Aktuality Zapatistický rok kávy Usrkl horké kávy, jejíž vůně prostoupila celým bytem, a začetl se do novin. Jako vždy, jako každý den, rituálně. Miloval tu chvíli, kdy se ranní paprsky podzimního slunce lámaly o kávový dým a tříštily se do prostoru. „Dnes, 1. října, je mezinárodní den kávy,“ přečetl si a potěšil se – tyhle drobné důvody k oslavě mu vždy vykouzlily úsměv na tváři. Vzal šálek, slavnostně se napil a pokračoval ve čtení: „právě dnes pěstitelé a distributoři kávy z celého světa zvou lidi do svých světů, aby si její milovníci zjistili více o své vášni. Víte, co vlastně pijete?“ Přímost otázky ho vykolejila z ranního klidu natolik, až se málem vyvrátil ze židle. Nevěděl. Netušil. Lehký stud se promísil s těkavou neposedností. Nedalo mu to, vstal a šel se do kuchyně podívat. „Pravá káva z Chiapasu,“ přeříkával si pod nosem znění z obalu a pomalu se uklidňoval. Když si pak dále přečetl, že mu kávu se značkou nadnárodní korporace připravila jihomexická „domorodá kultura s organickým vztahem k přírodě“, šel si do obýváku s uspokojeným pocitem kávu dopít, otočit list novin a začíst se do něčeho jiného. Dost, dost, DOST příběhu o pánovi s kávou a novinami! Pít kávu z Chiapasu to totiž není jen tak – je to svým způsobem politický čin. Proč? Protože v Chiapase zuří válka. Není to jen tak ledajaká válka, ale tzv. válka nízké viditelnosti či intenzity, ve které proti sobě stojí mexický stát, armáda, policie, zkorumpovaní politici, místní velkostatkáři a jejich polovojenské jednotky na jedné straně a na straně druhé zapatisté, hnutí mayských domorodců bojující již od roku 1994 s podporou celosvětových solidárních sítí za autonomii, důstojnost a lidskost. Tamější válka má mnoho podob, ale jedním z hlavních a dlouhotrvajících kolbišť je právě svět kávy. A v něm to v současnosti vře jako už dlouho ne. Nechvalně známá Regionální organizace pěstitelů kávy z Ocosinga (známá pod španělským akronymem ORCAO), jež kromě kávy organizuje i paramilitární aktivity, začala s tichou podporou politicko-ekonomických struktur v posledních týdnech napadat povstalecké komunity a infrastruktury zapatistů: podezřele se houfuje kolem nich, ostřeluje je a vypaluje sklady s kávou – jako v případě skladů zapatistického družstva Yochin Tayel Kinal ve vesnici Cuxuljá, jehož kávu zpracovává i náš kolektiv Black Seeds. Každý, kdo pije kávu z Chiapasu, včetně pána s ranními novinami, pije kávu z válečné zóny a je na něm, koho ve válce podpoří. Káva jako výběrová záležitost zde nabývá politických souvislostí a naše volba, volba družstva Black Seeds, je v této věci jasná. Díky aktuální situaci zahajujeme na celosvětový den kávy kampaň Zapatistický rok kávy. Ano, museli jsme v důsledku měnícího se kurzu koruny, eura a pesa zapatistickou kávu zdražit na současných 650,-/kg, nicméně, z každého kila, které do konce roku prodáme, pošleme 50,- na nově zřízený benefiční účet. Na účet je samozřejmě možné přispět i jen tak. Příspěvky libovolné výše můžete zasílat až do konce roku 2020 na účet 262592202/0300. Do poznámky uveďte „Chiapas“. Díky! Jeden, byť mezinárodní den se totiž zdá být rokem, pokud jste ve válce. Zapatistický rok kávy!

Aktuality Zapatisté zavírají kvůli koronaviru caracoly a vyzývají lidi, aby neustávali v současných bojích Lidu Mexika, lidem světa, Národnímu domorodému kongresu – Domorodé vládní radě, Sextě v Mexiku a v zahraničí, sítím odporu a vzpoury. Sestry, bratři, compañeros, compañeras, compañeroas. Píšeme, abychom vás informovali o následujícím. Vzhledem k závažnosti a vědecky podloženým důkazům o riziku, které pro lidský život představuje nemoc COVID-19 nebo koronavirus… Vzhledem k lehkovážné nezodpovědnosti a nedostatku vážnosti, jež předvádí špatné vlády a politická třída jako celek, ti, kdo používají závažný humanitární problém ke vzájemným útokům, místo aby provedli nezbytná opatření proti život ohrožujícímu viru, jenž zasahuje všechny bez ohledu na národnost, pohlaví, rasu, jazyk, náboženství, politickou příslušnost, společenskou třídu nebo historii… Vzhledem k nedostatku přesných a aktuálních informací o rozšířenosti a závažnosti viru a chybějícímu ucelenému plánu, který by mu čelil… Vzhledem k tomu, že je závazkem nás zapatistů bojovat za život… Vzhledem k tomu všemu jsme se rozhodli následovně. Zaprvé: Vyhlašujeme nejvyšší pohotovost ve všech našich komunitách, městech, čtvrtích a zapatistických organizačních tělesech. Zadruhé: Radám Dobré vlády a zapatistickým autonomním obcím v rebelii doporučujeme úplné a okamžité uzavření caracolů a center odporu a vzpoury. Zatřetí: Základnám podpory a celé zapatistické organizační struktuře doporučujeme dodržování řady doporučení a zvláštních hygienických opatření, která budeme šířit ve všech zapatistických komunitách, městech a čtvrtích. Začtvrté: Kvůli lhostejnosti špatných vlád důrazně naléháme na každého v Mexiku a po celém světě, aby dodržoval nezbytná, vědou podložená hygienická opatření, která nám dovolí přežít tuto pandemii. Zapáté: Vyzýváme vás, abyste vytrvali v boji proti femicidě a násilí na ženách, v boji za obranu Matky Země, v boji za zmizelé, zavražděné a vězněné a abyste i nadále drželi vlajku boje za humanitu vysoko nad hlavou. Zašesté: Vyzýváme vás, abychom neztráceli lidský kontakt, ale abychom spíše dočasně změnili způsoby, jak spolu jako compañeras, compañeros, compañeroas, jako bratři a sestry udržovat kontakty. Slovo, naslouchající ucho a srdce mají mnoho způsobů (cest, kalendářů a geografií), v kterých a na kterých se potkat. Tento boj za život může být jedním z nich. To je vše. Z hor Jihovýchodního Mexika za Domorodou revoluční tajnou komisi – Hlavní vedení Zapatovy armády národního osvobození, Subcomandante Insurgente Moisés Mexiko, březen 2020   Zdroj: http://enlacezapatista.ezln.org.mx/2020/03/16/por-coronavirus-el-ezln-cierra-caracoles-y-llama-a-no-abandonar-las-luchas-actuales/ Překlad vyšel také na webu AFED zde.

Aktuality Zapatisté ohlásili podstatné rozšíření autonomních teritorií srpna 2019 EZLN překvapivě oznámila vytvoření 11 nových caracolů a autonomních obcí, čímž se významně rozšiřuje území, které je pod kontrolou povstalců. Všechno začalo, jak bývá u Zapatistů zvykem, ve dnech 10. až 15. srpna zveřejněním čtyř nových komuniké, podepsaných Subcomandantem Insurgentem Galeanem (dříve známým jako Marcos). První z nich, nadepsané Enter el telonero (Zakládající akt), končilo záhadnou poznámkou: „Podívejte se, dámy, pánové a ostatní, nikde není nic vidět, ani tady, ani támhle, ale počkejte na všechen ten náhlý rozmach: Zapatistické komunity se (znovu)objeví…“ Ti, kteří znají Subcomandantův literární styl, už věděli, že se chystá něco velkého. Komuniké analyzuje politickou situaci v Mexiku a výzvy, před nimiž stojí domorodí lidé za vlády prezidenta AMLO (Andrés Manuel López Obrador) a jeho takzvané „Čtvrté transformace“, která předpokládá, že doba, kdy je AMLO v úřadu prezidenta, po sobě zanechá historický otisk podobný Mexické revoluci a osvobození země od španělské koloniální nadvlády. Až dosud byla vláda AMLO charakteristická typickým kapitalistickým puzením k vykořisťování životního prostředí a k vytěžení přírodních zdrojů, v níž se i přes svou pokrokovou rétoriku nijak zvlášť neliší od svých konzervativnějších předchůdců. AMLOvy „megaprojekty“ – mezi něž patří Maya Train, Trans-Isthmus Corridor a projekt Sembrado Vida (Výsadba života) – jsou obzvlášť ilustrativním příkladem bezohlednosti nové administrativy k životnímu prostředí a jeho domorodým ochráncům. Povaha těchto projektů, jež spočívá v jejich prosazování shora, spolu s hrozbami, jaké představují pro poklidný rozvoj jak společenského, tak přírodního prostředí obecně po celé zemi a pro zapatistické komunity obzvlášť, vedly zapatisty k nesmlouvavému odsouzení těchto projektů. Zapatisté také připomínají skutečnost, že během AMLOva prezidentství bylo mnoho domorodých ochránců Matky Země a členů Národního kongresu původních obyvatel (CNI), na jehož činnosti se podílejí i zapatisté, za nejasných okolností zavražděno. Nejznámějším případem je smrt Samira Florese Soberanese, domorodého novináře a aktivisty, bojujícího za ochranu životního prostředí. Byl zavražděn kvůli kampani proti Proyecto Integral Morelos – spornému plánu na postavení tepelné elektrárny a plynovodu v jeho domovském státě Morelos. Skutečná novinka však byla oznámena v komuniké, podepsaném Subcomandantem Insurgentem Moisesem a vydaném 17. srpna: Zapatisté vytvořili sedm nových caracolů a čtyři nové obce (označované zkratkou MAREZ)! Tím výrazně rozšířili strukturální a organizační kapacity zapatistické autonomie. Ka poctě Samira a mnoha jiným obětí z řad ochránců sociálních a environmentálních práv pojmenovali zapatisté svou iniciativu „Samir Flores Soberanes“. Je ironií, že zatímco AMLO usiloval o to, aby jeho prezidenství představovalo klíčový přelom v dějinách země, nyní se zdá, že mu tuto iniciativu vyfoukli někteří z jeho nejhlasitějších levicových kritiků. Vytvoření sedmi nových caracolů a čtyř nových MAREZ znamená historicky nejvýznamnější okamžik v dějinách zapatistického hnutí od roku 2003, kdy byl oznámen vznik pěti původních a stále existujících caracolů. Je také dokladem podstatného rozšíření organizační kapacity hnutí, které ke vzniku nových zapatistických center vedlo. Právě sociální a teritoriální rozmach hnutí vyvolal potřebu založení nových caracolů a MAREZ.   Volební taktika, autonomní strategie Tento rozmach však nevznikl ve společensko-politickém vakuu. Ve skutečnosti je důsledkem vnitřní reorganizace hnutí, jež proběhla tiše v průběhu několika minulých let. Navíc byly v posledních měsících zapatistické komunity návštěvníkům z vnějšku uzavřeny, a to dokonce včetně několika komunit původně přístupných pozorovatelům z řad ochránců lidských práv – i ty byly nyní uzavřeny. Přístupná zůstala po celou dobu jen La Realidad, kde byl před několika lety zavražděn maestro Galeano. Tato „vnitřní klauzura“ měla patrně nějakou souvislost s rozšířením organizace, jež bylo nyní veřejně oznámeno: zapatisté nechtěli, aby se jejich plány prozradily dříve, než budou připraveni je sdělit světu sami. Rozšíření zapatistické autonomie navíc přišlo jako odpověď kritikům z řad mexické i mezinárodní levice – a zvláště z řad anarchistického hnutí –, kteří zapatisty obviňovali z „volebního obratu“, když v roce 2016 podpořili Mariu de Jesus Patricio Martinez, domorodou ženu, jako společnou kandidátku (spolu s CNI) v prezidentských volbách v roce 2018. V té době to mnozí chápali jako strategický obrat hnutí, zatímco jiní v tom viděli pouhou taktiku. Tento druhý výklad se zdá blíže pravdě, protože zapatisté zcela jasně neustoupili od budování své autonomní samosprávy – právě naopak, nyní ji rozšiřují, a to jak ve společenském, tak v organizačním smyslu.   Nové zapatistické komunity Po oznámení Subcomandanta Insurgente Moisese ohledně vytvoření 11 nových CRAREZ (Centros de Resistencia Autónoma y Rebeldía Zapatista, Centra autonomního odporu a zapatistického povstání – nově zavedené kolektivní pojmenování jak pro caracoly, tak pro autonomní obce) je nyní celkový počet CRAREZ 43: tedy 12 caracolů a 31 MAREZ. Nové CRAZEZ jsou podle slov Subcomandanta Moisese následující:   Nové caracoly: * Colectivo el corazón de semillas rebeldes, memoria del Compañero Galeano (Kolektiv Srdce rebelující setby, na památku soudruha Galeana). Jeho Junta de Buen Gobierno/Rada dobré vlády se nazývá Pasos de la historia, por la vida de la humanidad (Kroky dějin za život a lidstvo). Jejím organizačním centrem je La Unión, nedaleko San Quintína, na navrácené půdě poblíž vojenských kasáren. * Espiral digno tejiendo los colores de la humanidad en memoria de l@s caídos (Důstojná spirála splétající barvy lidstva na památku padlých). Jeho Junta de Buen Gobierno/Rada dobré vlády se nazývá Semilla que florece con la conciencia de l@s que luchan por siempre (Setba, jež vzejde s vědomím těch, kdo bojují věčně). * Floreciendo la semilla rebelde (Rozkvět rebelující setby). Jeho Junta de Buen Gobierno/Rada dobré vlády se nazývá Nuevo amanecer en resistencia y rebeldía por la vida y la humanidad (Nové svítání odporu a povstání za život a lidstvo). Jeho organizační centrum leží v el Poblado Patria Nueva, na navrácené půdě. Oficiálním správním střediskem je Ocosingo. * En honor a la memoria del Compañero Manuel (K uctění památky soudruha Manuela). Jeho Junta de Buen Gobierno/Rada dobré vlády se nazývá: El pensamiento rebelde de los pueblos originarios (Povstalecké smyšlení původních obyvatel). Jeho organizační centrum leží v Dolores Hidalgo, na navrácené půdě. Oficiálním správním střediskem je Ocosingo. * Resistencia y rebeldía un nuevo horizonte (Odpor a povstání, nový horizont). Jeho Junta de Buen Gobierno/Rada dobré vlády se nazývá La luz que resplandece al mundo (Světlo, které ozařuje celý svět). Jeho organizační centrum leží v el Poblado Nuevo Jerusalén, na navrácené půdě. Oficiálním správním střediskem je Ocosingo. * Raíz de las resistencias y rebeldías por la humanidad (Kořen odporu a povstání za lidstvo). Jeho Junta de Buen Gobierno/Rada dobré vlády se nazývá Corazón de nuestras vidas para

Aktuality Proč stále milujeme zapatisty Článek poprvé vyšel v nultém čísle magazínu ROARmag. A je dostupný na https://roarmag.org/magazine/why-we-still-love-the-zapatistas/ 1. ledna 1994, 3:00 ráno Mexický prezident Carlos Salinas de Gortari šel spokojeně spát, protože ke konci svého mandátu Mexiko připojuje k Severoamerické dohodě o volném obchodu – NAFTA. Zboží, peníze a služby se budou moci volně pohybovat mezi Mexikem, Kanadou a Spojenými státy americkými. Dohoda samozřejmě nezmiňuje nic o hraniční zdi mezi Mexikem a Spojenými státy. My říkáme volná dohoda zboží, peněz a služeb – ne lidí. V ten samý čas odstranění obchodních ochran prakticky otevírá mexickou ekonomiku kanadskému a americkému zboží, které je vyráběno levněji a ve větším množství (v některých případech geneticky upraveno). Špatná zpráva pro mexické farmáře, tedy ty, kteří najdou na svých ejidos (komunitní půdě, která byla do doby před privatizací chráněna mexickou ústavou) viset nápis “Na prodej”. Stroj vládní propagandy však může “prodat” smlouvu s velkou fanfárou. Vychvalovat prezidenta za jeho “triumf”: Mexiko se konečně stává členem Prvního světa! Crrrrrr, crrrrr, crrrr !!!!!! Muž, který probudil Carlose Salinase z jeho “snu o Prvním světě”, byl jeho ministr obrany generál Antonio Riviello Bazán a oznámil mu, že zrovna začalo povstání v Chiapasu. Tisíce maskovaných mužů a žen okupuje několik měst jihovýchodního mexického státu. Říkají si zapatisté a svou armádu nazývají EZLN (Ejército Zapatista de Liberación Nacional).“Nerad obtěžuji, ale tohle je revoluce!” Pro Mexiko, Latinskou Ameriku a mezinárodní levici bylo to, co se vynořilo z chiapaské mlhy se zapatisty, přízrakem revoluce s velkým R – něčím, co mexická vládnoucí autokracie Partido Revolucionario Institucional (PRI, Institucionální revoluční strana) věřila, že vymýtila před dlouhým časem v pozdních sedmdesátých letech dvacátého století.Od Tlatelolcského masakru v roce 1968, pár dní před zahajovací ceremonií Olympijských her v Mexico City, přestala mexická mládež věřit v možnost společenské změny skrze protesty a volby. Někteří z nich, ovlivněni Kubánskou revolucí, jiní maoistickými myšlenkami a praxí, odešli do hor a měst na venkově s myšlenkou organizace povstalecké armády, která by mohla svrhnout vládu PRI a přinést Mexiku socialismus. Podle knihy México Armado (Ozbrojené Mexiko) od Laury Castellano bylo v Mexiku mezi lety 1960 a 1980 aktivních více než 30 městských a venkovských guerrillových skupin.Mexický stát zahájil válku proti svým mladým lidem, které vraždil, mučil a nechával systematicky mizet. Toto temné období je označováno jako la guerra sucia – špinavá válka. Tisíce jich stále chybí, někteří byli nalezeni v masových hrobech a nespočet dalších bylo mučeno a vězněno ve vojenských kasárnách. S amnestií a novým volebním právem z roku 1978 si vláda myslela, že se s revolucionáři, s jejich foquismem1 a vleklými lidovými válkami vypořádala.No… ne se všemi! Las Fuerzas a Zapatismus Jednou z těchto guerrill, pozdních šedesátých a raných sedmdesátých let, byla skupina zvaná Fuerzas de Liberación Nacional (FLN). Nebyla ani nejznámější ani nejlépe organizovanou a nikdy neoslovila velké množství rekrutů. FLN byla totiž velmi specifickou guerrillovou skupinou. Nikdy se nezapojila do bankovních loupeží, únosů nebo jiných spektakulárních akcí k pozdvižení svého jména, jak bylo v té době běžné mezi revolučními skupinami. Možná, že zůstávat a jednat z podzemí, což jejím členům nakonec dovolilo přežít i v časech, kdy byly jiné skupiny vymýceny státem, byla strategie – nejednou však téměř zanikla. Ukázkovým případem bylo odhalení jejich útočiště v Nepantle a zabití většiny vůdců v tréninkovém táboře v Chiapasu nedaleko Ocosinga roku 1974. Nicméně, navzdory bolestivé zkoušce a dramatické chybě, se FLN, oproti většině jiných skupin, zvládla nerozpadnout. Odmítli amnestii z roku 1978 a nakonec v roce 1983 založili povstaleckou armádu v Chiapasu. Oddíl, který na základě zkušeností z osmdesátých let, mohl být v regionu přijat domorodými kmeny Tsotsilů, Tseltalesů, Cholesů, Tojolabalesů, Zoquesů a Mamesů. Prvního ledna 1994 tak mohli překvapit Mexiko i zbytek světa jako armáda EZLN (Ejército Zapatista de Liberatión Nacional – Zapatistická armáda národního obrození). EZLN se v době vedoucí k povstání roku 1994 samozřejmě velmi proměnila. To, co začalo jako ozbrojená větev Castro-Guevarismu, s teorií vanguardismu (se skupinou vůdců v popředí) a striktně hierarchickou organizací, později našlo své ideje rozdrcené domorodou realitou a vůlí lidí, které přišli hluboko do hor a džunglí mexického jihovýchodu “osvítit”. Vanguardismus FLN byl v rozporu se způsobem rozhodování na shromážděních domorodé populace Chiapasu, které částečně vzešlo z předchozí práce provedené v tomto regionu osvobozujícími teology a maoistickými militanty.EZLN brzy zjistila, že chce-li být úspěšnou, musí se změnit. Odpoutala se od svého zastaralého vanguardistického přístupu a adoptovala novou organizační formu a strukturu vytváření rozhodnutí. Léta poté se mohla vydat na “pochod do Mexico City”, jak bylo napsáno v Prvním prohlášení z Lacandonské džungle. Povstání však nedopadlo tak, jak zapatisté očekávali. Jejich volání do zbraně nebylo vyslyšeno a mexický lid se namísto do hor vydal do ulic s požadavkem dosáhnout míru a zastavit pokus mexické armády o vyhlazení EZLN. Následovala jednání, která vedla k podepsání Dohod se San Andrés a měla v podstatě zaručit institucionální autonomii EZLN. Vláda je však nedodržela. EZLN poté oznámila, že bude pokračovat cestou autonomie – tentokrát de facto a ne de jure – a přesně tak od té doby konají: vytvářejí nové cesty a objevují nové horizonty imaginace za slepou uličkou tradiční levice. Kritika z leva Využitím jiných strategií – a samozřejmě díky ostré dikci Subcomandata Marcose (v současnosti přejmenovaného na Galeana) – se zapatisté stali charakteristickým symbolem pro mezinárodní levici. Návštěva Chiapasu a mezikontinentálních encuentros (setkání) EZLN se staly nezbytnou poutí pro aktivisty alter-globalizačního hnutí. Navzdory tomu, zejména v posledních letech, se stali zapatisté pro zastánce tradiční institucionalizované levice terčem kritiky.Jako příklad můžeme uvést nedávno vydaný článek Bhaskara Sunkary https://www.jacobinmag.com/2011/01/why-we-loved-the-zapatistas/, ve kterém novinář a vydavatel listu Jacobin vykresluje zapatisty jako sympatický, leč nešťastný model pro mezinárodní levici. Kromě zřejmých chyb v jeho článku, způsobených pravděpodobně důsledkem omezeného seznámení se s tématem (členové FNL nebyli maoisté a nezmizeli “stejně rychle jako se zjevili”, ale spíše fungovali déle než jiné guerrillové skupiny té doby; Subcomandante Marcos nebyl mezi zakládajícími členy prvního tábora EZLN v roce 1983, ale přišel do hor o rok později), se Sunkara snaží zdiskreditovat zapatisty z ideologických důvodů, protože se stali, z jeho pohledu, inspirativním odkazem pro různá hnutí, jež ale pouze negují,

Aktuality Družstvo Black Seeds „Pokoušeli se nás pohřbít; Nevěděli, že jsme semena „ Historie české distribuce zapatistické kávy sahá více jak deset let zpět, kdy se začalo dovážet do Olomouce kafe z hamburské distribuce Café Libertad. Vedle Olomouce sahají naše kořeny do slezské Orlové a sedmým rokem se dá kafe ze stejné distribuce sehnat v pražském infocentru Salé. V posledních pár letech přišla po návštěvách mexického Chiapasu, spojených s různorodými projekty, iniciativa založit českou zapatistickou distribuci – družstvo Black Seeds. Koncem října 2018 jsme se stali součástí evropské sítě zapatistických disribucí RedProZapa. Ta združuje distribuce z jednotlivých evropských států a schází se jednou ročně v určitém evropském městě, poslední setkání proběhlo v CSOA Gabrio v italském Turíně. První peníze z kávy vypražené v Česku putovali na podporu chiapaského autonomního města Tila v jeho boji proti zkorumpované vládě a paramilitárním organizacím. RedProZapa byla vytvořena za účelem koordinace národních distribucí a jednodušší komunikace s kávovými kooperativy a autonomní samosprávou v Chiapasu. Zapatistické kafe se do Evropy začalo vozit koncem devadesátých let a samotná síť funguje od roku 2001. V současnosti spolupracujeme s dalším hamburským kolektivem Aroma Zapatista a kávu pražíme v sociální družstevní pražírně Fair & Bio v Kostelci nad Labem. Dovážíme bio-certifikavonou kávu Arabica ze zapatistického družstva Yachil Xojobal Chulchan v jihomexickém státě Chiapas. Je pro nás důležité spolupracovat s malými družstvy, které tvoří kooperativy a sami si organizují výrobu a export. Kooperativ Yachil Xojobal Chu´lchan, což v tzeltalském jazyce znamená „nové světlo na obloze“, byl založen roku 2001 s počátečními 383 drobnými zemědělci z Toztzilských a Tzelatlskýchc mayských domorodých komunit v obcích Chilon, Pantelho a San Juan Cancuc. Definující charakteristikou členů Yachilu je jejich progresivní, politická pozice solidarity se zapatistickým hnutím, bojujícím za autonomii a respekt k právům domorodých obyvatel.Káva je pro drobné farmáře v Chiapasu jednou z mála životaschopných možností k vývozu a to zejména pro farmáře Yachil, kteří neakceptují finanční podporu mexické vlády. Prodej kávy je jejich hlavním zdrojem příjmu.Yachil vyvezl svou první várku kávy skrze síť RedProZapa do Německa v roce 2003 a jejich první organicky certifikované várky kooperativním pražírnám do Kanady a Spojených Států v roce 2005.Dnes se Yachil skládá z více jak 800 členů v osmi municipalitách ( Pantelhó, San Juan Cancuc, Chenalhó, Tenejapa, Chalchihuitán, Aldama (Magdalena de La Paz), Simojovel (16 de Febrero) a El Bosque (San Juan de La Libertad) napříč Chiapasem s ročním vývozem více než 130 tun vysoce kvalitní zelené kávy. Z výnosů z prodeje členové Yachil investují do individuálních zařízení na zpracování ve svých komunitách, stavbu centrálního skladu k zajištění bezpečnějšího skladování kávy těsně před vývozem, zajišťování technických workshopů pro členy, jako jsou praktiky organického pěstování, organizačního vedení a trénování pro rotování členů Yachilu v Představenstvu družsva jako jsou účetnictví, družstevní administrace, export a vylepšení všech nezbytných kroků k zajištění stálosti kvality kontroly.Navzdory mnoha úspěchů žijí členové Yachilu pod pláštěm nejistoty. Členové kooperativu pomohli zformovali své lokální domorodé vlády, které podporují rozvoj domorodých hodnot a tradic, vytvářejí demokracii, rovnost a posilují postavení domorodých obyvatel. Za poslední desetiletí odporu členové Yachilu trpí represí, ať to jsou represivní státní složky, nebo paramilitární organizace. Mnoho členů a jejich rodin bylo nuceno opustit své komunitky a žijí jako domácí uprchlíci.