jedním ze stěžejních projektů úřadujícího prezidenta Andrése Manuela Lópeze Obradora (AMLO). Má za cíl železnicí propojit turismem již zničenou oblast Quintana Roo s Chiapasem.
  5. Corredor Transístmico – projekt kanálu spojujícího Pacifik s Golfským zálivem a související industrializace postižených oblastí.
  6. „Kolektiv rozhořčení“ – lidskoprávní nevládní organizace fungující od roku 1991.
  7. Čtvrtá transformace (4T) je pojem pocházející z kampaně současného prezidenta Manuela Lópeze Obradora (AMLO), ve které sliboval zásadní proměnu mexické společnosti, podobně důležité jako válka za nezávislost Mexika (1810–1821), válka o reformu (1858–1861) a Mexická revoluce (1910–1917). Dne 28. srpna 2020 vydala vládnoucí administrativa prohlášení, že kampaň proti jejímu stěžejnímu projektu – Mayskému vlaku – je financována ze zahraničí např. Rockefellerovou nadací. Viz https://www.proceso.com.mx/nacional/2020/8/28/fundaciones-extranjeras-financian-oposicion-al-tren-maya-acusa-amlo-248452.html.
  8. Známý španělský rockový muzikant a producent.
  9. Joaquín Sabina: legendární španělský písničkář a hudebník.
  10. „Označené karty“ je populární píseň zpívaná Pedrem Infantem ve stejnojmenném filmu z roku 1948. EZLN na tuto píseň často odkazuje, jako např. v případě, kdy ji tzeltalští obyvatelé zapatistické komunity Amador Hernandez zpívali vojákům, kteří byli do oblasti vysláni federální vládou, aby ukončili zapatistický protestní tábor. Viz https://www.jornada.com.mx/1999/08/19/payan.html.
  11. Bývalý španělský král Juan Carlos I. uprchl počátkem tohoto roku ze země, aby se vyhnul trestnímu stíhání kvůli údajné korupci. Na veřejnost se dostaly fotografie z roku 2012, na kterých král loví slony v Botswaně, zatímco se Španělsko potýká se závažnou ekonomickou krizí.
  12. Lidová fronta na obranu vody a země Morelos, Puebla a Tlaxcala.
  13. Cumbia zní nad řekou. Viz https://www.youtube.com/watch?v=4ba1Yc6lkQc&feature=youtu.be.
  14. Defensa Zapatista, v překladu „Zapatistická obrana“, je jméno postavy, kterou Subcomandante Galeano použil ve své „Povídce o zlém snu holčičky Defensa Zapatista, o tom, co je nálehavé a co je důležité“ přednesené v lednu 2017 na CIDECI v San Cristóbal de las Casas. Viz https://mardefueguitos.info/2017/02/03/la-historia-del-mal-sueno-de-la-nina-defensa-zapatista-lo-urgente-y-lo-importante/.
  15. „Los comités“ – členové Tajného domorodého revolučního výboru.
  16. „Kuřátko s bramborama“ je album cumbia kapely Los Vaskez z roku 1986.
  17. „Jugar a las palomitas“ – oblíbená hra dětí v Chiapasu, kdy se zrnka kukuřice nechávají „vybuchout“ jako bouchací kuličky.
Posted on

Komuniké Kongresu domorodých národů k aktuální situaci v Chiapasu

¡ALERTA!
Rádi bychom informovali mexické a mezinárodní společenství, že Chiapas kolabuje v důsledku setrvalých dešťů trvajících od září 2020.

Rozpadlé a pobořené silnice, mosty, domy, školy, porušená elektrická vedení, zničená vodovodní potrubí, přetékající řeky, a k dnešnímu dni (8. listopadu) nejméně 35 mrtvých.

K původnímu obyvatelstvu lhostejná vláda zaměřila svojí pozornost na potlačení záplav ve státě Tabasco, kde se nachází strategická uložistě ropy, a v náhorním Chiapasu nechala celou odpovědnost za situaci na místních komunitách. Na severu Chiapasu už společenství kmenů Zoque organizuje obnovení veřejných služeb.

Vyzýváme místní komunity k ostražitosti, protože deště ještě neutichly a vláda zůstává k původním obyvatelům lhostejná.

Posted on

Část šestá: Hora na otevřeném moři

Komuniké Tajného domorodého revolučního výboru – velitelství Zapatovy armády národního osvobození (EZLN), 5. října 2020.

Kongresu domorodých národů a Domorodé vládní radě (CNI-CIG).

Národní a mezinárodní Sextě (1).

Sítím odporu a rebelie.

Čestným lidem, kteří vzdorují ve všech koutech planety.

Sestry, bratři, soudružky a soudruzi (2).

Jakožto zapatisté a domorodí lidé s mayskými kořeny vás chceme pozdravit a říci vám, co nám společně přišlo na mysl, na základě toho, co vidíme, slyšíme a cítíme.

Za prvé. Pozorujeme a posloucháme nemocný svět a společnost roztříštěnou na miliony navzájem si odcizených lidí tápajících v mlhách individuálního přežití, ale sjednocených útlakem systému, který je ochoten udělat cokoliv, aby uhasil svou žízeň po zisku, i když už je zřejmé, že jeho směřování a další existence planety Země jsou v přímém rozporu.

Zvrácenost systému a jeho stupidní obrana „pokroku“ a „modernity“ naráží na zeď své vlastní zločinecké reality: vraždění žen. (3) Vraždění žen se neřídí barvou ani národností, děje se po celém světě. Pokud je absurdní , že jsou lidé pronásledováni, mizí nebo jsou vražďeni kvůli barvě kůže, rase, kultuře či víře, je prostě neuvěřitelné, že pouhá skutečnost, že jste ženou, je rozsudkem k marginalizaci nebo dokonce smrti.

Násilí na ženách nemá žádnou logiku, kromě té systémové, předvidatelným způsobem se stupňuje (obtěžování, fyzické násilí, mrzačení, vražda) a je podpořeno strukturální beztrestností („zasloužila si to“, „co tam asi dělala v tuhle hodinu?“, „co čekala když se takhle obléká?“) . Čelí mu ženy napříč společenskými vrstvami, rasami, a to po celém světě. Dívky, stejně jako starší ženy. Gender je zde jedinou konstantou. A systém není schopen vysvětlit, proč to jde ruku v ruce s jeho „rozvojem“ a „pokrokem“. Z pobuřujících statistik se zdá, že čím „rozvinutější“ je daná společnost, tím větší je počet obětí v této válce proti ženám.

Zdá se, že „civilizace“ nám, původním obyvatelům, říká: „Důkazem vaší zaostalosti je vaše nízká míra vražd. Tady máte naše megaprojekty, naše vlaky, tepelné elektrárny, naše doly, přehrady, nákupní centra, naše obchody s domácí elektronikou, televizní kanály. Naučte se konzumovat. Buďte jako my. K splacení dluhu za progresivní pomoc, kterou vám nabízíme, vám však nebude stačit vaše půda, voda ,vaše kultura a důstojnost. Ještě budete muset přihodit životy žen.“

Za druhé. Pozorujeme se a posloucháme smrtelně raněnou Přírodu, která ve své agonii stále varuje lidstvo, že to nejhorší teprve přijde. Každá „přírodní“ katastrofa je předzvěstí té následující, a pohodlně zapomíná, že její příčinou je lidmi vytvořený systém.

Smrt a zkáza již nejsou čímsi vzdáleným, omezeným hranicemi, cly a mezinárodními úmluvami. Ať už k ní dochází v jakémkoliv koutě světa, odráží se na celé planetě.

Za třetí. Pozorujeme se a posloucháme, jak se mocní tohoto světa stahují do takzvaných Národních Států a schovávají se za jejich zdmi. V tomto neuskutečnitelném skoku nazpátek ožívá fašistický nacionalismus i groteskní šovinismus, doprovázený smrští nesmyslných žvástů. V tom spatřujeme předzvěst blížících se válek. Těch, jež se živí falešnými, prázdnými a vylhanými příběhy o rasách a národech, jejichž nadřazenost má být prosazena skrze ničení a smrt. V různých zemích se odehrávají podobné spory mezi vůdci a těmi, kteří by je rádi nahradili. Zakrývá to skutečnost, že u šéfů, vlastníků ani vládců nehraje roli jejich národnost, ale peníze. Mezinárodní organizace skomírají a zůstávají z nich pouhé názvy, podobné exponátům muzeu… A nebo ani to ne.

V temnotě a zmatku, které těmto válkám předchází, pozorujeme a posloucháme, jak je systematicky potlačován každý zárodek tvořivosti, inteligence a racionality. Tváří v tvář kritickému myšlení nám mocní vnucují svůj fanatismus. Smrt, kterou sázejí, pěstují a sklízejí není jen fyzická, ale zahrnuje i zánik jedinečné lidské univerzality: inteligence, se všemi jejími pokroky a úspěchy. Znovuožívají různé ezoterické směry nebo se vytvářejí nové, maskované coby intelektuální proudy či pseudovědy; a z vědy a umění se staly nástroje politického boje.

Za čtvrté. Pandemie Covidu 19 ukázala nejenom lidskou zranitelnost, ale i chamtivost a hloupost různých národních vlád a jejich domnělé opozice. Základními opatřeními, která vycházela ze zdravého rozumu, bylo opovrhováno a sázelo se na to, že pandemie nebude mít dlouhého trvání. Jak se průběh nemoci stále prodlužoval, začaly se tragické příběhy nahrazovat čísly. Smrt se proměnila ve statistiku utopenou v moři každodenních skandálů a prohlášení, v temnou soutěž směšných nacionalismů. Poměr mezi góly a promarněnými penaltami udává, který tým nebo národ je lepší nebo horší.

Jak jsme již detailně popsali v předchozích textech, jako zapatisté jsme se rozhodli pro prevenci a zavedení hygienických opatření, na základě rad vědců, kteří nám bez váhání nabídli svou pomoc. Zapatistické komunity jsou jim vděčné a tímto bychom jim chtěli poděkovat. Šest měsíců od zavedení těchto opatření (roušky, dodržování odstupu od ostatních, zásadní omezení styků s městskými oblastmi, dvoutýdenní karanténa pro ty, kteří mohli být v kontaktu s někým nakaženým, časté mytí rukou vodou a mýdlem) naříkáme nad ztrátou tří soudruhů, u kterých se projevily dva nebo více příznaků spojených s onemocněním Covid 19 nebo kteří byli v přímém kontaktu s nakaženými.

Dalších osm soudruhů a jedna soudružka, kteří zemřeli v této době, vykazovali jeden z typických symptomů. Jelikož nemáme přístup k testům, předpokládáme, že celkem 12 „compañer@s“ zemřelo v důsledku koronaviru (vědci nám doporučili předpokládat, že jakékoliv dýchací potíže jsou covid 19). Za těchto 12 úmrtí neseme plnou zodpovědnost. Nemůže za ně 4T (4) ani opozice, neoliberálové ani neokonzervativci, boháči, zaprodanci ani žádné spiknutí. Myslíme si, že námi přijatá opatření měla být přísnější.

Nyní po ztrátě oněch dvanácti soudruhů pracujeme na zlepšení preventivních opatření v komunitách, ve spolupráci s nevládními organizacemi a vědci, kteří nás vedou tak, abychom byli v silnější pozici pro případ vzniku nového ohniska nemoci. Desítky tisíc roušek (levných, opakovaně použitelných, navržených tak, aby bránily šíření nemoci potenciálním přenašečem, přizpůsobených našim místním podmínkám) byly rozdistribuovány do všech komunit. Další desítky tisíc vyrábíme v našich povstaleckých šicích dílnách a vesnicích. Masivní užívání roušek, dvoutýdenní karanténa pro ty, kteří by mohli být nakažení, dodržování odstupů, časté mytí rukou a obličeje vodou a mýdlem a vyhýbání se městům pokud je to možné, to jsou opatření, která doporučujeme i našim sestrám a bratrům mimo zapatistické hnutí a která jsou zaměřena na zvládnutí dalšího šíření nákazy a zachování komunitního života.

Podrobný rozbor toho, jaká byla a je naše strategie, může přijít, až na to bude více času. Prozatím můžeme říci: našimi těly dále proudí život a domníváme se (i když se můžeme mýlit), že je to díky tomu, že jsme hrozbě čelili jako komunita a ne jako jednotlivci a kladli jsme velký důraz na prevenci. Umožňuje to nám, zapatistickému lidu, říci: tady jsme, vzdorujeme, žijeme, bojujeme.

A nyní, po celém světě, se velký kapitál snaží o návrat do ulic, aby mohli lidé znovu naplnit svou roli spotřebitelů. Protože jsou to hlavně problémy Trhu, co je trápí: letargické tempo spotřeby zboží.

Ano, je třeba vzít si zpátky ulice, ale je především třeba vrátit do nich boj. Jak jsme již nastínili dříve, život – a boj za život – není individuální, ale kolektivní záležitostí. Nyní je také dobře vidět, že není ani záležitostí národní, nýbrž celosvětovou.

Pozorujeme a posloucháme mnohé z těchto věcí a hodně o nich přemýšlíme. Ale nejen to…

Za páté. Také pozorujeme a posloucháme probíhající vzpoury a rebelie, které, i když často umlčené nebo zapomenuté, nepřestávají být životně důležitými ukazateli lidskosti, jež odmítá slepě následovat systém v jeho spěšné cestě vstříc kolapsu; jako smrtící vlak pokroku, který se pyšně a bez zaškobrtnutí řítí k okraji útesu a jehož strojvůdce naivně věří, že to on rozhoduje o jeho trase, a nevidí, že je sám vězněm kolejí mířících do propasti. 

Rebelie a vzpoury, které nezapomínají oplakávat své mrtvé, zasvěcují svůj boj – kdo by to byl řekl – té nejpodvratnější hodnotě ve světě rozděleném mezi neoliberály a neokonzervativce: životu.

Rebelie a vzpoury, které si uvědomují, každá svým způsobem, v závislosti na čase a místě, že řešením není důvěra v národní vlády, chráněné hranicemi, zahalené do vlajek a různých jazyků.

Rebelie a vzpoury, které nás, zapatisty a zapatistky (5) učí, že řešení mohou přicházet zdola, ze sklepů a zapomenutých koutů světa. Nikoli z vládních paláců. Nikoli z kanceláří velkých korporací.

Rebelie a vzpoury, které nám ukazují, že když ti nahoře zbourají mosty a zavřou hranice, nezbývá nám než se učit plout v řekách a na mořích, abychom se našli. Ukazují nám, že lék, jestli nějaký existuje, je globální a má barvu země, barvu práce, která žije a umírá v ulicích a čtvrtích, oceánech i oblacích, v kopcích i údolích. A která má, jako původní kukuřice, mnoho barev, odstínů a zvuků.

Beatriz Aurora – 2000

Tohle všechno, a ještě víc, pozorujeme a posloucháme. A díváme se na sebe a posloucháme, čím jsme: číslem, které se nepočítá. Protože na životě nezáleží, neprodává se, netvoří obsah zpráv, nevejde se do statistik, nemá místo v anketách ani hodnocení na sociálních sítích, nikoho nedráždí, nepředstavuje politický kapitál, stranickou vlajku, módní výstřelek. Komu záleží na tom, že malá, maličká skupina původních, domorodých lidí žije, tedy bojuje?

Protože se ukazuje, že žijeme. Navzdory paramilitárním skupinám, pandemiím, megaprojektům, lžím, zapomnění i pomluvám, žijeme. Tedy, bojujeme.

A přemýšlíme o tom: že pokračujeme v boji. Tedy, že pokračujeme v životě. Přemýšlíme o tom, jak se nám během let dostalo bratrského objetí od lidí z naší země a z celého světa. A přemýšlíme o tom, že jestliže tady život stále vzdoruje, a přes všechny překážky, vzkvétá, je to díky všem těm lidem, kteří překonali vzdálenosti, zákazy, hranice, kulturní rozdíly a jazyky. Chceme jim poděkovat, mužům, ženám a dalším – ale hlavně ženám -, že zpochybnili a porazili kalendáře i zeměpis.

V horách jihovýchodního Mexika nacházely a stále nacházejí všechny světy světa svého posluchače v našich srdcích. Jejich slova a činy byly potravou pro náš vzdor a rebelii, která není ničím jiným než pokračováním rebelie našich předků.

Lidé kráčející cestou umění a vědy našli způsoby, jak nás obejmout a povzbudit, a to i na dálku. Novináři, kteří zaznamenali, jaké bídě a smrti jsme dříve museli čelit, stejně jako důstojnost našich životů, která je stálá. Byli tu s námi a stále jsou lidé všech možných profesí a řemesel, pro které je jejich pomoc snad jen malým gestem. Pro nás ale znamená hodně.

A o tom všem přemýšlíme v našem kolektivním srdci, a napadlo nás, že přišel čas, kdy my, zapatistky a zapatisté, chceme opětovat slova a přítomnost těchto světů. Těch blízkých i těch vzdálených.

Za šesté.O tomhle jsme rozhodli:

Je na čase, aby naše srdce znovu tančila, a aby jejich tlukot nebyl hudbou smutku a rezignace.

Že různé zapatistické delegace, muži, ženy a další barvy naší země, vyrazí do světa, budou putovat a plout vstříc vzdáleným pevninám, mořím a oblakům. Nebudeme hledat rozdíly, nadřazenost či potupu, a už vůbec ne odpuštění nebo soucit.

Vyrážíme hledat to, co nás dělá rovnými.

Nejde jen o naši lidskost, která nás všechny spojuje navzdory našim rozdílným způsobům, různým jazykům a barvám naší kůže. Je to také, a především, náš společný sen, který jako druh sdílíme od chvíle, kdy jsme ve zdánlivě tak vzdálené Africe z klína první ženy začali poprvé vzpřímeně kráčet: hledání svobody, které nás povzbudilo k prvním krůčkům… a které nás povzbuzuje dodnes.

Že prvním cílem naší cesty kolem světa bude evropský kontinent.

Že opustíme mexickou půdu a vyplujeme vstříc evropské pevnině v dubnu 2021.

Poté, co nejprve projedeme několik koutů Evropy dole a vlevo, přijedeme do Madridu, hlavního města Španělska. Bude to 13. srpna 2021, 500 let od údajného dobytí toho, co dnes známe jako Mexiko. A hned poté budeme pokračovat v cestě.

Chceme mluvit se španělským lidem. Ne vyhrožovat, vyčítat, urážet, něco požadovat nebo chtít, aby nás prosil o odpuštění. Nejsme tu od toho, abychom jim sloužili a ani abychom požadovali, aby sloužili oni nám.

Chceme lidem ve Španělsku říci dvě jednoduché věci:

Za prvé. Nedobyli jste nás. Stále vzdorujeme a bouříme se.

Za druhé. Nemusíte nás žádat, abychom vám něco odpustili. Už dost hraní si se vzdálenou minulostí, která tak pokrytecky ospravedlňuje současné zločiny: vraždy sociálních aktivistů, jako např. našeho bratra Samira Florese Soberanesa (6), genocidu skrytou za megaprojekty, z kterých mají prospěch pouze mocní – ti samí, kteří škodí v každém koutě planety, finanční podpora a beztrestnost pro paramilitární jednotky, kupování si lidského svědomí a důstojnosti za hrst drobných.(7)

My, zapatisté a zapatistky, se do této minulosti NEchceme vracet, ani sami, a už vůbec ne s někým, kdo zasévá rasovou zášť a živí svůj zapšklý nacionalismus bájemi o údajných krásách aztécké říše, která ve skutečnosti vyrostla z krve nám podobných, a kdo se nás snaží přesvědčit, že s pádem tohoto impéria byly poraženi domorodí lidé těchto oblastí.

Španělský stát ani katolická církev nás nemusí žádat o odpuštění čehokoliv. Nebudeme papouškovat řeči podvodníků, kteří se zaklínají naší krví a zároveň se snaží zakrýt fakt, že od ní mají umazané ruce.

Za co se nám má Španělsko omlouvat? Za to, že se zde narodil Cervantes? Nebo José Espronceda? León Felipe? Federico García Lorca? Manuel Vázquez Montalbán?  Miguel Hernández?  Pedro Salinas? Antonio Machado? Lope de Vega? Bécquer? Almudena Grandes? Panchito Varona, Ana Belén, Sabina, Serrat, Ibáñez, Llach, Amparanoia, Miguel Ríos, Paco de Lucía, Víctor Manuel, Aute siempre? Buñuel, Almodóvar, Agrado, Saura, Fernán Gómez, Fernando León, Bardem? Dalí, Miró, Goya, Picasso, El Greco nebo Velázquez? Za to nejlepší ze světa kritického myšlení, opatřeného razítkem libertinského „A“? Za Španělskou republiku? Za španělský republikánský exil? Za našeho mayského bratra Gonzala Guerrera?

Za co se nám má omlouvat katolická církev? Za příchod Bartolomé de las Casas? Za Dona Samuela Ruize Garcíu? Za Artura Lonu? Sergía Méndeze Arcea? Za sestru Chapis? Za životy kněží, řeholnic i světských sester, které kráčely po boku původních obyvatel, aniž by se je snažily vést nebo je nahradit? Za ty, kteří riskovali svou svobodu i životy při obraně lidských práv?

V roce 2021 uplyne 20 let od Pochodu barvy Země (8), který jsme uskutečnili spolu s dalšími původními lidmi z Domorodého národního kongresu (CNI), abychom se domohli svého místa v rámci tohoto národa, který je nyní v rozkladu.

O 20 let později budeme kráčet a budeme se plavit, abychom celé planetě řekli, že ve světě, tak jak ho cítíme v našem kolektivním srdci, je místo pro všechny10. Prostě a jednoduše proto, že tento svět může dál existovat jen tehdy, budeme-li všichni a všechny bojovat za jeho pozvednutí.

Zapatistické delegace budou složeny převážně z žen. Nejen proto, že mají v úmyslu vrátit objetí, kterého se jim dostalo na předchozích mezinárodních setkáních. Také a především proto, abychom my, zapatisté, dali jasně najevo, že jsme tím, čím jsme, a nejsme tím, čím nejsme, díky nim, pro ně a s nimi.

Vyzýváme CNI-CIG, aby vytvořily delegaci, která nás bude doprovázet, aby naše slova určená těm, kteří bojují ve vzdálených zemích, byla ještě bohatší.  Zvláště pak zveme ty, kteří vyzdvihují jméno, obraz a krev našeho bratra Samira Florese Soberanese, aby se jejich bolest, jejich vztek, jejich boj a vzdor dostal ještě dál.

Zveme také ty, pro něž je věda či umění posláním, závazkem a obzorem, aby na dálku doprovázeli naše kroky a plavby. Pomohou nám tím šířit myšlenku, že věda a umění v sobě skrývají nejen možnost přežití lidskosti, ale i zrodu nového světa.

Ve zkratce: v dubnu roku 2021 vyrážíme do Evropy. Datum a čas? To nevíme… prozatím.

Soudružky, soudruzi, sestry, bratři, toto je našim závazek:

Proti jejich mocným vlakům, naše kánoe.

Proti tepelným elektrárnám, naše malá světýlka, která jsme my, zapatistky, svěřily ženám, jež bojují po celém světě.

Proti zdím a hranicím, naše společná plavba.

Proti velkému kapitálu, komunitní kukuřičná pole.

Proti ničení planety, hora plující za úsvitu.

Jsme zapatisti, přenašeči viru vzdoru a rebelie. A jako takoví navštívíme všech 5 kontinentů.

To je vše… prozatím.

Z hor Jihovýchodního Mexika, 

ve jménu všech zapatistických žen, mužů a dalších,

Subcomandante Insurgente Moisés.

Mexiko, říjen 2020.

P. S.: Ano, toto je šestá část a stejně jako naše cesta povede v opačném pořadí. Tedy, že příště přijde pátá část, pak čtvrtá, pak třetí, bude následovat druhá a nakonec první.

Poznámky k českému překladu:

(1.) jako „Sexta“ jsou označováni všichni (jednotlivci, organizace, kolektivy, hnutí..), kdo se hlásí k tzv. Šesté deklaraci z Lakandonské Džungle vydané zapatisty v roce 2005. Česky vyšla v časopise A-Kontra, v roce 2019 pak jako samostatná publikace družstva Black Seeds a kolektivu Černá ruka.

(2.) v originále „Hermanas, hermanos, hermanoas, Compañeras, compañeros y compañeroas“. Koncouvkou „oa“ zapatisté zdůrazňují existenci více než dvou genderů.

(3.) „femicidios“. Jen za prvních sedm měsíců roku 2020 bylo v Mexiku zavražděno 2240 žen.

(4.) Čtvrtá transformace (4T) je pojem pocházející z kampaně současného prezidenta Manuela Lópeze Obradora (AMLO), ve které sliboval zásadní proměnu mexické společnosti, podobně důležité jako válka za nezávislost Mexika (1810-1821), válka o reformu (1858-1861) a Mexická revoluce (1910-1917)

(5.) „nosotros, nosotras, nosotroas, zapatistas“

(6.) Samir Flores Soberanes – domorodý rolník a aktivista, člen Kongresu domorodých národů, zavražďen 20. února 2019 před svým domem v Temoacu ve státě Morelos. V posledních měsících života se věnoval boji proti stavbě tepelné elektrárny nedaleko vesnice Huexca a den před svou smrtí během informačního setkání slovně napadl vládního zmocněnce.

(7.) Prezident López Obrador opakovaně prohlásil, že by se Španělsko a Vatikán měly omluvit za kolonizaci Latinské Ameriky. Zároveň oproti předchozím vládám ještě intenzivněji prosazuje rozsáhlé projekty kapitalistické infrastruktury, tzv. megaprojekty, např. „Mayský vlak“ či kanál spojující Pacifik s Golfským zálivem.

(8.)  la Marcha del Color de la Tierra

Překlad: ©Black Seeds Collective, úvodní foto: ©Jana Anna

Posted on

Hořící Chiapas

Chiapas hoří. Paramilitární skupiny jsou svými vlastníky puštěny ze řetězu a nyní fungují bez omezení. Ve zbrani zaútočily na povstalecké domorodé komunity, například Santa Marthu, kde se  objevily se zbraněmi a uniformami odzbrojených agentů státní policie.

Dne 22. srpna skupina řidičů transportu jedoucího z města Oxchuc, která náleží k Regionální Organizaci pěstitelů kávy z Ocosinga (španělským akronymem ORCAO), řízená Tomásem Santizem Gómezem, uzavřela, vyplenila a spálila dva kávové sklady, které patří k podpůrným základnám Zapatovy Armády Národního Osvobození (EZLN) v komunitě Cuxuljá v povstalecké komunitě Moisés Gandhi (oficiálním názvem Ocosingo).

Cuxuljá je malé město ležící u silnice spojující San Cristóbal a Ocosingo. Je obklopeno osmi autonomními Zapatistickými obcemi a zároveň je křižovatkou dalších komunit. Bylo okupováno armádou do roku 2001. Do doby, než se vojáci stáhli ze svých pozic za účelem dostání požadavků EZLN vůči administrativě Vicenta Foxe pro znovunavázání dialogu (mezi vládou a EZLN).

Stažení vojska však oblast „nezklidnilo“. Jakmile jednání ztroskotala – zásluhou ústavní reformy o domorodých právech a kultuře, která porušila Dohody ze San Andrés a kterou schválil kongres – paramilitární skupina ORCAO začala s útoky na povstalecké základny a komunity. Jejich cílem bylo obsadit území, které opustila armáda.

ORCAO nebylo vždy takové. Léta bylo těsně svázáno se Zapatismem. Pouto se rozbilo mezi lety 1997 a 1999, kdy vedení skupiny začalo podkopávat povstaleckou sociální základnu nabízením ekonomické podpory a vládních postů prominentním postavám uvnitř organizace. Během administrativy Pabla Salazara jako guvernéra státu (2000-2006) konflikt eskaloval. V roce 2002 organizace kávových pěstitelů dramaticky zintenzivnila útoky proti zapatistickým základnám podpory, včetně zničení jednoho z murálů. ORCAO se stalo paramilitární silou.

ORCAO vzniklo v roce 1988 spojením dvanácti komunit v Sibacjá municipalitě Ocosingo. Další dvě města se brzy přidala a organizace se dostala k počtu bezmála devadesáti komunit. Jejich původní požadavky byly soustředěny na zvýšení cen kávy (které drasticky spadly v roce 1989) a řešení pozemkové reformy. Ovlivněni progresivní pastýřskou prací v kontextu připomenutí 500 let domorodé, černé a lidové resistence v roce 1992, která bránila domorodé sebeurčení proti ústavní reformě článku 27 mexické ústavy, požadovali svobodu, spravedlnost a demokracii (https://bit.ly/3goUvWS).

Skupina nicméně trpěla vytrvalým rozkladem. V roce 2015 prakticky vyloučena z Unorca ( Národní unie autonomních regionálních rolnických organizací). Dvě frakce bojovaly interně o vedení: skupina José Péreze, spojena se stranou PVEM (Ekologická Zelená strana Mexika), která kontrolovala transport cestujících a skupina Juana Vázqueze, zmocněnce pro smíření v administrativě Juana Sabinese, orientovaná směrem k výrobní stránce organizace. Spojováním se s jakoukoliv administrativou, která byla u moci, vůdci užívali pozice ve veřejné administrativě pro své osobní výhody. Mnoho z nich bylo součástí PRD (Strana demokratické revoluce) , PVEM a nyní vlády strany MORENA.

Útoky ORCAO proti Cuxuljá mají dlouhou historii. Jako výsledek vojenského povstání bylo skupině podpůrných základen EZLN (kolektiv 539 rolníků) uděleno 1.433 hektarů půdy vyvlastněné předešlým vlastníkům pozemků, na kterou obdrželi „smlouvu o udělení a přijetí půdy“ od Ministerstva pro zemědělské reformy.

Zapatisté pracovali na pozemcích kolektivně a odmítali je rozparcelovat individuálně. Naléhali, že kdyby se tak stalo, vrátili by se do roku 1994. Nicméně malá skupina z ORCAO, která opustila komunitu a prodala své domovy, následně s podporou armády a policie posledních devatenáct let trvala na rozdělení pozemků, nárokovala si osobní vlastnictví a chtěla jednotlivě rozprodat to, co bylo produktem společného boje.

Ustavičné útoky ORCAO proti základnám podpory EZLN nejsou omezeny jen na Cuxuljá, ale rozpínají se do několika obcí. Poslední proběhl 23. února v Chilónu, kde ORCAO, Chinchulines a členové strany MORENA napadli a unesli představitele komunity jako odplatu za účast na „Dnech obrany teritoria a matky země „Všichni jsme Samir“ (  https://bit.ly/3leg3cs ).

Tato napadení jsou páchána v návaznosti vládního plánu, který má za účel oslabit Zapatismus a jeho postup vpřed. Nejsou produktem mezi-komunitních hádek, ale spíše výsledkem státní snahy vytvářet interní konflikty. Vládní administrativa (dokonce i současná) podporuje ORCAO ekonomickými zdroji, výrobními prostředky (často hospodářská zvířata), politickým krytím a policejní beztrestností za účelem rozložit a zlomit EZLN.

Sotva před rokem ohlásili povstalci vytvoření sedmi nových caracolů přídavkem k předchozím pěti a navýšením k současným 43 samosprávným orgánům, které nejsou napojeny na oficiální vládní tělesa. Zapatisté navíc odmítají projekty „Mayského vlaku“ a „Mezioceánského koridoru“. Nový boj o Cuxuljá a nezadržitelná válka paramilitárů Chenalhó jsou součástí omezující strategie proti postupu Zapatismu – strategie, která se neznepokojuje zapálit stát.

 

Luis Hernández Navarro

Původně vydáno ve španělštině v La Jornada

Posted on

Zapatistický rok kávy

Usrkl horké kávy, jejíž vůně prostoupila celým bytem, a začetl se do novin. Jako vždy, jako každý den, rituálně. Miloval tu chvíli, kdy se ranní paprsky podzimního slunce lámaly o kávový dým a tříštily se do prostoru. „Dnes, 1. října, je mezinárodní den kávy,“ přečetl si a potěšil se – tyhle drobné důvody k oslavě mu vždy vykouzlily úsměv na tváři. Vzal šálek, slavnostně se napil a pokračoval ve čtení: „právě dnes pěstitelé a distributoři kávy z celého světa zvou lidi do svých světů, aby si její milovníci zjistili více o své vášni. Víte, co vlastně pijete?“ Přímost otázky ho vykolejila z ranního klidu natolik, až se málem vyvrátil ze židle. Nevěděl. Netušil. Lehký stud se promísil s těkavou neposedností. Nedalo mu to, vstal a šel se do kuchyně podívat. „Pravá káva z Chiapasu,“ přeříkával si pod nosem znění z obalu a pomalu se uklidňoval. Když si pak dále přečetl, že mu kávu se značkou nadnárodní korporace připravila jihomexická „domorodá kultura s organickým vztahem k přírodě“, šel si do obýváku s uspokojeným pocitem kávu dopít, otočit list novin a začíst se do něčeho jiného.

Dost, dost, DOST příběhu o pánovi s kávou a novinami! Pít kávu z Chiapasu to totiž není jen tak – je to svým způsobem politický čin. Proč? Protože v Chiapase zuří válka. Není to jen tak ledajaká válka, ale tzv. válka nízké viditelnosti či intenzity, ve které proti sobě stojí mexický stát, armáda, policie, zkorumpovaní politici, místní velkostatkáři a jejich polovojenské jednotky na jedné straně a na straně druhé zapatisté, hnutí mayských domorodců bojující již od roku 1994 s podporou celosvětových solidárních sítí za autonomii, důstojnost a lidskost. Tamější válka má mnoho podob, ale jedním z hlavních a dlouhotrvajících kolbišť je právě svět kávy. A v něm to v současnosti vře jako už dlouho ne. Nechvalně známá Regionální organizace pěstitelů kávy z Ocosinga (známá pod španělským akronymem ORCAO), jež kromě kávy organizuje i paramilitární aktivity, začala s tichou podporou politicko-ekonomických struktur v posledních týdnech napadat povstalecké komunity a infrastruktury zapatistů: podezřele se houfuje kolem nich, ostřeluje je a vypaluje sklady s kávou – jako v případě skladů zapatistického družstva Yochin Tayel Kinal ve vesnici Cuxuljá, jehož kávu zpracovává i náš kolektiv Black Seeds.

Každý, kdo pije kávu z Chiapasu, včetně pána s ranními novinami, pije kávu z válečné zóny a je na něm, koho ve válce podpoří. Káva jako výběrová záležitost zde nabývá politických souvislostí a naše volba, volba družstva Black Seeds, je v této věci jasná. Díky aktuální situaci zahajujeme na celosvětový den kávy kampaň Zapatistický rok kávy. Ano, museli jsme v důsledku měnícího se kurzu koruny, eura a pesa zapatistickou kávu zdražit na současných 650,-/kg, nicméně, z každého kila, které do konce roku prodáme, pošleme 50,- na nově zřízený benefiční účet. Na účet je samozřejmě možné přispět i jen tak. Příspěvky libovolné výše můžete zasílat až do konce roku 2020 na účet 262592202/0300. Do poznámky uveďte "Chiapas". Díky!

Jeden, byť mezinárodní den se totiž zdá být rokem, pokud jste ve válce.

Zapatistický rok kávy!

Posted on

Zapatisté zavírají kvůli koronaviru caracoly a vyzývají lidi, aby neustávali v současných bojích

Lidu Mexika, lidem světa, Národnímu domorodému kongresu – Domorodé vládní radě, Sextě v Mexiku a v zahraničí, sítím odporu a vzpoury.

Sestry, bratři, compañeros, compañeras, compañeroas.

Píšeme, abychom vás informovali o následujícím. Vzhledem k závažnosti a vědecky podloženým důkazům o riziku, které pro lidský život představuje nemoc COVID-19 nebo koronavirus… Vzhledem k lehkovážné nezodpovědnosti a nedostatku vážnosti, jež předvádí špatné vlády a politická třída jako celek, ti, kdo používají závažný humanitární problém ke vzájemným útokům, místo aby provedli nezbytná opatření proti život ohrožujícímu viru, jenž zasahuje všechny bez ohledu na národnost, pohlaví, rasu, jazyk, náboženství, politickou příslušnost, společenskou třídu nebo historii… Vzhledem k nedostatku přesných a aktuálních informací o rozšířenosti a závažnosti viru a chybějícímu ucelenému plánu, který by mu čelil… Vzhledem k tomu, že je závazkem nás zapatistů bojovat za život… Vzhledem k tomu všemu jsme se rozhodli následovně.

Zaprvé: Vyhlašujeme nejvyšší pohotovost ve všech našich komunitách, městech, čtvrtích a zapatistických organizačních tělesech.

Zadruhé: Radám Dobré vlády a zapatistickým autonomním obcím v rebelii doporučujeme úplné a okamžité uzavření caracolů a center odporu a vzpoury.

Zatřetí: Základnám podpory a celé zapatistické organizační struktuře doporučujeme dodržování řady doporučení a zvláštních hygienických opatření, která budeme šířit ve všech zapatistických komunitách, městech a čtvrtích.

Začtvrté: Kvůli lhostejnosti špatných vlád důrazně naléháme na každého v Mexiku a po celém světě, aby dodržoval nezbytná, vědou podložená hygienická opatření, která nám dovolí přežít tuto pandemii.

Zapáté: Vyzýváme vás, abyste vytrvali v boji proti femicidě a násilí na ženách, v boji za obranu Matky Země, v boji za zmizelé, zavražděné a vězněné a abyste i nadále drželi vlajku boje za humanitu vysoko nad hlavou.

Zašesté: Vyzýváme vás, abychom neztráceli lidský kontakt, ale abychom spíše dočasně změnili způsoby, jak spolu jako compañeras, compañeros, compañeroas, jako bratři a sestry udržovat kontakty.

Slovo, naslouchající ucho a srdce mají mnoho způsobů (cest, kalendářů a geografií), v kterých a na kterých se potkat. Tento boj za život může být jedním z nich.

To je vše.

Z hor Jihovýchodního Mexika za Domorodou revoluční tajnou komisi – Hlavní vedení Zapatovy armády národního osvobození, Subcomandante Insurgente Moisés

Mexiko, březen 2020

 

Zdroj: http://enlacezapatista.ezln.org.mx/2020/03/16/por-coronavirus-el-ezln-cierra-caracoles-y-llama-a-no-abandonar-las-luchas-actuales/

Překlad vyšel také na webu AFED zde.

 

Posted on

Zapatisté ohlásili podstatné rozšíření autonomních teritorií

  1. srpna 2019

EZLN překvapivě oznámila vytvoření 11 nových caracolů a autonomních obcí, čímž se významně rozšiřuje území, které je pod kontrolou povstalců.

Všechno začalo, jak bývá u Zapatistů zvykem, ve dnech 10. až 15. srpna zveřejněním čtyř nových komuniké, podepsaných Subcomandantem Insurgentem Galeanem (dříve známým jako Marcos). První z nich, nadepsané Enter el telonero (Zakládající akt), končilo záhadnou poznámkou:

„Podívejte se, dámy, pánové a ostatní, nikde není nic vidět, ani tady, ani támhle, ale počkejte na všechen ten náhlý rozmach: Zapatistické komunity se (znovu)objeví…“

Ti, kteří znají Subcomandantův literární styl, už věděli, že se chystá něco velkého.

Komuniké analyzuje politickou situaci v Mexiku a výzvy, před nimiž stojí domorodí lidé za vlády prezidenta AMLO (Andrés Manuel López Obrador) a jeho takzvané „Čtvrté transformace“, která předpokládá, že doba, kdy je AMLO v úřadu prezidenta, po sobě zanechá historický otisk podobný Mexické revoluci a osvobození země od španělské koloniální nadvlády.

Až dosud byla vláda AMLO charakteristická typickým kapitalistickým puzením k vykořisťování životního prostředí a k vytěžení přírodních zdrojů, v níž se i přes svou pokrokovou rétoriku nijak zvlášť neliší od svých konzervativnějších předchůdců. AMLOvy „megaprojekty“ – mezi něž patří Maya Train, Trans-Isthmus Corridor a projekt Sembrado Vida (Výsadba života) – jsou obzvlášť ilustrativním příkladem bezohlednosti nové administrativy k životnímu prostředí a jeho domorodým ochráncům.

Povaha těchto projektů, jež spočívá v jejich prosazování shora, spolu s hrozbami, jaké představují pro poklidný rozvoj jak společenského, tak přírodního prostředí obecně po celé zemi a pro zapatistické komunity obzvlášť, vedly zapatisty k nesmlouvavému odsouzení těchto projektů.

Zapatisté také připomínají skutečnost, že během AMLOva prezidentství bylo mnoho domorodých ochránců Matky Země a členů Národního kongresu původních obyvatel (CNI), na jehož činnosti se podílejí i zapatisté, za nejasných okolností zavražděno. Nejznámějším případem je smrt Samira Florese Soberanese, domorodého novináře a aktivisty, bojujícího za ochranu životního prostředí. Byl zavražděn kvůli kampani proti Proyecto Integral Morelos – spornému plánu na postavení tepelné elektrárny a plynovodu v jeho domovském státě Morelos.

Skutečná novinka však byla oznámena v komuniké, podepsaném Subcomandantem Insurgentem Moisesem a vydaném 17. srpna: Zapatisté vytvořili sedm nových caracolů a čtyři nové obce (označované zkratkou MAREZ)! Tím výrazně rozšířili strukturální a organizační kapacity zapatistické autonomie. Ka poctě Samira a mnoha jiným obětí z řad ochránců sociálních a environmentálních práv pojmenovali zapatisté svou iniciativu „Samir Flores Soberanes“.

Je ironií, že zatímco AMLO usiloval o to, aby jeho prezidenství představovalo klíčový přelom v dějinách země, nyní se zdá, že mu tuto iniciativu vyfoukli někteří z jeho nejhlasitějších levicových kritiků. Vytvoření sedmi nových caracolů a čtyř nových MAREZ znamená historicky nejvýznamnější okamžik v dějinách zapatistického hnutí od roku 2003, kdy byl oznámen vznik pěti původních a stále existujících caracolů. Je také dokladem podstatného rozšíření organizační kapacity hnutí, které ke vzniku nových zapatistických center vedlo. Právě sociální a teritoriální rozmach hnutí vyvolal potřebu založení nových caracolů a MAREZ.

 

Volební taktika, autonomní strategie

Tento rozmach však nevznikl ve společensko-politickém vakuu. Ve skutečnosti je důsledkem vnitřní reorganizace hnutí, jež proběhla tiše v průběhu několika minulých let. Navíc byly v posledních měsících zapatistické komunity návštěvníkům z vnějšku uzavřeny, a to dokonce včetně několika komunit původně přístupných pozorovatelům z řad ochránců lidských práv – i ty byly nyní uzavřeny. Přístupná zůstala po celou dobu jen La Realidad, kde byl před několika lety zavražděn maestro Galeano.

Tato „vnitřní klauzura“ měla patrně nějakou souvislost s rozšířením organizace, jež bylo nyní veřejně oznámeno: zapatisté nechtěli, aby se jejich plány prozradily dříve, než budou připraveni je sdělit světu sami.

Rozšíření zapatistické autonomie navíc přišlo jako odpověď kritikům z řad mexické i mezinárodní levice – a zvláště z řad anarchistického hnutí –, kteří zapatisty obviňovali z „volebního obratu“, když v roce 2016 podpořili Mariu de Jesus Patricio Martinez, domorodou ženu, jako společnou kandidátku (spolu s CNI) v prezidentských volbách v roce 2018.

V té době to mnozí chápali jako strategický obrat hnutí, zatímco jiní v tom viděli pouhou taktiku. Tento druhý výklad se zdá blíže pravdě, protože zapatisté zcela jasně neustoupili od budování své autonomní samosprávy – právě naopak, nyní ji rozšiřují, a to jak ve společenském, tak v organizačním smyslu.

 

Nové zapatistické komunity

Po oznámení Subcomandanta Insurgente Moisese ohledně vytvoření 11 nových CRAREZ (Centros de Resistencia Autónoma y Rebeldía Zapatista, Centra autonomního odporu a zapatistického povstání – nově zavedené kolektivní pojmenování jak pro caracoly, tak pro autonomní obce) je nyní celkový počet CRAREZ 43: tedy 12 caracolů a 31 MAREZ.

Nové CRAZEZ jsou podle slov Subcomandanta Moisese následující:

 

Nové caracoly:

* Colectivo el corazón de semillas rebeldes, memoria del Compañero Galeano (Kolektiv Srdce rebelující setby, na památku soudruha Galeana). Jeho Junta de Buen Gobierno/Rada dobré vlády se nazývá Pasos de la historia, por la vida de la humanidad (Kroky dějin za život a lidstvo). Jejím organizačním centrem je La Unión, nedaleko San Quintína, na navrácené půdě poblíž vojenských kasáren.

* Espiral digno tejiendo los colores de la humanidad en memoria de l@s caídos (Důstojná spirála splétající barvy lidstva na památku padlých). Jeho Junta de Buen Gobierno/Rada dobré vlády se nazývá Semilla que florece con la conciencia de l@s que luchan por siempre (Setba, jež vzejde s vědomím těch, kdo bojují věčně).

* Floreciendo la semilla rebelde (Rozkvět rebelující setby). Jeho Junta de Buen Gobierno/Rada dobré vlády se nazývá Nuevo amanecer en resistencia y rebeldía por la vida y la humanidad (Nové svítání odporu a povstání za život a lidstvo). Jeho organizační centrum leží v el Poblado Patria Nueva, na navrácené půdě. Oficiálním správním střediskem je Ocosingo.

* En honor a la memoria del Compañero Manuel (K uctění památky soudruha Manuela). Jeho Junta de Buen Gobierno/Rada dobré vlády se nazývá: El pensamiento rebelde de los pueblos originarios (Povstalecké smyšlení původních obyvatel). Jeho organizační centrum leží v Dolores Hidalgo, na navrácené půdě. Oficiálním správním střediskem je Ocosingo.

* Resistencia y rebeldía un nuevo horizonte (Odpor a povstání, nový horizont). Jeho Junta de Buen Gobierno/Rada dobré vlády se nazývá La luz que resplandece al mundo (Světlo, které ozařuje celý svět). Jeho organizační centrum leží v el Poblado Nuevo Jerusalén, na navrácené půdě. Oficiálním správním střediskem je Ocosingo.

* Raíz de las resistencias y rebeldías por la humanidad (Kořen odporu a povstání za lidstvo). Jeho Junta de Buen Gobierno/Rada dobré vlády se nazývá Corazón de nuestras vidas para le nuevo futuro (Srdce našich životů pro novou budoucnost). Jeho organizační centrum leží v ejidu Jolj’a. Oficiálním správním střediskem je Tila.

* Jacinto Canek (– slavný mayský revolucionář z 18. století). Jeho Junta de Buen Gobierno/Rada dobré vlády se nazývá Flor de nuestra palabra y luz de nuestros pueblos que refleja para todos (Květina našich slov a světlo našeho lidu, které svítí pro všechny). Jeho organizační centrum je v Comunidad del CIDECI-Uniterra. Oficiálním správním střediskem je San Cristóbal de las Casas.

 

Nové autonomní obce (MAREZ)

* Esperanza de la Humanidad (Naděje lidstva). Její organizačním centrum leží v ejidu Santa María. Oficiálním správním střediskem je Chicomuselo.

* Ernesto Che Guevara. Její organizační centrum leží v El Belén. Oficiálním správním střediskem je Motozintla.

* Sembrando conciencia para cosechar revoluciones por la vida (Pěstování svědomí pro sklizeň revolucí za život). Její organizační centrum leží v Tulan Ka’u, na navrácené půdě. Oficiálním správním střediskem je Amatenango del Valle.

* 21 de Diciembre (21. prosince). Její organizační centrum leží v Ranchería K’anal Hulub. Oficiálním správním střediskem je Chilón.

 

Zapatisté také pozvali příznivce Šesté deklarace, členy CNI-CIG a mezinárodní společenství, aby se podíleli na budování nových CRAREZ tím, čím mohou: posíláním peněz, stavebního materiálu, nebo dokonce tím, že přiloží ruku k dílu.

Detaily, jak to lze provést, budou uvedeny v následujícím komuniké, jež přislíbil Subcomandante Insurgente Moises.

 

Nová zapatistická éra

Bude toho ještě mnoho napsáno a ještě víc bude později odhaleno, pokud jde o tuto novou zapatistickou iniciativu. V tuto chvíli je jisté, že zrod 11 nových zapatistických center značí zaprvé kritický přelom v historii zapatistického hnutí, nejvýznamnější po vzniku prvních pěti caracolů v roce 2003. A zadruhé signalizuje konec dlouhého období vnitřní reorganizace hnutí, které se nyní rozhodlo znovu se otevřít světu, „prolomit obklíčení“, v němž se dosud nacházeli, jak to popsal Subcomandante Moises ve svém posledním komuniké.

 

Autor: Leonidas Oikonomakis
Leonidas Oikonomakis je PhD vědecký pracovník na Studiích sociálních hnutí Evropského Univerzitního Institutu, rapuje s řeckou hip hopovou formací Social Waste a je novinář ROAR Magazínu. Jeho výzkum se zaměřuje na politické strategie zapatistů a bolivijských Cocaleros.

Zdroj: https://roarmag.org/essays/zapatistas-announce-major-expansion-of-autonomous-territories/

Posted on

Proč stále milujeme zapatisty

Článek poprvé vyšel v nultém čísle magazínu ROARmag. A je dostupný na https://roarmag.org/magazine/why-we-still-love-the-zapatistas/

1. ledna 1994, 3:00 ráno

Mexický prezident Carlos Salinas de Gortari šel spokojeně spát, protože ke konci svého mandátu Mexiko připojuje k Severoamerické dohodě o volném obchodu – NAFTA. Zboží, peníze a služby se budou moci volně pohybovat mezi Mexikem, Kanadou a Spojenými státy americkými. Dohoda samozřejmě nezmiňuje nic o hraniční zdi mezi Mexikem a Spojenými státy. My říkáme volná dohoda zboží, peněz a služeb – ne lidí.

V ten samý čas odstranění obchodních ochran prakticky otevírá mexickou ekonomiku kanadskému a americkému zboží, které je vyráběno levněji a ve větším množství (v některých případech geneticky upraveno). Špatná zpráva pro mexické farmáře, tedy ty, kteří najdou na svých ejidos (komunitní půdě, která byla do doby před privatizací chráněna mexickou ústavou) viset nápis “Na prodej”.

Stroj vládní propagandy však může “prodat” smlouvu s velkou fanfárou. Vychvalovat prezidenta za jeho “triumf”: Mexiko se konečně stává členem Prvního světa!

Crrrrrr, crrrrr, crrrr !!!!!!

Muž, který probudil Carlose Salinase z jeho “snu o Prvním světě”, byl jeho ministr obrany generál Antonio Riviello Bazán a oznámil mu, že zrovna začalo povstání v Chiapasu. Tisíce maskovaných mužů a žen okupuje několik měst jihovýchodního mexického státu. Říkají si zapatisté a svou armádu nazývají EZLN (Ejército Zapatista de Liberación Nacional).
“Nerad obtěžuji, ale tohle je revoluce!”

Pro Mexiko, Latinskou Ameriku a mezinárodní levici bylo to, co se vynořilo z chiapaské mlhy se zapatisty, přízrakem revoluce s velkým R – něčím, co mexická vládnoucí autokracie Partido Revolucionario Institucional (PRI, Institucionální revoluční strana) věřila, že vymýtila před dlouhým časem v pozdních sedmdesátých letech dvacátého století.
Od Tlatelolcského masakru v roce 1968, pár dní před zahajovací ceremonií Olympijských her v Mexico City, přestala mexická mládež věřit v možnost společenské změny skrze protesty a volby. Někteří z nich, ovlivněni Kubánskou revolucí, jiní maoistickými myšlenkami a praxí, odešli do hor a měst na venkově s myšlenkou organizace povstalecké armády, která by mohla svrhnout vládu PRI a přinést Mexiku socialismus. Podle knihy México Armado (Ozbrojené Mexiko) od Laury Castellano bylo v Mexiku mezi lety 1960 a 1980 aktivních více než 30 městských a venkovských guerrillových skupin.
Mexický stát zahájil válku proti svým mladým lidem, které vraždil, mučil a nechával systematicky mizet. Toto temné období je označováno jako la guerra sucia – špinavá válka. Tisíce jich stále chybí, někteří byli nalezeni v masových hrobech a nespočet dalších bylo mučeno a vězněno ve vojenských kasárnách. S amnestií a novým volebním právem z roku 1978 si vláda myslela, že se s revolucionáři, s jejich foquismem1 a vleklými lidovými válkami vypořádala.
No… ne se všemi!

Las Fuerzas a Zapatismus

Jednou z těchto guerrill, pozdních šedesátých a raných sedmdesátých let, byla skupina zvaná Fuerzas de Liberación Nacional (FLN). Nebyla ani nejznámější ani nejlépe organizovanou a nikdy neoslovila velké množství rekrutů. FLN byla totiž velmi specifickou guerrillovou skupinou. Nikdy se nezapojila do bankovních loupeží, únosů nebo jiných spektakulárních akcí k pozdvižení svého jména, jak bylo v té době běžné mezi revolučními skupinami.

Možná, že zůstávat a jednat z podzemí, což jejím členům nakonec dovolilo přežít i v časech, kdy byly jiné skupiny vymýceny státem, byla strategie – nejednou však téměř zanikla. Ukázkovým případem bylo odhalení jejich útočiště v Nepantle a zabití většiny vůdců v tréninkovém táboře v Chiapasu nedaleko Ocosinga roku 1974.

Nicméně, navzdory bolestivé zkoušce a dramatické chybě, se FLN, oproti většině jiných skupin, zvládla nerozpadnout. Odmítli amnestii z roku 1978 a nakonec v roce 1983 založili povstaleckou armádu v Chiapasu. Oddíl, který na základě zkušeností z osmdesátých let, mohl být v regionu přijat domorodými kmeny Tsotsilů, Tseltalesů, Cholesů, Tojolabalesů, Zoquesů a Mamesů. Prvního ledna 1994 tak mohli překvapit Mexiko i zbytek světa jako armáda EZLN (Ejército Zapatista de Liberatión Nacional – Zapatistická armáda národního obrození).

EZLN se v době vedoucí k povstání roku 1994 samozřejmě velmi proměnila. To, co začalo jako ozbrojená větev Castro-Guevarismu, s teorií vanguardismu (se skupinou vůdců v popředí) a striktně hierarchickou organizací, později našlo své ideje rozdrcené domorodou realitou a vůlí lidí, které přišli hluboko do hor a džunglí mexického jihovýchodu “osvítit”. Vanguardismus FLN byl v rozporu se způsobem rozhodování na shromážděních domorodé populace Chiapasu, které částečně vzešlo z předchozí práce provedené v tomto regionu osvobozujícími teology a maoistickými militanty.
EZLN brzy zjistila, že chce-li být úspěšnou, musí se změnit. Odpoutala se od svého zastaralého vanguardistického přístupu a adoptovala novou organizační formu a strukturu vytváření rozhodnutí. Léta poté se mohla vydat na “pochod do Mexico City”, jak bylo napsáno v Prvním prohlášení z Lacandonské džungle.

Povstání však nedopadlo tak, jak zapatisté očekávali. Jejich volání do zbraně nebylo vyslyšeno a mexický lid se namísto do hor vydal do ulic s požadavkem dosáhnout míru a zastavit pokus mexické armády o vyhlazení EZLN.

Následovala jednání, která vedla k podepsání Dohod se San Andrés a měla v podstatě zaručit institucionální autonomii EZLN. Vláda je však nedodržela. EZLN poté oznámila, že bude pokračovat cestou autonomie – tentokrát de facto a ne de jure – a přesně tak od té doby konají: vytvářejí nové cesty a objevují nové horizonty imaginace za slepou uličkou tradiční levice.

Kritika z leva

Využitím jiných strategií – a samozřejmě díky ostré dikci Subcomandata Marcose (v současnosti přejmenovaného na Galeana) – se zapatisté stali charakteristickým symbolem pro mezinárodní levici. Návštěva Chiapasu a mezikontinentálních encuentros (setkání) EZLN se staly nezbytnou poutí pro aktivisty alter-globalizačního hnutí. Navzdory tomu, zejména v posledních letech, se stali zapatisté pro zastánce tradiční institucionalizované levice terčem kritiky.
Jako příklad můžeme uvést nedávno vydaný článek Bhaskara Sunkary https://www.jacobinmag.com/2011/01/why-we-loved-the-zapatistas/, ve kterém novinář a vydavatel listu Jacobin vykresluje zapatisty jako sympatický, leč nešťastný model pro mezinárodní levici.

Kromě zřejmých chyb v jeho článku, způsobených pravděpodobně důsledkem omezeného seznámení se s tématem (členové FNL nebyli maoisté a nezmizeli “stejně rychle jako se zjevili”, ale spíše fungovali déle než jiné guerrillové skupiny té doby; Subcomandante Marcos nebyl mezi zakládajícími členy prvního tábora EZLN v roce 1983, ale přišel do hor o rok později), se Sunkara snaží zdiskreditovat zapatisty z ideologických důvodů, protože se stali, z jeho pohledu, inspirativním odkazem pro různá hnutí, jež ale pouze negují, místo toho, aby je tvořili.

Sunkara dále tvrdí, že vliv zapatistů je neoprávněný, protože Chiapas je stále velice chudým regionem a “za dvě desetiletí trvající revoluce mnoho neukázali”. Podle Sunkarova pohledu, do určité míry reprezentanta staré levice, jsme milovali zapatisty proto, že jsme se “obávali politické moci a politických rozhodnutí”. A argumentuje tím, že zapatisté, a ti které inspirovali, toho mnoho nedosáhli. Jediná smysluplná cesta vpřed, zdá se, je organizovat hnutí pracující třídy v marxisticko-leninské tradici.

Není toho mnoho k poukázání?

Na obranu svého tvrzení nabízí Sunkara statistická data z Chiapasu, která ukazují, že se region za posledních 20 let příliš nezměnil – negramotnost zůstává stejná (něco přes 20%), tekoucí voda, elektřina a odpad stále v mnoha komunitách neexistují a dětská úmrtnost je soustavně extrémně vysoká.
Tyto statistiky jsou správné, ale ne vždy říkají celou pravdu.

Kdyby se o téma zajímal hlouběji, zjistil by, že statistiky (pravděpodobně získané od mexické státní Národní statistické agentury – zdroj není v článku zmíněn), odkazují převážně na nezapatistické komunity. Chiapas je obrovský region, zhruba velikosti Irska a z 5 milionů lidí, kteří v něm žijí, je zapatistů ve skutečnosti pouze něco mezi 200 až 300 tisíci.
Většina zapatistických komunit tzv. bases de apoyo navíc není vykreslena v žádných oficiálních datech od doby, kdy nepovolují přístup státním autoritám – jsou autonomní. A zatímco má Sunkara pravdu v tom, že společenská transformace “může být zkoumána empiricky”, jeho článek, spoléhající se na omezující vývojovou logiku statistické změny, selhává přesně v tomto bodě.

Emancipace!

Následující příběh je charakteristický pro emancipační společenské změny, které v zapatistických komunitách probíhají více jak dvacet let; příběh, který je neviditelný z hlediska jakýchkoliv oficiálních statistik.
Přítel z Baskicka, kterého jsem před lety potkal v Chiapasu, mi řekl, že na něj při poslední návštěvě zapatistických komunit nejvíce zapůsobilo postavení žen. Baskický soudruh poprvé přijel do Chiapasu v roce 1996 dva roky po povstání a živě si pamatoval, jak ženy kráčely sto metrů za jejich manžely. A kdykoliv manžel zastavil, zastavily se i ony, aby udržely vzdálenost. Ženy mohly být při svatbě směněny za krávu nebo kukuřičné pole – a nevdávaly se vždy mužům podle jejich výběru. Situace byla pěkně vykreslena v zapatistickém filmu Corazon del Tiempo (Srdce času).

Po téměř dvaceti letech se můj baskický přítel do Chiapasu vrátil na první ročník Escuelita Zapatista (http://www.schoolsforchiapas.org/advances/schools/la-escuelita/). Tentokrát mohl po akci svobodně tancovat s promotoras, zatímco někteří z nejvýše postavených velitelů EZLN – nebo přesněji pro milovníky statistik: 50 procent velitelů tajného revolučního domorodého výboru – jsou ve skutečnosti ženy.

Ženy navíc v současnosti vytvářejí své vlastní kooperativy přispívající rodinnému a komunitnímu příjmu; stávají se pořadatelkami vzdělání (to jest učitelkami), sestrami a doktorkami; slouží jako členky Rady Dobré Vlády neboli Juntas de Buen Gobierno a jako guerrillové bojovnice.

Nechte mě uvést další příklad, který mluví sám za sebe: V jednom ze zapatistických caracoles je v současnosti hudební skupina, která se jmenuje Otros Amores (“Jiné Lásky”). Otros Amores je fráze, kterou zapatisté používají pro členy LGBTQ komunity. Tohle všechno v dříve hluboce konzervativním, machistickém regionu (a zemi). Jen si zkuste představit něco podobného ve zbytku Mexika – nebo tam odkud pocházíte!

Vzdělání!

Zároveň, když už Sunkarův článek přichází s tématem vzdělání, by mělo být poznamenáno, že v oblasti, kde byly školy neznámé slovo a učitelé velmi vzácným fenoménem, není dnes jediná zapatistická komunita bez základní školy a další stupně vzdělávacího systému už dnes v caracoles také existují. Je to důsledek zapatistické snahy. Tyto školy by bez nich neexistovaly.
Autonomní zapatistické povstalecké školy samozřejmě nemají nic společného s těmi státními: jsou dvojjazyčné (Španělština a Tsotsilština, Tojolabalština, Tseltalština, Cholština, Mamelština nebo Zoqueština – záleží na regionu), učí lokální domorodou historii, jejich sylabus je tvořen zespodu s aktivním zapojením studentů a komunit a je zcela přizpůsoben jejich specifickým potřebám.

Participace!

Participace je jedním z klíčových konceptů společenské proměny, která se v zapatistických komunitách posledních dvacet let odehrává. Mluvíme o hluboce zchudlém regionu, kde velcí vlastníci půdy vládli lidem. S armádou a federální státem, obvykle nepřítomným, na jejich straně.

Vztah mezi “šéfi” a “pracujícími” byl spíše otrocký téměř feudální. Šéfové měli dokonce právo “první noci” s manželkami svých rolníků (takzvané derecho de pernada). Říká se, že velcí finqueros jako Absalón Castellanos Dominguez byl otcem mnoha dětí, které počal právě s manželkami a dcerami pracovníků ze svých rančů.

Když přišlo na vyjádření jejich demokratických práv (které bylo do povstání v roce 1994 omezeno účastí ve volbách), jejich hlasy byly obvykle směněny za peníze, nějaké jídlo nebo byly jednoduše předmětem rozhodnutí vlastníka ranče. Bez překvapení tak PRI dostávala v těchto krajích přes 90 procent hlasů.

Když dnes vkročím do jedné z kanceláří Rady Dobré Vlády, vidím rozdílné obličeje. Velmi odlišné věkem a zkušenostmi z povolání, rotující v administrativě rady od jednoho do osmi týdnů – záleží na zóně a caracolu. Viděl jsem staré campesinos, 16leté absolventy zapatistických škol a mladé matky kojící své děti. Všichni jsou sem na daný čas posláni svou komunitou jako delegáti kolektivního samosprávného řízení svého území.

V samotných komunitách je pravidelné shromáždění procesně organizováno zespodu nahoru. Za účelem prodiskutování místních zájmů, událostí pojících se k hnutí a k horizontálnímu a přímému rozhodování nad otázkami, které ovlivňují jejich každodenní život.

Komunita, obec, zóna

Zapatistické komunity – narozdíl od armády EZLN – mají horizontální strukturu. Stanovený počet komunit tvoří autonomní obec (municipio autonómo) a stanovený počet autonomních obcí tvoří zóny (zonas). “Administrativní centrum”, které je rozhodující radou v každé zóně, je caracol – což v překladu znamená šnek.

Caracol je velmi důležitým symbolem v domorodém pohledu na svět a v každodenní praxi Mayů. Tradičně byl používán ke svolávání komunity na shromáždění nebo za účelem informování a komunikace s dalšími komunitami. Z tohoto důvodů šnek reprezentuje “slovo” (la palabra).

Existuje pět zón a pět caracoles, každé s rozdílným počtem komunit a obcí. Zapatistické komunity, které administrativně patří ke každému z caracoles, nemusejí být složeny nezbytně z jedné etnické skupiny. Například zóna Los Altos (“Vrchovina”) je převážně etnicky Tsotsilská, i když v ní žijí i komunity Tseltalů.

Rozhodnutí vycházejí z místní úrovně, ze shromáždění, která se konají ve školách, na basketbalových hřištích nebo v kostelích (ano, i ty existují) s účastí každého, kdo je starší šestnácti let. Každý z komunity má právo vyjádřit svůj názor a volit nad každou z diskutovaných otázek. Každá komunita vybírá své vlastní zástupce do rady a každá rada vybírá své vlastní zástupce do zóny, kde případně rotují v Radě Dobré Vlády.

Rada Dobré Vlády je odpovědná za všechny otázky a problémy, které se týkají místní a komunitní sebeorganizace oblastí, které k ní náleží: spravedlnost, politika, administrace přírodních zdrojů, vzdělání, zdraví a tak dále. V caracolech se také organizují semináře a setkání s národní a mezinárodní občanskou společností. Je to jinými slovy “vstupní místo” skrze které, ti kdo se zajímají, můžou vstoupit do Zapatismu stejně jako jeho hlasu do vnějšího světa.

Sedm principů

Zde je sedm principů, které definují zapatistickou samovládu:
Poslouchat a ne nařizovat
Zastupovat a ne vytlačovat
Pohyb dolů a ne nahoru (ve smyslu předávání moci)
Sloužit a ne být obsluhován
Budovat a ne ničit
Navrhovat a ne zavádět
Přesvědčovat a ne dobývat

Aby se předešlo profesionalizaci politiky a vytváření vůdčích oligarchií, má každý člen zapatistické komunity, právo a povinnost reprezentovat jeho nebo její komunitu v kraji a zóně pouze jednou, a to na určené časové období. Když je jeho či její mandát u konce, nemůže dosáhnout stejného práva a zodpovědnosti dokud není každý turnus kompletní: dokud všichni členové komunity nesplní stejnou úlohu.

Mandát každé z Rad Dobré Vlády se liší zónu od zóny a je určován samotnými komunitami. Tak například v caracolu Oventik rada rotuje každých osm dní, zatímco v caracolu La Realidad každé dva týdny a v caracolu Roberto Barrios každé dva měsíce.
Výše zmíněné je produktem zapatistického hnutí a nemohlo by existovat pokud by hnutí přijalo organizační strukturu tradiční levice.

Otevírání se novým cestám

Pravděpodobně největším příspěvkem Zapatistů mezinárodní levici – kromě připomínání, že Historie doopravdy ještě neskončila – je fakt, že zvládli jít za běžné recepty revolučních kuchařek, znovu vynalézat revoluci s “malým r” a otevírat se inovativním a autonomním cestám demokratické sebeorganizace. Samozřejmě, že takto nezačali.

Zapatisté byli zprvu ozbrojené křídlo Castro-Guevaristické, post-Tlatelolcoské revoluční skupiny. Zkusili – ale nakonec opustili – strategii foco guerrillero a později přešli k prodlužované maoistické lidové válce. To byl ve skutečnosti pokus přinést dlouho očekávanou Revoluci s velkým R. Nicméně po selhání Revoluce, stejně jako selhání a nepřipojení se mexických guerrilových skupin k povstání roku 1994, museli Zapatisté začít prošlapávat nové cesty.
Zatímco mohli jednoduše převzít poraženou cestu jiných ozbrojených revolučních skupin – odejít zpět do džungle a odtamtud útočit na armádu – překvapivě si raději vybrali “ozbrojené nenásilí”.

Zapatisté se vrátili ke svým domorodým komunitám, radili se s nimi a rozhodli se k samosprávě autonomní cestou. Bez Velkých Vůdců, všemocných a vše kontrolujících politických Stran nebo shora dolů fungujících předvojových struktur, které domorodé komunity Chiapasu odmítly již před dlouhou dobou.

“Nekopírujte nás!”

Měl jsem možnost účastnit se, společně se stovkami dalších aktivistů, Escuelita Zapatista (Malá zapatistická škola) v srpnu 2013. Čas jsme tam trávili žitím a prací společně s několika rodinami ze zapatistických podpůrných základen. Bydleli jsme v jejich domech a komunitách, z první ruky tak zažívajíc, jak vypadá svoboda a autonomie podle Zapatistů.

Nicméně nejdůležitější lekcí Escuelity byla rozlučková zpráva studentům: žádost k nekopírování organizačních struktur Zapatistů a jejich konkrétní samosprávy, ale pobídnutí chvátat zpět do svých vlastních zemí a zkusit “dělat to, co se rozhodnete dělat; cestou, jakou se to rozhodnete dělat.” Jejich vyjádření bylo: “Nemůžeme a nehcceme Vám vnucovat naše postupy. Musíte se rozhodnout sami.”

Tohle byla pokorná zpráva od hrdých a úctyhodných lidí, kteří “si zahalují obličeje, aby byli viděni a umírají, aby mohli žít.”

Proč stale milujeme Zapatisty

Dnes, více jak dvacet let po povstání z roku 1994, jsou Zapatisté stále tady. Dříve negramotní, marginalizovaní, vykořisťovaní domorodí lidé Chiapasu budují nový svět cestou, kterou si sami představili. Bez revolučních kuchařek a teorií sociální změny krok za krokem; bez centrálních výborů, oligarchických politbyr nebo salónních intelektuálů. Bez hierarchií, revolučních proroků nebo politiky založené na volbách – také bez velkých zdrojů.

Nejchudší z nejchudších, nejignorovanější z ignorovaných, nás naučili zásadní lekci: že budování nového světa, je daleko více než akademické cvičení. Je otázkou otevírání nových cest skrze které se dá kráčet.

To je základem, který mezinárodní aktivisté vidí v zapatistickém boji, co obdivují a čím se inspirují. Samozřejmě, že odmítáním Strany – v tradičním smyslu – jako organizační formy a zastupitelské demokracie jako politického systému pouze nenegují nějakým druhem nihilistického přístupu.

Tvoří také nové, autonomní a demokratické struktury: od piqueteros přes okupované fabriky v Argentině po Coordinadora por la Defensa del Agua y la Vida v Bolívii; od okupovaných náměstí a společenských klinik, výrobních kooperativů a dalších zespodu solidárních ekonomických projektů v Řecku, Španělsku a Turecku až po polyetnické revoluční kantony v Rojavě – autonomní hnutí budují svou moc všude.

“Tázáním kráčíme” říkají Zapatisté. A dělají, co umí nejlépe: organizují se zespodu (a směrem doleva) k představě a vytváření svých autonomních a demokratických struktur ve snaze býti lesklým malým světlem v kapitalistické temnotě. Osobně necítím na škodu je za to obdivovat a pokoušet se následovat jejich příkladu představováním a vytvářením podobných struktur v našich zemích, přizpůsobením našich potřeb tvarovaných našimi vlastními sny – a samozřejmě nepovažovat je za další revoluční recept k okopírování.

Leonidas Oikonomakis
Leonidas Oikonomakis je PhD vědecký pracovník na Studiích sociálních hnutí Evropského Univerzitního Institutu, rapuje s řeckou hip hopovou formací Social Waste a je novinář ROAR Magazínu. Jeho výzkum se zaměřuje na politické strategie zapatistů a bolivijských Cocaleros.