Aktuality Zapatistická autonomie Informace k benefiční deskové hře Hra je založená na spolupráci namísto soupeření, společně usilujeme o dosažení třinácti zapatistických požadavků: půda, práce, bydlení, strava, zdraví, vzdělání, demokracie, svoboda, spravedlnost, nezávislost, mír, informace a kultura. Abychom jich dosáhli, musíme se dohodnout, jakým způsobem budeme spravovat caracoly, a společně čelit hrozbám: útokům zlé vlády a paramilitárních skupin, megaprojektům, přírodním katastrofám, militarizaci.. Dynamika hry spočívá v rozhodování ohledně dělby práce a nakládání se zdroji v rámci jednotlivých caracolů, v zajišťování vlastní obživy, zdravotní péče, vzdělávání atd., dosáhnutí třinácti požadavků s omezenými zdroji (v tom tkví náročnost hry) a ve vzájemné podpoře mezi jednotlivými hráči / hráčkami, která symbolizuje spolupráci mezi caracoly. Hra je navržená Pablem Garaizarem, autorem her Moon a Archers of Nand, a graficky zpracovaná mexickým umělcem známým jako Gran Om. Balení bude obsahovat instrukce v různých jazycích včetně češtiny. Veškerý zisk z prodeje (přibližně 26€ za kus) bude použit na financování zapatistické cesty „Za život.“ Jak si můžete hru objednat: Napište na email blackseeds@riseup.net. Uveďte počet kusů her, své jméno, telefon a zda si hru vyzvednete v Praze (Roleta39), v Brně (3 Ocásci), či vám ji pošleme přes zásilkovnu (uveďte adresu pobočky) Do konce dubna uhraďte částku 40€ (podle aktuálního kurzu cca 1050,-) na účet 2801955025/2010. Do poznámky pro příjemce prosím napište „Hra – jméno, na které jste hru objednávali v mailu“. Pokud chcete hru zaslat přes zásilkovnu, k částce připočítejte 70Kč. Hry by do Čech měly fyzicky dorazit během května / června. Ozveme se vám mailem nebo telefonicky. ¡Viva la autonomía zapatista!  

Aktuality Část druhá: Hospoda Kalendář? současný. Místo? kdekoliv na světě. Sám dost dobře nevíte proč, ale kráčíte ruku v ruce s malou holčičkou. Zrovna se jí chcete zeptat, kam že to vlastně jdete, když se objevíte před velkou hospodou. Obrovský světelný nápis, podobný těm v kině, hlásá: „Historie s velkým H. Bar“ a pod tím drobnějším písmem: „Ženám, dětem, domorodým lidem, nezaměstnaným, dalším (1), důchodcům, migrantům a všem neschopným vstup zakázán.“ Čísi bílá ruka k tomu ještě dodala: „In this place Black lives does not matter“ a jiná mužská ruka připsala: „Ženy mohou vstoupit, pokud se budou chovat jako muži.“ Kolem celé budovy leží těla mrtvých žen všech věkových kategorií a soudě podle jejich otrhaných šatů i všech společenských tříd. Oba se odevzdaně zastavíte. Pootevřenými dveřmi nahlédnete dovnitř; díváte se na dav mužů a žen s mužskými manýry. Na baru stojí muž třímající baseballovou pálku, kterou výhružně mává ze strany na stranu. Dav je očividně rozdělen, na jedné straně sálu lidé tleskají, na druhé nesouhlasně bučí. Všichni jsou zřejmě opilí: zuřivé pohledy zarudlých tváří, sliny stékající po bradě. Přistoupí k vám muž, o kterém předpokládáte, že tam pracuje, a ptá se vás: „Chcete jít dovnitř? Můžete si vybrat stranu, která se vám víc líbí. Chcete tleskat nebo kritizovat? Vlastně moc nezáleží na tom, na kterou stranu se přidáte, v obou případech budete mít spoustu sledujících, lajků, palečků nahoru a lidí, kteří vám budou tleskat. Jestli přijdete s něčím důmyslným, stanete se slavným, ať už jste pro nebo proti. Vlastně to ani nemusí být nic moc chytrého, stačí, když budete hodně hlučný. A nezáleží ani na tom, jestli to, co křičíte, je pravda nebo lež, hlavně že kričíte dost nahlas.“ Zvažujete nabídku. Zní to lákavě, zvlášť teď, když vás nesleduje ani pes. „Je to nebezpečné?“ ptáte se nesměle. Vyhazovač vás uklidňuje: „Ale v žádném případě, tady vládne beztrestnost. Podívejte se na toho s tou pálkou. Pořád dokola opakuje nějaké nesmysly, někteří mu tleskají a jiní mu oponují jinými nesmysly. Až skončí, někdo ho tam vystřídá. Už jsem vám přece říkal, že není potřeba být chytrý. Ba co víc, tady je inteligence spíše překážkou. Vzmužte se. Tady zapomenete na všechny nemoci a  katastrofy, na bídu, na vládu a její lži, na problémy zítřka. Tady na realitě moc nezáleží. Tady záleží jen na tom, co je zrovna v kurzu. Ptáte se: „Ale o čem to diskutují?“                                                                 „Ach, o čemkoliv. Obě strany řeší jen povrchní hlouposti a banality. Tvořivost tam nehledejte,“ odpovídá hlídač, zatímco se bázlivě poohlíží směrem k horní části budovy. Holčička sleduje jeho pohled, ukáže na vršek budovy, kde je celé horní patro ze zrcadlového skla, a ptá se: „A ti nahoře jsou pro, nebo proti?“  „Ach ne,“ odpoví muž a potom šeptem dodá: „To jsou majitelé hospody. Nemusí se tady ani ukazovat, ale všichni jednoduše dělají, co oni řeknou.“  Venku, o kousek dál po cestě, po které jste přišli, vidíte skupinku lidí, o kterých předpokládáte, že neměli zájem vstoupit a pokračovali dál. Další skupinka znechuceně vychází z hospody, slyšíš jak kdosi mumlá „těžko tam uvniř hledat nějaký smysl“ a „spíš než Historie by se to tam mělo jmenovat Histerie.“ Smějí se a odcházejí. Dívka na vás pohlédne. Váháte. Řekne vám: „Můžeš tu zůstat nebo pokračovat. Ale přijmi zodpovědnost za své rozhodnutí. Svoboda netkví jen v možnosti se rozhodnout, co dělat, a pak to dělat. Je také v přijmutí zodpovědnosti za to, co děláme, a za naše rozhodnutí.“ Aniž byste se rozhodl, ptáte se holčičky: „A kam jdeš ty?“ „Domů,“ řekne dívka a natahuje své malé ručičky k obzoru jakoby chtěla říct „do světa.“ Z hor mexického jihovýchodu.   SupGaleano Jsme v Mexiku, je rok 2020, prosinec, svítá, je zima a měsíc v úplňku překvapeně hledí, jak se hory formují, vykasávají si své naguas (2) a pomalu, velmi pomalu se dávají do pohybu.   Z deníku Kočkopsa: Esperanza vypráví Defense svůj sen „Takže, spím a něco se mi zdá. Vím jistě, že se mi to zdá, protože spím. A vidím, že jsem hodně daleko. Jsou tam ženy, muži a další, kteří jsou opravdu hodně jiní. To znamená, že je neznám. Mluví jazykem, kterému nerozumím. Mají různé barvy a odlišné způsoby. Dělají pořádný rámus. Zpívají a tančí, mluví, diskutují, pláčí, smějí se. Nic z toho, co vidím, mi není povědomé. Jsou tam velké i malé budovy. Jsou tam stromy a rostliny jako tady, ale jiné. A jídlo je taky jiné. Všechno je zvláštní. Ale nejpodivnější na tom všem je, a netuším proč tomu tak je, že vím, že jsem doma.“  Esperanza tiše čeká. Defensa Zapatista dokončí poznámky ve svém zápisníku, podívá se na Esperanzu a po pár vteřinách se jí zeptá: „Umíš plavat?“ Opravdu. Mňau-Haf.   Poznámky: otroas tradiční sukně/šaty  

Aktuality Ty, které už nejsou JEJICH PŘÍBĚHY. JEJICH RADOSTI A JEJICH SMUTKY. JEJICH BOLESTI A JEJICH VZTEK. JEJICH ZAPOMNĚNÍ A JEJICH VZPOMÍNKY.JEJICH SMÍCH A JEJICH SLZY. JEJICH PŘÍTOMNOST A JEJICH ABSENCE. JEJICH SRDCE. JEJICH NADĚJE. JEJICH DŮSTOJNOST. JEJICH ČAS.TEN, KTERÝ TU STRÁVILY.TEN, KTERÉ JIM ZBÝVAL A KTERÝ JIM DLUŽÍME. JEJICH KŘIK. JEJICH TICHO. A TO PŘEDEVŠÍM, JEJICH TICHO. VY HO NESLYŠÍTE?VY SE V NĚM NEPOZNÁVÁTE? ŽENY, KTERÉ BOJUJÍ.ANO, MY. ALE PŘEDEVŠÍM ONY.TY, KTERÉ UŽ NEJSOU.A PŘESTO JSOU TU S NÁMI. PROTOŽE NEZAPOMÍNÁME.PROTOŽE NEODPOUŠTÍME.ZA NĚ A S NIMI – BOJUJEME. Domorodé zapatistické ženy. března 2021

Aktuality Část třetí: Poslání O tom, jak se Defensa Zapatista snaží vysvětlit Eperanze, co je posláním zapatismu, a další veselé úvahy. „Tak, a teď ti vysvětlím něco velice důležitého. Ale nedělej si poznámky, je potřeba, aby sis to uložila do paměti. Protože zápisník člověk snadno někde zapomene, ale hlavu, tu s sebou nosíš pořád.“ Defensa Zapatista přechází ze strany na stranu, tak jak to dělal zesnulý Marcos, když vysvětloval něco velmi důležitého. Esperanza sedí na kmeni padlého stromu, pod zadek si prozíravě položila kus igelitu; kmen je totiž vlhký, porostlý mechem, houbami a suchými větvičkami. „Myslíš, že je možné vidět, kam dojdeme naším bojem?“, vypraví ze sebe Defensa Zapatista a malýma ručičkama přitom ukazuje neznámo kam. Esperanza promýšlí odpověď, ale je zřejmé, že Defensa Zapatista položila řečnickou otázku, což znamená, že ji nezajímá odpověď, ale další otázky, které z té první vyplývají. Defensa Zapatista si myslí, že tím následuje vědeckou metodu. „Nejde ani tak o to kam dojít, spíš o to najít cestu. Protože když tam žádná cesta nevede, pak je potřeba ji vytvořit, jinak to nejde,“ ohání se dívka mačetou. Těžko říct kde ji vzala, ale jsem si jistý, že ji někdo někde postrádá.  „Takže náš problém se změnil, co nás teď zajímá nejvíce je tedy cesta. Protože, když tam, kam chceme jít, nevede žádná cesta, musíme to nějak vyřešit. Co tedy budeme dělat když nevede žádná cesta tam, kam chceme jít?“ Esperanza sebevědomě odpoví: „Počkáme, až přestane pršet, abychom nezmokli, až tu cestu budeme vytvářet.“ Defensa se chytne za hlavu a zničí tak účes, který ji předtím maminka chystala nejméně půl hodiny. „Ne!“ Esperanza chvíli váhá a nakonec se osmělí:  „Už vím: namluvíme Pedritovi, že tam, kam chceme jít, jsou karamelky, ale že tam nevede žádná cesta. A že první, kdo cestu najde, je může všechny sníst.“ Defensa reaguje: „Zase si budeme říkat o pomoc těm zatraceným mužům? Nikdy! Uděláme to samy, coby ženy, kterými jsme.“ „Jasně,“ říká Esperanza, „a třeba tam nakonec opravdu bude čokoláda.“ Defensa pokračuje: „Ale, co když se ztratíme, až budeme prošlapávat cestu?“ Esperanza odpovídá: „Budeme křičet o pomoc? Odpálíme nějakou rachejtli nebo zatroubíme na velkou mušli, aby nás slyšeli ve vesnici a přišli nás zachránit?“ Defensa pochopí, že Esperanza chápe téma příliš doslovně a navíc to vypadá, že s ní souhlasí všichni, kdo stojí okolo. Třeba Kočkopes se mlsně olizuje při představě hrnce plného čokolády na konci duhy, zatímco jednooký kůň doufá, že by tam taky mohla být kukuřice se solí nebo aspoň přetékající hrnec plastových lahví. Calamidad nacvičuje choreografii nazvanou „pas de chocolat,“ kterou pro ni navrhl SupGaleano a která spočívá v tom, že se „nosorožčím“ stylem vrhá na hrnec. Elías Contreras hned na začátku výslechu vytáhl pilník a brousí si svou mačetu z obou stran. O kus dál pak zvláštní tvor, nápadně podobný broukovi a s cedulí „Říkejte mi Izmael“ v ruce, diskutuje se Starým Antoniem o výhodách nepohyblivosti na pevné zemi a takto argumentuje: „Ano, vážený Kvikvegu, žádná bílá velryba se přístavu nepřiblíží.“ (1) Starý domorodý zapatista, nedobrovolný učitel generace, která povstala ve zbrani v roce 1994, si ubalí cigaretu a pozorně poslouchá broukovy argumenty. Holčička Defensa Zapatista si uvědomuje svou složitou situaci, kdy je, podobně jako věda a umění , zřejmě nepochopena. Jako pas de deux bez objetí usnadňující pirouettes a bez podpory pro porté; jako film uvězněný v plechovce čekající na pohled, který ho vysvobodí; jako přístav bez lodě; jako cumbia hledající boky, které bude moci rozhoupat a dát jim účel; jako Cigalova konkávní bez konvexní (2); jako Luz Casal cestou na schůzku slíbené květiny (3), Jako Louis Lingg bez punkových bomb (4); jako Panchito Varona hledající někde mezi akordy ukradený duben (5), jako ska bez slamu, jako oříšková zmrzlina bez Supa, který by jí udělil vyznamenání. Defensa je sice obrana, ale je také zapatistka a tak se tím nenechá vyvést z míry. Se vzdorem a rebelií hledá pohledem pomoc Starého Antonia. „Bouře se nezastaví před ničím, zasáhnou moře i zemi, oblohu i půdu. Vnitřnosti Země se svírají a trpí lidé, rostliny i zvířata. Nezáleží na jejich barvě, velikosti, na jejich způsobech,“ říká Starý Antonio tlumeným hlasem. Všichni mlčí, polovina z úcty, polovina hrůzou. Starý Antonio pokračuje: „Ženy a muži se ukrývají před větry, dešti a zničenou půdou a čekají, až přejdou, aby viděli, co zbylo a co je pryč. Ale země dělá víc, připravuje se na později, na to, co přijde. A začíná se měnit. Matka Země nečeká s rozhodováním, co dělat, až se přežene bouře, ale raději začíná budovat už dlouho předtím. Proto moudří říkají, že ráno nepřichází jen tak zničehonic během okamžiku, ale že už dávno číhá ukryté ve stínech, a ti, kteří se umí dívat, ho nachází v trhlinách noci. Proto muži a ženy kukuřice, když sází na svých polích, sní při tom o tortilách, atole, pozolu, tamales a marquesote (6). Ty ještě nejsou, ale oni vědí, že budou a to vědomí je vede k práci. Vidí svou práci a její plody ještě dlouho předtím, než se semínka dotknou půdy. Když muži a ženy kukuřice pozorují svět a jeho bolesti, vidí také svět, který bude potřeba vystavět a  hledají k němu cestu. Mají tři pohledy. Jeden pro minulost; druhý pro to, co je teď; třetí pro to, co přijde. Takto ví, že sází poklad: pohled samotný.“ Defensa nadšeně souhlasí. Rozumí, že Starý Antonio rozumí argumentu, který se jí nepovedl vysvětlit. Dvě generace vzdálené v kalendáři a místě staví most, přes který se dá přijít i odejít. Jako po cestách.                  „Správně!“, takřka vykřikla dívka a láskyplně pohlédla na starého muže. A pokračuje: „Když už tedy víme, kam jdeme, znamená to také, že víme, kam jít nechceme. Takže s každým krokem se vzdalujeme jedné cestě a blížíme se k jiné. Ještě tam nejsme, ale cesta, kterou jdeme, nám ukazuje cíl. Jestli chceme jíst tamales, nebudeme sázet dýně.“ Celé publikum učiní pochopitelné gesto znechucení nad představou strašné dýňové polévky. „Přečkáváme tedy bouři s tím, co už známe, ale připravujeme se na to, co bude následovat. A připravujeme se na to už teď. Proto musíme své slovo zanést

Aktuality Část čtvrtá: Vzpomínka na to, co přijde Říjen 2020 35 říjnů nazpátek. Starý Antonio pozoruje, jak ohýnek vzdoruje dešti. Pod promáčeným slaměným kloboukem si od uhlíku zapaluje balenou cigaretu. Oheň se čas od času musí schovat pod doutnající kládu, ale vítr mu pomáhá a svým dechem dovádí rudnoucí uhlíky k zuřivosti. Tábořiště se jmenuje Watapil (1) a nachází se v pohoří Sierra Cruz de la Plata, které se tyčí mezi vlhkými rameny řek Yataté a Perlas. Píše se rok 1985 a říjen vítá skupinu bouří, která předznamenává její budoucnost. Vysoký mandlovník (který později dá této hoře nové jméno v povstaleckém jazyce) soucitně shlíží na tutu malou, maličkou, bezvýznamnou skupinu žen a mužů, která se mu choulí u nohou. Pohublé tváře, seschlá pleť, upřené pohledy lesknoucích se očí (snad od horečky, tvrdohlavosti, strachu, blouznění, hladu, nedostatku spánku), rozervané hnědé a černé oblečení, boty nesčetněkrát spravované pomocí liány, která marně předstírá, že zvládne udržet podrážku na svém místě. Pomalu a tichým hlasem, který je přes hukot bouře jen stěží slyšet, hovoří Starý Antonio jako kdyby mluvil sám se sebou: „Vládce znovu přijde a bude nám, barvě země, vnucovat svá tvrdá slova, své JÁ, které je vrahem rozumu, své úplatky převlečené za almužnu.                                                                                         Přijde den, kdy se smrt oblékne do svých nejkrutějších šatů. Její kroky bude zdobit skřípot ozubených kol stroje, který nakazí všechny cesty a který, i když tvrdí, že přináší prosperitu, zasévá jen ničení a zkázu. Kdo se opováží postavit do cesty tomuto hluku, který děsí zvířata i rostliny, bude zavražděn – jak v životě, tak ve vzpomínkách. Nejprve olovem, potom skrze lži. Noc tak bude ještě temnější. Bolest bude déle trvat. Smrt bude smrtelnější.        Aluxo´ob (2) vzburcují Matku Zemi a takto zvolají: ,přichází smrt, matko, a zabíjí.‘ Matka Země, ta první ze všech, se probudí – vytrhne ze spánku papoušky a tukany – a požaduje krev svých strážců a strážkyň. Obrací se na své potomstvo a takto k němu promlouvá: ,Nechť se jdou někteří z vás vysmát vetřelci. Nechť dají některé vědět svým pokrevním bratrům a sestrám. Nenechte se vyděsit vodou, nenechte se odradit chladem ani horkem. Otevřete cesty tam, kde žádné nejsou. Zdolejte řeky a moře. Plujte po horách. Létejte mlhou i deštěm. Buďte nocí i dnem a za úsvitu běžte a vzburcujte vše živé. Mnoho je mých jmen a barev, ale jen jedno je mé srdce a má smrt bude smrtí všeho. Nestyďte se za barvu kůže, kterou jsem vám dala, ani za slova, která jsem zasadila do vašich úst, ani za svou velikost, díky které jste mi blízko. Dám světlo vašim očím, bezpečí vašim uším a sílu vašim nohám a pažím. Nebojte se odlišných barev a způsobů, ani neznámých cest. Protože jediné je srdce, které jste po mně zdědili, jediné je porozumění a jediný je pohled.‘ Poté, v obležení Aluxo´ob, se stroje smrtícího podvodu rozpadnou, a spolu s nimi se rozbije i jejich chamtivost a pýcha. A mocní pozvou své lokaje z jiných národů, aby zničené stroje smrti znovu poskládali. Prohlédnou si jeho vnitřnosti a takto promluví: ,vždyť jsou plné krve‘. Snaží se tento příšerný zázrak nějak vysvětlit a tak svým šéfům oznámí: ,nevíme,proč tomu tak je, víme jen, že je to krev pocházející z krve původní. A poté bude zlo pršet samo na sebe, ve velkých domech, kde se Mocný opíjí a zneužívá. V jeho državách zavládne bezpráví, z jeho pramenů poteče místo vody krev. Jeho zahrady zchřadnou a zchřadnou i srdce těch, kteří pro něj pracují a kteří mu slouží. Mocný si přivede další vazaly z jiných zemí, aby je mohl využít. A zrodí se nenávist mezi rovnými, nenávist živená penězi. Budou mezi sebou bojovat a smrt a zkáza rozdělí ty, kteří sdílejí bolest a historii. Ti, kteří dříve na této zemi žili a obdělávali ji, se na půdě a oblohách svých předků promění v otroky a sluhy Mocného a uvidí, jak neštěstí vchází do jejich domovů. Jejich dcery a synové se ztratí, udušení v hnilobě korupce a zločinu. Vrátí se právo první noci (3), v němž peníze zabíjí lásku a nevinnost. Novorozenci budou vyrváni z náručí svých matek a jejich čerstvým masem budou velcí Páni ukájet svou ničemnost a krutost. Kvůli penězům pozvedne syn ruku proti svým rodičům a jejich domov se zahalí do smutečního hávu. Dcera se ztratí v temnotě a smrti, její život a bytí padne za obeť Pánům a jejich penězům. Neznámé nemoci zaútočí na ty, kteří prodali svou důstojnost a důstojnost svých bližních za hrst drobných, ty, kteří zradili svůj lid, svou krev a svou historii a ty, kteří vytvářeli a šířili lži. Matka Ceiba (4), která podpírá světy, vykřikne tak hlasitě, že i ta nejvzdálenější hluchota uslyší její zraněný nářek. A 7 vzdálených hlasů se jí přiblíží. A 7 vzdálených paží ji obejme. A přidá se k ní 7 vzdálených pěstí. A Matka Ceiba nadzvedne své spodničky a jejich tisíc nohou nakopne a rozhází kovové cesty. Obrovské stroje na kolech zmizí z železných cest. Voda vyteče z řek a jezer a i samotné moře bude řvát vztekem. Vnitřnosti půdy a nebes se otevřou ve všech světech.                                                                                  A poté ta ze všech nejvíc první, Matka Země, povstane a vezme si zpět svůj domov a své místo. A pyšnými budovami Moci začnou prorůstat rostliny a stromy, nastěhují se do nich zvířata a spolu s jejich srdci znovu ožije Votán Zapata, který je strážcem a srdcem lidu. A jaguár bude znovu vládnout starodávným stezkám, těm, kterým chtěly vládnout peníze a jejich lokajové. A Mocný zemře ve chvíli, kdy se jeho pyšné ignorantství zhroutí, aniž by vydalo zvuk. Až se svým posledních výdechem Vládce pochopí, že už není ničím víc než pouhou zlou vzpomínkou ve světě, který se vzbouřil a vzdoroval smrti, jíž jeho vláda šířila. A říká se, že tato slova jsou vyprávěna těmi mrtvými, kteří zemřou znovu,

Aktuality První část: Deklarace… za život LIDEM CELÉHO SVĚTA, TĚM, KTEŘÍ A KTERÉ BOJUJÍ NA VŠECH PĚTI KONTINENTECH: SESTRY, BRATŘI, SOUDRUŽKY A SOUDRUZI, Během posledních několika měsíců jsme mezi sebou navázali kontakt skrze různé kanály. Jsme ženy, lesby, gayové, bisexuálové, transgenders, transvestitky, transsexuálky, intersexuálové, queers a další, muži, skupiny, kolektivy, spolky, organizace, sociální hnutí, domorodí lidé, sousedská sdružení, komunity… a dlouhý výčet pojmů, které utváří naši identitu. Odlišují a rozdělují nás země, nebe, hory, údolí, stepi, džungle, pouště, oceány, jezera, řeky, potoky, laguny, rasy, kultury, jazyky, historie, věk, geografie, sexuální a jiné identity, způsoby organizace, společenské třídy, kupní síla, společenská prestiž, pověst, oblíbenost, počty sledujících a lajků, peníze, úroveň vzdělání, formy bytí, práce, schopnosti, nedostatky, různá pro, proti i ale, soupeření, nepřátelství, představy, argumenty, protiargumenty, debaty, udání, obvinění, neúcta, různé -fobie a -filie, pochvaly, zavržení, vypískání, aplausy, božstva, démoni, dogmata, hereze, potěšení, nepříjemnosti, způsoby… a dlouhý výčet pojmů, které nás činí rozdílnými a často dokonce opačnými. Spojuje nás pouze pár věcí: Bereme za svou bolest tohoto světa: násilí proti ženám; pronásledování a pohrdání těmi, kteří se odlišují svou citlivostí a sexualitou; zničená dětství; genocida původních obyvatel; rasismus, militarismus; vykořisťování; drancování přírody. Rozumíme tomu, že za tyto bolesti je zodpovědný systém. Že katem je vykořisťovatelský, patriarchální, pyramidový, rasistický, zlodějský a kriminální systém: kapitalismus. Víme, že tento systém není možné reformovat, vychovat, oslabit, zdokonalit, ochočit či polidštit. Cítíme povinnost bojovat všude a pořád – každý a každá svým způsobem – proti tomuto systému, dokud ho kompletně nezničíme. Přežití lidskosti závisí na zničení kapitalismu. Nevzdáváme se, nejsme na prodej, neustupujeme. Jsme si jistí, že boj za lidskost je celosvětový. A stejně jako probíhající ničení neuznává hranice, národnosti, vlajky, jazyky, kultury, rasy; tedy že boj za lidskost je všude, pořád. Jsme přesvědčeni, že světů, které na tomto světě žijí a bojují, je mnoho. A že veškeré snahy o nadvládu a homogenitu ohrožují samou podstatu lidských bytostí: svobodu. Rovnost lidí tkví v úctě k odlišnosti. Jejich přirozenou povahou je různorodost. Chápeme, že to nebude snaha o vnucení našeho pohledu, našich kroků, cest a cílů, co nám umožní posunout se vpřed, ale spíše naslouchání a pohled těch ostatních, kteří, jiní a odlišní, mají stejné poslání svobody a spravedlnosti. Díky těmto shodám a aniž bychom opustili naše přesvědčení nebo přestali být tím, čím jsme, jsme se usnesli: Za prvé: Uskutečnit setkání, rozhovory, výměny názorů, zkušeností a analýz mezi námi, jejichž srdce, v rozličných pojetích a na různých místech, bijí pro boj za život. Poté si všichni půjdeme nebo nepůjdeme svou cestou. Naslouchání a pohled těch druhých nám možná pomůže nebo nepomůže v našich krocích. Ale i samotné poznání toho odlišného je také součástí našeho boje a našeho úsilí, naší lidskosti. Za druhé: Tato setkání proběhnou na všech pěti kontinentech. Co se týče Evropy, zde se uskuteční v červenci, srpnu, září a říjnu roku 2021, s přímou účastí mexické delegace CNI-CIG (Kongresu domorodých národů – Domorodé vládní rady), el Frente de Pueblos en Defensa del Agua y de la Tierra de Morelos, Puebla y Tlaxcala (Lidové fronty na obranu vody a země Morelos, Puebla a Tlaxcala) a EZLN (Zapatovy armády národního osvobození). A poté podpoříme dle našich možností jejich uskutečnění v Asii, Africe, Oceánii a Americe. Za třetí: Chceme pozvat každou a každého, kdo sdílí podobné obavy a boje, všechny čestné lidi a ty, kteří se zdola bouří a vzdorují ve všech koutech světa, aby se připojili, zúčastnili se těchto setkání a aktivit nebo je podpořili; a aby podepsali a vzali za svou tuto deklaraci za život. Z jednoho z mostů důstojnosti, které pojí všech pět kontinentů.   My Planeta Země1. ledna 2021   Z rozličných, rozdílných, různých, odlišných, nepodobných a vzdálených koutů světa, s uměním, vědou, v boji, vzdoru a rebelii: Z hor Jihovýchodního Mexika. Za ženy, muže, další, děti i staré ze Zapatovy armády národního osvobození:   ŘeckoAlto a la Guerra contra l@s InmigrantesAcción Alternativa para la Calidad de VidaAcción contra la Regeneración y Gentrificación (AARG!)Adespotos Athinon: equipo deportivo autogestionado y sin dueño (déspota) de la ciudad de AtenasAgrupación Ciudadana Autónoma de IcariaAlterthess, medio alternativoΑMOQA Museo de Artes Queer de la ciudad de AtenasApoyamos a la TierraΑsamblea Αbierta de defensa de la arboleda de Agios Dimitrios (municipio de Ag. Dimitrios, ciudad de Atenas, Grecia)Αsamblea Αbierta de SamosAsamblea abierta «siembra»Asamblea Abierta Contra El Desarollo Verde y La Energia Eólica en la Sierra de AgrafaAsamblea abierta de anarquist@s de la ciudad de PatrasAsamblea Abierta de Lucha de Toumpa (ciudad de Tesalónica)Asamblea de la Okupa Prosfygika en la ciudad de AtenasAsamblea de recepción de l@s zapatistas en la ciudad de CorfúAsamblea de recepción de l@s Zapatistas en la ciudad de VeriaAsamblea de Resistencia y Solidaridad (Kipseli/Patisia) – parque Chipre y Patision str. (Atenas)Asamblea En Común, por el Decrecimiento, el Comunalismo y la Democracia DirectaAsamblea libertaria autoorganizada Paliacate ZapatistaAsamblea para la defensa de los espacios públicos y del “Elliniko”Asociación Anarquista Sabaté Asociación Cultural Ambiental de la península de Mani (Grecia)Asociación Sindical De Trabajadores En Librerias, Papelerias, Editoriales Y Medios Digitales, De La Diputación De Attica (Atenas)Asyntaktos Press – journalists movement (ciudad de Tesalónica)AtenecallingAutoacción – Colectivο políticο Bonita, PapastathiBrotes Libres – Colectiva para la expresión y la libertad (ciudad de Tesalónica)Centro Autónomo de Investigaciones FeministasCentro social «Respiro di libertà» (ciudad de Tesalónica)Centro social anarquista antiautoritario Αntipnia Centro Social Libre «Scholio» (Tesalónica)Chispa de solidaridad con l@s Zapatistas y los Pueblos IndígenasChispa de solidaridad con la lucha de l@s zapatistas y los pueblos indígenasCiudadanos DespiertosCiudades InvisiblesClandestina- inmigración y lucha en Grecia (Grecia)Clínica Social Solidaria de Tesalónica (ciudad de Tesalónica – Grecia)Clínica Social y Farmacia Solidaria de Ilio (municipio de Ilio, ciudad de Atenas – Grecia)Club de trabajodor@s de KallitheaClub deportivo Apáleftos (ciudad de Tesalónica)Club deportivo autoorganizado «Marinos Antypas» (ciudad de Larisa,Grecia)Club Laboral Nea Smyrni (municipio de Nea Smyrni, ciudad de Atenas-,Grecia)CoLab House Espacio CooperativoColectiva Anarquista «Círculo del Fuego» (Atenas)Colectiva Anarquista «Omikron 72» (Atenas)Colectiva Anarquista Pueblo-miembro de la federación anarquistaColectiva por el Anarquismo Social “Negro y Rojo” (Tesalónica- Grecia)Colectiva por el Comunismo Libertario – “Libertatia” (Tesalónica_ Grecia)Colectivo «Calendario Zapatista»Colectivo Anarquista RetroacciónColectivo Calendario Solidario con l@s ZapatistasColectivo comunista libertario “Fiore Nero” (Grecia)Colectivo de anarquist@s

Aktuality Část pátá: Pohled a vzdálenost ke dveřím Předpokládejme, že je možné si vybrat, kam upíráte svůj pohled. Předpokládejme také, že je možné se alespoň na chvilku oprostit od tyranie sociálních sítí, které nám diktují nejen, na co se máme dívat a o čem mluvit, ale i jakým způsobem se díváme a mluvíme. Předpokládejme, že svůj pohled upíráte výše: od okamžitého přes lokální, regionální a národní až ke globálnímu. Pozorujete to? Ano, je tam chaos, zmatek, nepořádek. Předpokládejme ještě, že jste lidská bytost, nikoli digitální aplikace, která vše pohotově zhlédne, třídí, hierarchicky uspořádá, soudí či postihne, a jako taková si vybíráte, na co se díváte… a jak se díváte. Je možné (i když je to jen další předpoklad), že dívat se a soudit není jedno a to samé. V tom případě si nejen vybíráte, kam upíráte svůj pohled, ale také se můžete rozhodnout jinak se ptát: otázku „Je to dobré, nebo zlé?“ zaměníte za „Co je to?“. Jasně, první otázka vede k výživné debatě (existují ještě debaty?) zakončené prohlášením „Tohle je špatné (nebo dobré), protože to říkám.“ Případně můžeme diskutovat o tom, co je dobro a co je zlo, a svá tvrzení dokládat argumenty a citáty v poznámkách pod čarou. Jistě, máte pravdu, je to lepší než lajky a palečky nahoru, ale navrhuji vám změnit výchozí bod: vybrat si, kam upíráte svůj pohled. Tak například: rozhodnete se upřít svůj pohled na muslimy. Můžete si vybrat mezi těmi, kteří spáchali atentát na Charlie Hebdo nebo těmi, již nyní kráčejí Francií, aby se domohli svých práv.  Jelikož jste to dočetli až sem, je pravděpodobné, že jste spíše na straně „sans-papiers“ (1). A asi taky cítíte povinnost prohlásit, že Macron je idiot. Nicméně ponechme nyní tento letmý pohled vzhůru stranou a podívejme se zpět dolů k protestním táborům a pochodům migrantů. Prvně vás napadne se zeptat, kolik jich je, a hned přispěcháte s odpovědí: hodně, málo, příliš nebo tak akorát dost; váš zájem přešel od jejich náboženství k číslům. Pokládáte si další otázky: Co chtějí? Za co bojují? A zde se musíte rozhodnout, zda se budete pídit v médiích a na sítích… anebo budete naslouchat přímo jim. Předpokládejme, že se jich můžete ptát. Zeptáte se jich na jejich vyznání, nebo se budete tázat, kolik jich je? Či se jich rovnou zeptáte, proč opustili svou zemi a dorazili sem, na neznámou půdu i oblaka, do míst s jiným jazykem, jinou kulturou, jinými zákony a způsoby? Možná vám odpoví jedním slovem: válka. A třeba vám i vysvětlí, co v jejich vnímání to slovo znamená. Válka. Rozhodnete se pátrat: válka kde? Anebo ještě lépe, proč válka? Zahltí vás vysvětleními: náboženství, územní spory, drancování zdrojů… nebo prostě a jednoduše hloupost. Vy se s tím ale nespokojíte a tážete se dál: komu prospívá všechno to ničení, vysidlování i následná obnova a zalidňování? Zde narazíte na jména různých korporací. Pátráte dál a zjišťujete, že sídlí v několika zemích a že neprodukují jen zbraně, ale také auta, rakety a družice, mikrovlnné trouby, jednorázové obaly, banky, sociální sítě, „mediální obsah“, oblečení, telefony a počítače, obuv, jídlo s označením „bio“ i bez něj, přepravní společnosti, on-line prodej, vlaky, hlavy států a šéfy různých kabinetů, vědecká i nevědecká výzkumná střediska, hotelové a restaurační řetězce, fastfoody, aerolinky, tepelné elektrárny a samozřejmě nadace „humanitární“ pomoci. Bylo by možné to uzavřít s tím, že odpovědnost leží v samotné podstatě lidství a na celém světě. Ale pak vás napadne se zeptat, jestli svět a lidskost náhodou nejsou zodpovědné i za ty migrantské tábory, protestní pochody, za ten vzdor. A docházíte k tomu, že – asi, pravděpodobně –  je za to vše zodpovědný celý systém. Ten systém, který produkuje a reprodukuje bolest, stejně jako ti, kteří bolest působí, i ti, kteří ji snáší. Nyní se pojďme pohledem vrátit zpět k pochodujícím, kteří si nyní razí cestu Francií. Předpokládejme, že jich je málo, maličko, že je to jen jedna žena nesoucí své dítě. Záleží vám nyní na jejich vyznání, jazyku, oblečení, kultuře, na jejich způsobech? Je pro vás důležité, že je to jen jedna žena s dítětem v náručí? A teď na chvíli zapomeňte na ženu a zaměřte svůj pohled jen na to maličké stvoření. Záleží na tom, jestli je to chlapec, dívka nebo další? Záleží na barvě jeho kůže? Možná teď přijdete na to, že na čem opravdu záleží, je jeho život. A teď pojďme dál. Jestli jste to dočetli až sem, pár dalších řádek vám už neublíží… nebo alespoň ne moc. Předpokládejme, že na vás žena mluví a že máte tu čest rozumět tomu, co vám říká. Myslíte, že vás bude žádat, abyste se jí omluvili za barvu své kůže, za svou víru nebo za svou národnost, gender, za své předky, za jejich kulturu a způsoby? Budete spěchat s omluvou za to, kým jste? Doufáte, že vám odpustí a vy se budete moci vrátit ke svému životu s vědomím, že nikomu nic nedlužíte? Anebo vám neodpustí a vy si řeknete „no, aspoň jsem to zkusil/a a upřímně lituji toho, že jsem, kým jsem“? Anebo se bojíte, že se na vás bude jen mlčky dívat a vy vycítíte, že se vás tím pohledem ptá: „A co ty?“ Pokud dospějete k tomuto úsudku/pocitu/nejistotě/strachu, pak se omlouvám, ale neexistuje pro vás lék: jste lidskou bytostí. -*- Tak jsme si to vyjasnili, už víme, že nejste bot, a teď si toto cvičení zopakujte na ostrově Lesbos, na Gibraltaru, v kanále La Manche, podél řeky Suchiate, u Rio Grande. A nyní zkuste pohledem zavadit o Palestinu, Kurdistán, Euskadi (2) či Wallmapu (3). Ano, motá se z toho hlava, a není to zdaleka všechno, kam stojí za to pohledět. Jsou zde totiž lidé (ať už je jich hodně, málo, příliš nebo tak akorát dost), kteří také bojují za život. A kteří život vnímají jako nerozlučně spjatý se svou půdou, svým jazykem, svou kulturou a svými způsoby. Se vším tím, co nás Kongres domorodých národů učí nazývat „územím“, které není pouze kouskem země. Nemáte pokušení nechat si od těchto lidí vyprávět jejich příběhy, jejich boje a sny? Ano, já vím, možná by pro

Aktuality Komuniké Kongresu domorodých národů k aktuální situaci v Chiapasu ¡ALERTA!Rádi bychom informovali mexické a mezinárodní společenství, že Chiapas kolabuje v důsledku setrvalých dešťů trvajících od září 2020.   Rozpadlé a pobořené silnice, mosty, domy, školy, porušená elektrická vedení, zničená vodovodní potrubí, přetékající řeky, a k dnešnímu dni (8. listopadu) nejméně 35 mrtvých.    K původnímu obyvatelstvu lhostejná vláda zaměřila svojí pozornost na potlačení záplav ve státě Tabasco, kde se nachází strategická uložistě ropy, a v náhorním Chiapasu nechala celou odpovědnost za situaci na místních komunitách. Na severu Chiapasu už společenství kmenů Zoque organizuje obnovení veřejných služeb.    Vyzýváme místní komunity k ostražitosti, protože deště ještě neutichly a vláda zůstává k původním obyvatelům lhostejná.    Centrum jazyka a kultury Zoque,Congreso Nacional Indígena,8. listopadu 2020 https://www.congresonacionalindigena.org/2020/11/08/mensaje-del-centro-de-lengua-y-cultura-zoque-sobre-situacion-que-vive-la-zona-norte-de-chiapas-por-las-lluvias/?fbclid=IwAR0xx8NGvuii9iXS3IBHgWZmmJYzNHORMEpbTimRm0v93spSl7jKn70TH_w

Aktuality Část šestá: Hora na otevřeném moři Komuniké Tajného domorodého revolučního výboru – velitelství Zapatovy armády národního osvobození (EZLN), 5. října 2020. Kongresu domorodých národů a Domorodé vládní radě (CNI-CIG). Národní a mezinárodní Sextě (1). Sítím odporu a rebelie. Čestným lidem, kteří vzdorují ve všech koutech planety.   Sestry, bratři, soudružky a soudruzi (2). Jakožto zapatisté a domorodí lidé s mayskými kořeny vás chceme pozdravit a říci vám, co nám společně přišlo na mysl, na základě toho, co vidíme, slyšíme a cítíme. Za prvé. Pozorujeme a posloucháme nemocný svět a společnost roztříštěnou na miliony navzájem si odcizených lidí tápajících v mlhách individuálního přežití, ale sjednocených útlakem systému, který je ochoten udělat cokoliv, aby uhasil svou žízeň po zisku, i když už je zřejmé, že jeho směřování a další existence planety Země jsou v přímém rozporu. Zvrácenost systému a jeho stupidní obrana „pokroku“ a „modernity“ naráží na zeď své vlastní zločinecké reality: vraždění žen. (3) Vraždění žen se neřídí barvou ani národností, děje se po celém světě. Pokud je absurdní , že jsou lidé pronásledováni, mizí nebo jsou vražďeni kvůli barvě kůže, rase, kultuře či víře, je prostě neuvěřitelné, že pouhá skutečnost, že jste ženou, je rozsudkem k marginalizaci nebo dokonce smrti. Násilí na ženách nemá žádnou logiku, kromě té systémové, předvidatelným způsobem se stupňuje (obtěžování, fyzické násilí, mrzačení, vražda) a je podpořeno strukturální beztrestností („zasloužila si to“, „co tam asi dělala v tuhle hodinu?“, „co čekala když se takhle obléká?“) . Čelí mu ženy napříč společenskými vrstvami, rasami, a to po celém světě. Dívky, stejně jako starší ženy. Gender je zde jedinou konstantou. A systém není schopen vysvětlit, proč to jde ruku v ruce s jeho „rozvojem“ a „pokrokem“. Z pobuřujících statistik se zdá, že čím „rozvinutější“ je daná společnost, tím větší je počet obětí v této válce proti ženám. Zdá se, že „civilizace“ nám, původním obyvatelům, říká: „Důkazem vaší zaostalosti je vaše nízká míra vražd. Tady máte naše megaprojekty, naše vlaky, tepelné elektrárny, naše doly, přehrady, nákupní centra, naše obchody s domácí elektronikou, televizní kanály. Naučte se konzumovat. Buďte jako my. K splacení dluhu za progresivní pomoc, kterou vám nabízíme, vám však nebude stačit vaše půda, voda ,vaše kultura a důstojnost. Ještě budete muset přihodit životy žen.“ Za druhé. Pozorujeme se a posloucháme smrtelně raněnou Přírodu, která ve své agonii stále varuje lidstvo, že to nejhorší teprve přijde. Každá „přírodní“ katastrofa je předzvěstí té následující, a pohodlně zapomíná, že její příčinou je lidmi vytvořený systém. Smrt a zkáza již nejsou čímsi vzdáleným, omezeným hranicemi, cly a mezinárodními úmluvami. Ať už k ní dochází v jakémkoliv koutě světa, odráží se na celé planetě. Za třetí. Pozorujeme se a posloucháme, jak se mocní tohoto světa stahují do takzvaných Národních Států a schovávají se za jejich zdmi. V tomto neuskutečnitelném skoku nazpátek ožívá fašistický nacionalismus i groteskní šovinismus, doprovázený smrští nesmyslných žvástů. V tom spatřujeme předzvěst blížících se válek. Těch, jež se živí falešnými, prázdnými a vylhanými příběhy o rasách a národech, jejichž nadřazenost má být prosazena skrze ničení a smrt. V různých zemích se odehrávají podobné spory mezi vůdci a těmi, kteří by je rádi nahradili. Zakrývá to skutečnost, že u šéfů, vlastníků ani vládců nehraje roli jejich národnost, ale peníze. Mezinárodní organizace skomírají a zůstávají z nich pouhé názvy, podobné exponátům muzeu… A nebo ani to ne. V temnotě a zmatku, které těmto válkám předchází, pozorujeme a posloucháme, jak je systematicky potlačován každý zárodek tvořivosti, inteligence a racionality. Tváří v tvář kritickému myšlení nám mocní vnucují svůj fanatismus. Smrt, kterou sázejí, pěstují a sklízejí není jen fyzická, ale zahrnuje i zánik jedinečné lidské univerzality: inteligence, se všemi jejími pokroky a úspěchy. Znovuožívají různé ezoterické směry nebo se vytvářejí nové, maskované coby intelektuální proudy či pseudovědy; a z vědy a umění se staly nástroje politického boje. Za čtvrté. Pandemie Covidu 19 ukázala nejenom lidskou zranitelnost, ale i chamtivost a hloupost různých národních vlád a jejich domnělé opozice. Základními opatřeními, která vycházela ze zdravého rozumu, bylo opovrhováno a sázelo se na to, že pandemie nebude mít dlouhého trvání. Jak se průběh nemoci stále prodlužoval, začaly se tragické příběhy nahrazovat čísly. Smrt se proměnila ve statistiku utopenou v moři každodenních skandálů a prohlášení, v temnou soutěž směšných nacionalismů. Poměr mezi góly a promarněnými penaltami udává, který tým nebo národ je lepší nebo horší. Jak jsme již detailně popsali v předchozích textech, jako zapatisté jsme se rozhodli pro prevenci a zavedení hygienických opatření, na základě rad vědců, kteří nám bez váhání nabídli svou pomoc. Zapatistické komunity jsou jim vděčné a tímto bychom jim chtěli poděkovat. Šest měsíců od zavedení těchto opatření (roušky, dodržování odstupu od ostatních, zásadní omezení styků s městskými oblastmi, dvoutýdenní karanténa pro ty, kteří mohli být v kontaktu s někým nakaženým, časté mytí rukou vodou a mýdlem) naříkáme nad ztrátou tří soudruhů, u kterých se projevily dva nebo více příznaků spojených s onemocněním Covid 19 nebo kteří byli v přímém kontaktu s nakaženými. Dalších osm soudruhů a jedna soudružka, kteří zemřeli v této době, vykazovali jeden z typických symptomů. Jelikož nemáme přístup k testům, předpokládáme, že celkem 12 „compañer@s“ zemřelo v důsledku koronaviru (vědci nám doporučili předpokládat, že jakékoliv dýchací potíže jsou covid 19). Za těchto 12 úmrtí neseme plnou zodpovědnost. Nemůže za ně 4T (4) ani opozice, neoliberálové ani neokonzervativci, boháči, zaprodanci ani žádné spiknutí. Myslíme si, že námi přijatá opatření měla být přísnější. Nyní po ztrátě oněch dvanácti soudruhů pracujeme na zlepšení preventivních opatření v komunitách, ve spolupráci s nevládními organizacemi a vědci, kteří nás vedou tak, abychom byli v silnější pozici pro případ vzniku nového ohniska nemoci. Desítky tisíc roušek (levných, opakovaně použitelných, navržených tak, aby bránily šíření nemoci potenciálním přenašečem, přizpůsobených našim místním podmínkám) byly rozdistribuovány do všech komunit. Další desítky tisíc vyrábíme v našich povstaleckých šicích dílnách a vesnicích. Masivní užívání roušek, dvoutýdenní karanténa pro ty, kteří by mohli být nakažení, dodržování odstupů, časté mytí rukou a obličeje vodou a mýdlem a vyhýbání se městům pokud je to možné, to jsou opatření, která doporučujeme i našim sestrám a bratrům mimo zapatistické hnutí a která jsou

Aktuality Hořící Chiapas Chiapas hoří. Paramilitární skupiny jsou svými vlastníky puštěny ze řetězu a nyní fungují bez omezení. Ve zbrani zaútočily na povstalecké domorodé komunity, například Santa Marthu, kde se  objevily se zbraněmi a uniformami odzbrojených agentů státní policie. Dne 22. srpna skupina řidičů transportu jedoucího z města Oxchuc, která náleží k Regionální Organizaci pěstitelů kávy z Ocosinga (španělským akronymem ORCAO), řízená Tomásem Santizem Gómezem, uzavřela, vyplenila a spálila dva kávové sklady, které patří k podpůrným základnám Zapatovy Armády Národního Osvobození (EZLN) v komunitě Cuxuljá v povstalecké komunitě Moisés Gandhi (oficiálním názvem Ocosingo). Cuxuljá je malé město ležící u silnice spojující San Cristóbal a Ocosingo. Je obklopeno osmi autonomními Zapatistickými obcemi a zároveň je křižovatkou dalších komunit. Bylo okupováno armádou do roku 2001. Do doby, než se vojáci stáhli ze svých pozic za účelem dostání požadavků EZLN vůči administrativě Vicenta Foxe pro znovunavázání dialogu (mezi vládou a EZLN). Stažení vojska však oblast „nezklidnilo“. Jakmile jednání ztroskotala – zásluhou ústavní reformy o domorodých právech a kultuře, která porušila Dohody ze San Andrés a kterou schválil kongres – paramilitární skupina ORCAO začala s útoky na povstalecké základny a komunity. Jejich cílem bylo obsadit území, které opustila armáda. ORCAO nebylo vždy takové. Léta bylo těsně svázáno se Zapatismem. Pouto se rozbilo mezi lety 1997 a 1999, kdy vedení skupiny začalo podkopávat povstaleckou sociální základnu nabízením ekonomické podpory a vládních postů prominentním postavám uvnitř organizace. Během administrativy Pabla Salazara jako guvernéra státu (2000-2006) konflikt eskaloval. V roce 2002 organizace kávových pěstitelů dramaticky zintenzivnila útoky proti zapatistickým základnám podpory, včetně zničení jednoho z murálů. ORCAO se stalo paramilitární silou. ORCAO vzniklo v roce 1988 spojením dvanácti komunit v Sibacjá municipalitě Ocosingo. Další dvě města se brzy přidala a organizace se dostala k počtu bezmála devadesáti komunit. Jejich původní požadavky byly soustředěny na zvýšení cen kávy (které drasticky spadly v roce 1989) a řešení pozemkové reformy. Ovlivněni progresivní pastýřskou prací v kontextu připomenutí 500 let domorodé, černé a lidové resistence v roce 1992, která bránila domorodé sebeurčení proti ústavní reformě článku 27 mexické ústavy, požadovali svobodu, spravedlnost a demokracii (https://bit.ly/3goUvWS). Skupina nicméně trpěla vytrvalým rozkladem. V roce 2015 prakticky vyloučena z Unorca ( Národní unie autonomních regionálních rolnických organizací). Dvě frakce bojovaly interně o vedení: skupina José Péreze, spojena se stranou PVEM (Ekologická Zelená strana Mexika), která kontrolovala transport cestujících a skupina Juana Vázqueze, zmocněnce pro smíření v administrativě Juana Sabinese, orientovaná směrem k výrobní stránce organizace. Spojováním se s jakoukoliv administrativou, která byla u moci, vůdci užívali pozice ve veřejné administrativě pro své osobní výhody. Mnoho z nich bylo součástí PRD (Strana demokratické revoluce) , PVEM a nyní vlády strany MORENA. Útoky ORCAO proti Cuxuljá mají dlouhou historii. Jako výsledek vojenského povstání bylo skupině podpůrných základen EZLN (kolektiv 539 rolníků) uděleno 1.433 hektarů půdy vyvlastněné předešlým vlastníkům pozemků, na kterou obdrželi „smlouvu o udělení a přijetí půdy“ od Ministerstva pro zemědělské reformy. Zapatisté pracovali na pozemcích kolektivně a odmítali je rozparcelovat individuálně. Naléhali, že kdyby se tak stalo, vrátili by se do roku 1994. Nicméně malá skupina z ORCAO, která opustila komunitu a prodala své domovy, následně s podporou armády a policie posledních devatenáct let trvala na rozdělení pozemků, nárokovala si osobní vlastnictví a chtěla jednotlivě rozprodat to, co bylo produktem společného boje. Ustavičné útoky ORCAO proti základnám podpory EZLN nejsou omezeny jen na Cuxuljá, ale rozpínají se do několika obcí. Poslední proběhl 23. února v Chilónu, kde ORCAO, Chinchulines a členové strany MORENA napadli a unesli představitele komunity jako odplatu za účast na „Dnech obrany teritoria a matky země „Všichni jsme Samir“ (  https://bit.ly/3leg3cs ). Tato napadení jsou páchána v návaznosti vládního plánu, který má za účel oslabit Zapatismus a jeho postup vpřed. Nejsou produktem mezi-komunitních hádek, ale spíše výsledkem státní snahy vytvářet interní konflikty. Vládní administrativa (dokonce i současná) podporuje ORCAO ekonomickými zdroji, výrobními prostředky (často hospodářská zvířata), politickým krytím a policejní beztrestností za účelem rozložit a zlomit EZLN. Sotva před rokem ohlásili povstalci vytvoření sedmi nových caracolů přídavkem k předchozím pěti a navýšením k současným 43 samosprávným orgánům, které nejsou napojeny na oficiální vládní tělesa. Zapatisté navíc odmítají projekty „Mayského vlaku“ a „Mezioceánského koridoru“. Nový boj o Cuxuljá a nezadržitelná válka paramilitárů Chenalhó jsou součástí omezující strategie proti postupu Zapatismu – strategie, která se neznepokojuje zapálit stát.   Luis Hernández Navarro Původně vydáno ve španělštině v La Jornada