O nás

Naše cesta

Příběh kávy mexických Zapatistů

Od roku 2018 dovážíme a distribuujeme zapatistickou kávu v Česku a na Slovensku. Podporujeme zapatistické komunity i spřízněné projekty u nás. Jsme družstvo Black Seeds.

Přímo z vrchoviny Chiapasu dovážíme 100% Arabicu, kterou poté pražíme v sociální družstevní pražírně. Naše káva je pěstovaná ve výšce 1000–1300 m. n. m. členy zapatistického družstva Yachil Xojobal Chulchan v jihomexickém státě Chiapas.

E-shop

„SNAŽILI SE NÁS POHŘBÍT, ALE NEVĚDĚLI, ŽE JSME SEMÍNKA.“

Kávové Družstvo

Podpora farmářů z Chiapasu v Mexiku

Nové světlo na obloze

Káva si pamatuje, říká se mezi Mayi na jihu Mexika, v regionu zvaném Chiapas, kde se prudké svahy kopců a hor střídají s úrodnými nížinami vyhloubenými mocnými řekami Jataté, Perlas, Usumacinta či Grijalva. Co by tak asi vyprávěla o soužití místních rolníků a kávovníků, kdyby uměla lidskou řeč?

O KOJOTECH, HACIENDÁCH A PEÓNECH

Soužití je to krátké, ale o to intenzivnější – zvláště v Chiapaské vrchovině, místě, které se stalo od prvního vysázení této exportní plodiny v Mexiku na konci 19. století jedním z klíčových regionů pěstování s až 40 procenty celkové produkce země. Ještě před pouhými třiceti lety mělo soužití dvě hlavní podoby. Domorodci, rozeseti v horách, si na strmých svazích mezi kamením a trny pěstovali kávu na malých políčkách. Po sklizni, záležitosti celé rodiny či kooperativy, se rolníci s žoky kávy, kterým se v Chiapase říká pergamino, vydali na náročnou cestu do nížin a měst. Tam na ně číhali překupníci, známí jako kojoti, kteří s pomocí intrik i monopolu sráželi výkupní cenu na ponižující čísla. Vydělané peníze pak navíc spíše než v rodinném rozpočtu končily v kantýnách a nevěstincích.

Aby horalé přežili i mimo čas sklizně, museli pracovat na rozlehlých haciendách, jež si velkostatkáři postavili v úrodných údolích, blízko vody, cest a měst. Nuceni obstarávat chov dobytka, plantáže kávy a jiných plodin i domácnost pána byli domorodci lapeni v bludném kruhu feudálního systému známého jako tzv. dlužní peónství. Coby peón byl člověk nucen si vše k živobytí kupovat u pána a platit různé nesmyslné poplatky, což mu ale jeho nuzná mzda nedokázala pokrýt, a tak se stále více zadlužoval. Právě při práci na haciendách Mayové zakoušeli extrémní hrubost, brutalitu a diskriminaci, včetně hojně uplatňovaného práva první noci pána s peónkou. A pozor! To se nebavíme o vzdálené minulosti, nýbrž i o počátku 90. let 20. století! Vždyť jeden z mocných velkostatkářů ještě v květnu roku 1993 prohlašoval, že „v Chiapasu je život kuřete cennější než život domorodce“.

Na příbězích o ponížení kojoty či na haciendách se ale začaly od poloviny 90. let minulého století objevovat trhlinky, respektive se do nich začaly vlamovat příběhy poněkud odlišné. „Snažili se nás pohřbít,“ říká místní přísloví, „ale nevěděli, že jsme semínka“ – semínka, ze kterých vyklíčila zapatistická vzpoura.

AROMA ZAPATISTICKÉ REBELIE

Když Mexiko slavilo na Nový rok 1994 vstup do Severoamerické dohody o volném obchodu (NAFTA), z hor Chiapaské vysočiny a Lakandonské džungle vystoupili po jedenácti letech příprav zakuklení a ozbrojení domorodci, zapatisté, a vyhlásili za obrovské pozornosti médií z celého světa válku proti zapomnění. Navzdory mexické armádě a státu, jež zahájily tzv. válku nízké intenzity, se mayským povstalcům podařilo vyvzdorovat a až do dnešních dnů úspěšně ubránit nesouvislé území, na kterém vyhlásili autonomní zřízení s vlastním systémem vládnutí, vzdělávání, zdravotnictví,

spravedlnosti či práce s půdou. S odvoláním se na ústřední požadavek Mexické revoluce – půda patří tomu, kdo ji obdělává – rozvinuli zapatisté systém kávových družstev, jako byl Mut-vitz či je Yachil Xojobal Chulchan, s cílem vyhnout se kojotům, haciendám, ale i globálním korporacím a být jim tak drobnou, ale živoucí alternativou. Zapatistické, plně organické a udržitelně pěstované kávě se podařilo zaplést hustou síť podporovatelů sdružených do uskupení RedProZapa, jež ji za férových podmínek distribuuje do různých koutů zeměkoule. Díky ekonomickému úspěchu „vzpurné kávy“ si mayští buřiči mohou dovolit být hrdě a sebevědomě nezávislí na tradičních strukturách kávové produkce či státu a rozvíjet svůj projekt autonomie. Právě káva zapatistům umožňuje netahat v extrémně asymetrické válce za kratší část provazu. Ba co více! Zapatisté se snaží poslat dál zkušenost solidarity, jež se jim dostala. Na jaře roku 2017 spustili kampaň, v rámci které rozeslali do světa tuny své kávy k řadě těch, kteří se snaží zleva a zdola bojovat proti nespravedlnosti a za důstojnost, jako např. k imigrantům z Latinské Ameriky, kteří v USA bojovali proti postavení zdi. Jak uvedli v prohlášení ke kampani: „zapatistická káva nejlépe chutná v boji“. V roce 2021 pak více než 150 zapatistek a zapatistů podniklo náročnou cestu přes oceán, aby v rámci Výpravy za život šírili v Evropě své poselství vzdoru a rebelie.

BLACK SEEDS

Paměť kávového zrnka z Chiapasu se tak po dekádách hrůzy začala plnit i příběhy solidarity, důstojnosti, humanity a zapatismu, jež cirkulují světem a klíčí svým vlastním životem v různých koutech planety (a možná dokonce i mimo ni!). Jedno ze semínek zapatistické kávy zakořenilo i v Česku a rozfoukává zde z vlastní paměti své příběhy o ponížení i hrdosti, utrpení i solidaritě, jež jsou nám možná bližší, než si připouštíme.

Družstvo Black Seeds, jež v roce 2018 vzniklo v Olomouci a Praze coby součást sítě RedProZapa, kupuje kávu přímo od zapatistů a platí jim za ni solidární cenu. Opakovaně také formou benefice přispívá na různé projekty jak v Česku, tak v Chiapasu. Kávu pěstovanou udržitelným způsobem ve výšce 1000 až 1300 m n. m. praží v sociální družstevní pražírně Fair & Bio v Kostelci nad Labem, a to v malých dávkách několikrát do měsíce, aby byla vždy čerstvá.