10. dubna proběhla v jednom zapatistickém caracolu ceremonie, kdy zapatistický lid symbolicky předával svým zástupkyním a zástupcům mandát „zanést daleko naše slova a sdílet, co je v našich srdcích.“

Malá část delegace, která se do Evropy vydává po moři, nyní stráví dva týdny v karanténě v replice lodi, kterou pro tento účel vystavěli.

17. dubna zapatisté zveřejnili informace o sedmičlenné posádce lodi zvané Hora, která 3. května zvedá kotvy a vyplouvá vstříc evropským břehům. Její posádku tvoří 4 ženy, 2 muži a 1 další.

„Takže první rostlina, která se zahnízdí na evropské půdě (samozřejmě tedy pokud nás nechají vůbec vystoupit), nebude od muže, ale ani od ženy. Bude od další.

Věrni tomu, co by zesnulý SupMarcos nazval ,fackou černou punčochou celé heteropatriarchální levici,‘ jsme se rozhodli, že jako první vystoupí právě Marijosé.

Jakmile vstoupí oběma nohama na evropské území a přestane se jí motat hlava, vykřikne:

,Vzdejte se, bledé heteropatriarchální tváře, co pronásledujete odlišné!‘

Ne, dělám si srandu. Ale nebylo by v pořádku, kdyby řekla právě tohle?

Místo toho, jakmile vkročí na evropskou půdu, prohlásí zapatist/k/a Marijosé slavnostním hlasem:

,Jménem zapatistických žen, dětí, mužů, starších a samozřejmě dalších prohlašuji, že tato země, kterou její obyvatelé dosud nazývají Evropou, ponese odteď jméno SLUMIL K´AJXEMK´OP, což znamená ,Vzpurná Země‘ anebo ,Země, která nerezignuje, která nepolevuje.“ A tak ji budou znát jak místní tak cizí, dokud zde bude někdo, kdo se nevzdá, kdo se nezaprodá, kdo neustupuje.'“

ESCUADRÓN 421